Klukovina

13 MICHAEL

Nikdo nic neví.

Tím si může být po takové době téměř jistý. Navíc, co by měl jako kdo vědět? Michael nezosnoval žádný šílený plán, aby Garreta oddělal. Byla to jenom sranda! To si poslední dobou opakoval pořád dokola a někdy to pomáhalo, někdy ne. Většinou se nacházel tak nějak napůl mezi tím. Chycený mezi pocity, že to jeho vina je.

A že není.

Nakonec šlo jenom o to dozvědět se pravdu. Najít odpovědi, které rozhodně nemohl pohledat ve své vlastní hlavě. Ne, z logiky věci je musel najít u Garreta. A tak nebylo divu, že to dlouho oddaloval. Navíc si pro sebe našel dobrou výmluvu, že prostě jenom nechce chodit do nemocnice. Odjakživa sterilní prostředí zrovna moc nemusel, což možná nějak souviselo s tím, že se narodil předčasně a byl docela dlouho v inkubátoru, a to taky znamenalo mnohem častější kontroly v pozdějším věku... Prostě to tam neměl rád, nic složitého.

Jenomže pak mu máma řekla, že Garreta – toho tvého kamaráda, Michaele – pustili domů. Jenom to zmínila během snídaně, zatímco si nalévala grepový džus a mazala croissant džemem, a přitom se tvářila, jako kdyby Michaelovi právě všechno neztížila.

Zaprvé ho překvapilo, že Garreta pustili tak rychle. Zadruhé pak jen těžko hledal výmluvu, proč za ním nejít.

Takže skončil tady. Před úplně obyčejným rodinným barákem s bílou omítkou, na kterém není absolutně vůbec nic zajímavého. Snad jenom jméno na zvonku.

Zatím ještě nejde dál, ani nezvoní. Stojí na místě, ruce vražené v kapsách černého bomberu, aby se mu netřásly, a zírá na dveře. Hypnotizuje je pohledem, jako kdyby se měly zničehonic otevřít, Garret by vystrčil hlavu a zařval: „Není to tvoje vina."

Tím by všechno skončilo. Michael by se vrátil domů, sebral motorku a všechny ty emoce, co se v něm poslední dny nahromadily, by poztrácel po cestě. Zbyla by jen úleva a řev motoru.

Očividně ale nemůže mít takové štěstí, aby Garret vycítil jeho přítomnost a začal ho utěšovat.

Přešlápne, ale nehne se z místa. Pořád netuší, jestli je to dobrý nápad. Jenže tím má totálně zasranou hlavu a i kluci si začali všímat, že je mimo. Roger si dokonce neodpustil další ze svých debilních poznámek, když se Michaela zeptal, jestli jeho nálada nějak souvisí s tím, že Garret teď nechodí do školy, jestli se po něm jako Michaelovi stýská. Měl to být vtip, ale Michael ho během tréninku smetl tak tvrdě, až se Rogerovi spustila krev z nosu.

Trenér pak křičel: „A kapitán vlastní hráče co, pane Cassidy? Kurva nelikviduje!"

Roger nechápal, proč Michael reaguje tak přehnaně, byla to přece jen sranda, ne? Garret je třeba konečně na psychině z toho, jak často si nad tebou honil.

Michaelovi to nepřipadalo legrační ani trochu a neměl pak absolutně žádný zájem na tom, aby se Rogerovi za ten nos omluvil. Místo toho poslal všechny do prdele a odešel z tréninku dřív, takže si další den musel od trenéra vyslechnout kázání, takže si kluci určitě začali myslet, že má nějaké problémy doma, takže se všechno přehouplo do opatrných otázek z jejich strany a jeho nevraživých pohledů.

Strašně moc chtěl alespoň jednomu z nich (Pinkymu) říct, co se stalo. Že se Garret pokusil o sebevraždu a málem přitom vážně umřel a že je teď doma a Michael přemýšlí, jestli za ním jít a zeptat se, jestli to bylo kvůli němu.

A někdo (Pinky) by mohl odpovědět: Jasně že to nebylo kvůli tobě. Jak tě to napadlo?

Možná by stačilo tohle hloupé uklidnění. Akorát že... Michael to neřekl vůbec nikomu. Zaprvé spolu osobní věci nikdy neprobírali, zadruhé měl pocit, že by se to mohlo všelijak zvrtnout. A vlastně mu to ani nepatří, tohle tajemství. Tahle Garretova potřeba skončit v jednom z těch hezkých hrobů na hřbitově za městem, kam občas středoškoláci chodívají hulit.