Legendární bojovníci

29. kapitola

Zayn

Rodiče, Mia i Zack ještě chrápali, když mě vzbudila tupá bolest hlavy. Potichu jsem zanadával, vyvalil se z postele, hodil na sebe první oblečení, co mi přišlo pod packy, a rozhodl se jít na časnou snídani. A jelikož mamka vždycky vycítila, když se po domě někdo pohyboval, vstala chvilku po mě a bez zbytečných otázek mi začala připravovat salát.

Upil jsem teplý džus, podepřel si bradu packami a zavřel oči. To z těch dvou novinek, které vyšly nedávno najevo, mě dneska tak bolela hlava. Nejenže jsem Lise řekl, že ji miluju, ale taky na nás kočky předevčírem vybalily návrh s novým mírem mezi kmeny. Tahle smlouva stvrzovala jak možnost návštěv, tak i přátelskou pomoc napříč ostrovy, ne jenom netečnou ignoraci jako doposud. A že se to setkalo se všemožnými reakcemi. Připadal jsem si zase jako na prvním zasedání. Vlkodlaci se snažili utišit Šelmy, které pořvávaly, že je to absurdní nápad. Zemští se pevně drželi své pravdy a nehodlali ustoupit. Dlouhosrstí přikyvovali a Modroocí nevěřícně nadávali. Bílí vše uváženě promýšleli a Temní, lépe řečeno já a Zack, se cpali a na všechny kolem zírali. Zatímco Zack jen s čistým šokem, já i s postranním úsměvem.

O smlouvě mi Lisa řekla už před pár dny. Ne přímo, ale naznačovala, a já si tak v hlavní budově jen složil všechny kousky dohromady. Tenhle plán podle všeho vymejšlely kočky už nějakej čas, a jen hledaly nejlepší možnou dobu, aby s ním vyrukovaly. Ty kočky měly koule možná větší jak kocouři. S takovým návrhem by nepředstoupil před celou armádu ani Ifu.

A jak se zdálo, i hádky mohly značit úspěch. I přes počáteční šok a nepříliš přívětivé přijetí tohohle nápadu se Felidaova armáda s úsměvy, objetími a smíchem včera shodla, že by to bylo vlastně děsně super. Stačilo jenom domyslet, jak to říct Nejvyšším. O to jsme se měli postarat my, budoucí Nejvyšší.

A právě proto mě ta hlava tak kepkovsky bolela. Mír by byl vážně skvělej, ale obával jsem se, že ho Nejvyšší nepřijmou. A já neúspěchy zrovna dvakrát nemusel. A když jsem k tomu připočetl i Lisy blížící se svatbu...

Se zaúpěním jsem si chytl hlavu do dlaní. A co do toho prostě skočit rovnýma nohama? pomyslel jsem si a přitlačil si prsty na spánky.

„Mami?" začal jsem, když přede mě položila ovocný salát posypaný sušenými housenkami a se svojí porcí si sedla naproti mně.

„Ano, zlato?" zeptala se se zvednutým obočím a nacpala si první sousto do pusy.

„Co bys řekla na to, kdyby k nám připlul na návštěvu kočkodlak z jiného kmene?" optal jsem se nenuceně a začal ze salátu vybírat ty nejšťavnatější kousky ananasu. Těmi jsem vždycky začínal.

Chvilku jen zadumaně převalovala jídlo v ústech, když nakonec přikývla. „Proč ne? Jestli jsou takoví, jak říkáte, tak v tom nevidím žádný problém."

„A co kdyby to měl být jiný pár Nejvyšších?" nadhodil jsem a tentokrát se na ni opatrně podíval.

Mamka se poplašeně rozkuckala a rychle se napila svého džusu.

„Jak to myslíš?" optala se, když dokašlala, a podezřívavýma očima si mě prohlížela.

„Ale, jen mě tak napadlo, že když teď stejně furt plujeme k Bílým, že by bylo fajn poznat i další Nejvyšší v novým světle. A třeba ten Bílej se zdá fajn. A když mu teď umřela žena, určitě by uvítal přátelskou návštěvu," svoje slova jsem vymejšlel za pochodu, ale podle mamky zamyšleného výrazu a mírného pokyvování dávala smysl.

„Tak kdyby s tím neměli ti druzí Nejvyšší problém, asi bych nad tím dokázala uvažovat," promluvila po dlouhé době ticha a opět si nabrala salát. „Ale nějakou menší návštěvu sem klidně pozvat můžeš i teď. S tím bych se po nedávných zkušenostech, kdy spolu kmeny bojovaly jako jeden, dokázala vyrovnat. Třeba ten Silvr se mi zdá jako dobrej kocour."