Legendární bojovníci

9. kapitola

Zayn

„Je ráno! Vstávejte! Je ráno!" zahlaholil jsem rozespale přes celý dům a vyskočil z postele.

„Co jančíš?" Vyšel z ložnice rozespalý taťka a pořádně si zívnul.

„Přemýšlel jsem, co zítra přednesu na zasedání." Taťka se na mě pochybovačně koukl, ale já neoblomně pokračoval: „V noci jsem dospěl ke konečnému rozhodnutí. Postavím armádu. Bude silná, jako já a bude se jmenovat Zayáda," přemýšlivě jsem svraštil obočí a podrbal se za uchem. „Na názvu budu ještě pracovat."

Taťka se ušklíbl a zakroutil hlavou. „To je sice pěkný, ale nezapomínej, že s tím nemáš absolutně žádný zkušenosti. Vedení armády není jenom o rozkazování. Musíš umět vymýšlet strategie, záložní plány. Je toho hodně. Proč myslíš, že na to mám generála? Ten v tom má praxi po svém otci a já se o nic nemusím starat. Tohle se nenaučíš přes noc. Co kdyby..."

„Mazle, kde jsi? Chci opáčko," přerušila ho krásná sytě černá kočka, zabalená jenom v tenkém přehozu, která právě vyšla z mého pokoje. Když si všimla táty, kterému vlastně skočila do řeči, přitáhla si plátno k tělu a s červenými tvářemi se potichu omluvila. Ale že by ji napadlo se vrátit do pokoje? Samozřejmě, že ne.

„Nezapomeň na odpolední sraz u generála. Probereme to tam," řekl taťka, a aniž by se koukl na mou noční společnost, zmizel zpátky v ložnici.

Zítra to měla být už luna, co jsme opustili zasedání, kde nám stařešiny přednesly svůj názor na naše víry. Z počátku se mi ten nápad vůbec nelíbil, ale postupem dní se mi čím dál víc zamlouval. Já, nejsilnější z nejsilnějších a nejúžasnější z nejúžasnějších bych vedl vlastní armádu. Vlastní armádu! To byl sen snad každého kocoura, co jsem znal. Mamka sice pořád tvrdila, že žádná válka nakonec nebude a že stařešiny by už ve svém věku neměly být v „provozu", ale já tajně doufal, že nakonec ti dva nepřátelé přijdou.

Proto jsem dneska na tátu vybalil svůj prvotřídní nápad. I když on z něj zrovna moc nadšený nebyl. Nechápal jsem, co mělo bejt těžkýho na vedení armády. Stačilo by určitě říct pár příkazů, ukázat na respekt svaly a každý by udělal, co bych mu řekl. Nebo snad ne? Byl jsem prvorozený Temný s husťáckým darem přece! Nikdo by si mi netroufl odporovat.

„Mazle, tak jdeme?" přerušila mě v myšlenkách... Líza? Lili? Na jména jsem neměl paměť.

„Kotě, nikdy s nikým nespím dvakrát, ať to bylo sebelepší. A to se o noci s tebou tvrdit zrovna nedá. Vezmi si svoje věci a odejdi, než se vrátí brácha," prohodil jsem jako by nic, mrkl na ni a majestátně odešel do růžové koupelny. Za sebou jsem slyšel několik nadávek na mou osobu, ale ty jsem jako vždycky nevnímal.

Včera byl ten sex tak nudnej, že jsem dokonce přemýšlel. Bez legrace. Jestli mi Felidae dal obří sílu, tak bych mu to přece měl nějak vrátit. To bylo stejný, jako když mi kočka dala a já jí za to dopřál pořádný vyvrcholení. Oko za oko, špičák za špičák. A další plus ve vedení vlastní armády bylo, že tam se mnou měla být ta sexy béžová kočka. Ty šaty... O vedení armády se hádala, takže jsem pochyboval, že by si to za lunu rozmyslela. Když jsem zavzpomínal, tak i zbytek kočičího osazenstva nevypadal vůbec špatně. Oproti šedým a černým vypadaly ty hnědé a béžové jako úplně nový druh k prozkoumání. A co teprve ty zrzavé a bílé! Jojo, ty by stály za hřích.

„Jsem doma!" zakřičel po chvilce Zack a zabouchl za sebou vchodové dveře. Já se stihl aspoň opláchnout a převlíct.

Když jsem vyšel z koupelny, nezapomněl jsem si s ním plácnout. Při odchodu do pokoje jsme celou dobu probírali včerejší noc. Zack se mi akorát vysmál, protože se měl mnohem líp. Zatímco on básnil, jak si to užil, já pozoroval to velké modré vejce. Nikdy v životě jsem u nikoho podobný neviděl. Dokonce i Mia se ho už několikrát snažila zařadit, ale ani jedna naučná knížka jí v tom zatím nepomohla.