Melodie lásky

3. kapitola

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Ještě chvíli jsem si četla ale do té doby než se ve dveřích objevila babičina hlava. "No prosím a prý, že stále nečteš." Pronesla s úsměvem babička. Zavřela jsem knihu a usmála se na ni. "Tak šup na kutě. Dobrou noc." Pronesla babička. "Dobrou noc, babi." Popřála jsem ji s úsměvem a zhasla lampičku.
Zavrtala jsem se pod deku a zavřela oči. Ani jsem si neuvědomila jak moc jsem unavená, když jsem je po chvíli chtěla otevřít, už mi nešly a já upadala do spánku.

Nakonec to Kuro vzdal a odešel s nepořízenou. Já si úlevně oddychl a pokračoval v hraní, u které jsem vydržel až dlouho do noci.

V posteli jsem si vybavil tu čtenářku. To její nadšení v očích, když jsem ji řekl, že jsem četl ten příběh. Byla tak roztomilá.
S úsměvem jsem ležel na zádech a díval se do tmy.
"Neboj se, krásná neznámá, já si tě najdu." Pronesl jsem tiše do tmy a pak usnul.

Sotva týden začal už byl tady pátek. Celý týden jsem se snažila narazit na toho blonďáka ale marně. Ono by to možná šlo lépe, kdybych neměla stále za zadkem Haruku a Azumi, které mi neustále básnily o středečním tréninku. Jen jsem nad tím protáčela panenky.

Během dne mi učitel napsal zprávu, že dnes kytara nebude, protože má nějaké vyřizování.

"V pondělí musíš jít každopádně s námi, Sumi." Pronesla Azumi.

Možná má babička pravdu, možná bych se měla více bavit se svými vrtevníky a holkám by to udělalo radost, kdybych s nimi šla na ten trénink.

"No tvé přání bylo vyslyšeno a možná půjdu už dneska ale pokud už přestanete o tom tréninku tak básnit." Oznámila jsem jim. "Vážně?" Vyjíkla Azumi nadšeně. "Už neřekneme ani půl slova." Přijala mou podmínku Haruka a imanigárně si zamkla ústa.

"A teď jdu do knihovny. Vrátit knížku." Oznámila jsem jim s úsměvem a vyšla na konec chodby kde je školní knihovna.
Za zády jsem slyšela jak ty dvě piští a já se musela zasmát.

Každou přestávku jsem byl na chodbě a vyhlížel ji. Ta dívka dokázala to, o co se jiné pokoušely dlouho. Vrít se mi do paměti.
Zrovna začala další přestávka a u mé lavice se objevila černovlasá dívka. Byla to má spolužačka, která byla pomalu vlezlá ale hlavně kvůli ni možná promarním příležitost ji vidět.

Rychle jsem se postavil. "Kam se chystáš?" Zeptala se mě. "Musím si něco zařídit." Řekl jsem ji a vypadl ze třídy, dřív než mě ještě víc zdrží.

No tentokrát jsem málem já do ní narazil na chodbě.
"Jee, ahoj." Pozdravil jsem ji s úsměvem. 

Najednou se ze dveří třídy od druháku vyřítil kluk a málem do mě narazil. Pořádně si ho prohlédnu, jestli mě nešálí zrak. No ovšem, byl to ten blonďák.
Celý týden na něj nemůžu narazit a teď málem sejme on mě. Paradox.

"Ahoj." Pozdravila jsem. "Už jsi ji dočetla?" Zeptal se a ukázal na knihu, kterou jsem držela v ruce. "Ano. Zajímavý příběh. Jen nechápu, jak ten kluk může být tak slepý." Odpověděla jsem. "No, to proto, že ho ta dívka tahá za nos." Poznamenal s úsměvem. "Ale vždyť to je jasný až přímo do oči bíjící." Stála jsem si za svým, pak se zarazila a rozesmála se.

"Jdeš pro další zajímavý příběh?" Zeptal se se šibalským úsměvem. "Ano. Chceš mi snad pomoct?" Zeptala jsem se. "Pokud dáš na mé rady, tak jo." Odpověděl mi.

Vešli jsme spolu do knihovny. "Ani nevím jak se jmenuješ." Naznačila jsem a podívala se na něho. "Kenma Kozume." Prozradil mi. "Hanamichi Sumire. Těší mě." Pronesla jsem. "Mě taky." Pronesl a usmál se. Zároveň se natahoval pro jednu knížku. "Tahle se ti bude líbit. Četl jsem ji online a je senzační." Řekl a podal mi knihu. Už jen ten název je zajímavý. "Na konci vesmíru? Vždyť Vesmír je nekonečný." Vyřkla jsem a nechápavě se na něho podívala. Kenma se mi začal smát.
"Jo, takovou reakci jsem měl taky, když jsem na tuhle knihu narazil. Musíš si přečíst příběh abys pochopila pojtu autora." Pronesl s úsměvem.
"Dobrá. Dám na tvou radu." Řekla jsem s úsměvem.

Podal jsem ji z regálu jednu knihu a Sumire si hned přečetla název. "Na konci vesmíru? Vždyť Vesmír je nekonečný." Pronesla nechápavě a já se zasmál.
Byla roztomilá.
"Jo, takovou reakci jsem měl taky, když jsem na tuhle knihu narazil. Musíš si přečíst příběh abys pochopila pojtu autora." Řekl jsem ji s úsměvem a prohlížel si ji. Její žluté oči byly tak nádherné a ten úsměv. Mohl bych se na ni dívat celé hodiny a neomrzela by mě.

Pak už s knihou v ruce jsme vycházeli z knihovny a šli do svých tříd. 

Jen co jsem se objevila ve dveřích, hned se na mě pověsily holky. "Hele, co to bylo za fešáka." Zeptala se Azumi s úsměvem. "Toho kluka jsem už někde viděla ale nevím kam ho zařadit." Důmala Haruka. Protočila jsem panenky a sedla si na své místo. Pohled mi spadl na obálku té knihy. Nebyla nějak zajímavá ale pro mě byla výmečná, protože mi ji doporučil zrovna Kenma.

✨ To by continued…✨