Melodie lásky

37. kapitola

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Dny utíkaly a já byla šťastnější. Kenma se mnou chodíval na hodiny každé pondělí. Kuroo s tím souhlasil, když nebyl zápas.

Azu se konečně dočkala a v polední přestávce ji Kuroo vzal do třetího patra. Raději nechci vědět co tam prováděli.

Naše Haruka se taky sklidnila díky Yukimu.
Nevím, co ji řekl ale každopádně teď už tolik necepuje ostatní. Dokonce ji bylo jedno, když jsem přišla do školy s pěkně velkým cucákem.

No a aby toho nebylo málo, tak moje babička jednou narazila v obchodě na Kenmovou mámu a daly se do řečí. Jak si myslíte, že to dopadlo? No teď spolu kafíčkují.

Všechno bylo fajn. Každé pondělí jsem chodil se Sumi na hodiny kytary, pokud nebyl zápas ale to bylo jen jednou.

Moje máma a babička od Sumire jsou dvojka k pohledání. Ty dvě si tak dobře rozumněly.

Ikuji se zatím taky chovala normálně. Dokonce bych řekl, že je vážně zamilovaná do Yamamoty a to nemluvím o něm. To pako teď nezná jiné téma než Ikuji.

Byl pátek a my se měli utkat s Fukurodani na přátelském zápase.
Sumi s ostatními děvčaty už staly na tribunách a já se převlékal v šatně.

"Jak si myslíš, že to dopadne." Šťouchl do mě Yamamoto. "No né, ty se se mnou chceš bavit na jiné téma než je téma 'Ikuji'?" Rypl jsem si a koukl na něj. Yamamoto si promnul zátylek. "No posledně jsem si všiml, že zrovna tohle téma se mnou nechceš sdílet a taky jsem tak nějak uvízl na mrtvém bodě." Pronesl sklesle.
"Nechci sdílet ale teď mě to zajímá. Jak jsi uvízl na mrtvém bodě?" Zeptal jsem se zvědavě. "Ikuji je krásná holka a tak jsem chtěl trochu náš vztah posunout na jiný level, jestli víš o čem mluvím. Ale ona jaksi odmítá. Jak daleko jsi ty a Sumire?" Zeptal se Yamamoto. "Moc dál než ty ne. V tomhle nesmíš nikam spěchat ani nemáš. Musí tam být vzájemná důvěra a v případě Ikuji nikam nespěchej." Řekl jsem mu. Nebo narazíš, dodal jsem v hlavě.

Kluci měli zápas a já s ostatními stála na tribunách.
Z šatny vyšel Kuroo a rovnou šel za jedným z hráčů druhého týmu. Nejdřív se probodávaly pohledy ale pak se usmáli a přátelsky si podali ruce.
"Co blbne, vždyť je to soupeř!" Ježila se Azumi. "Očividně to není jen soupeř, Azu." Upřesnila jsem s úsměvem. "Kdyby to byl kamarád Tetsura, tak bych o tom něco věděla." Pronesla Azu. "Nerada to říkám ale Sumi má pravdu. Vypadají jako by byli přátelé." Přidala se Haru. "Dobrá ale teď je to soupeř." Pronesla rezignovaně Azu.

Já a Yamamoto jsme zároveň vyšli ze šatny a šli jsme rovnou za Kurem, který se přáteličkoval s kapitánem Fukurodani Bokutem.

Kuroo a Bokuto jsou kamarádi od doby, kdy se oba setkali na prvním zápase v prváku a od té doby jsou přátelé.

Vedle Bokuta stál jeho věrný kamarád a nejlepší nahrávač, kterého Fukurodani měla. Akaashi byl vždy málomluvný a proto mi asi je milejší než Bokuto, který je hlučnější než Yamamoto.

"Ahoj Bokuto, ahoj Akaashi." Pozdravil jsem.
"Ahoj, prý máš holku?" Zeptal se hned Bokuto. "Jo. Stejně jako tady Yamamoto, Kuro a Yuki." Odpověděl jsem. "A které to jsou ať někomu nelezu do zelí." Ptal se Bokuto a Akaashi ho hned spražil pohledem. Bokuto zachytil jeho pohled a rozesmál se ještě víc. "Jen žertuji. Ty mi stačíš bohatě." Pronesl Bokuto s úsměvem a vzal Akaashiho kolem ramen.

Sledovala jsem jak se Kuroo, Kenma a Yamamoto baví s těmi dvěma. Všichni se smáli a najednou vzal ten hráč, který se bavil s Kuroem sám, druhého hráče kolem ramen. Že by ti dva byli ve vztahu?

Najednou se s nimi naši kluci rozloučili a šli ke svému týmu. Kenma se podíval nahoru a já mu hned poslala polibek.
Chytil můj imanigární polibek do dlaně a přiložil si ji na hruď. Poslal mi svůj polibek a já ho napodobila. Pak jsme se na sebe usmáli.

✨ To by continued…✨