Klukovina

49 MICHAEL

Může být něco málo po půlnoci. Michael si není jistý. Před chvílí sice zkontroloval čas na mobilu, ale prakticky okamžitě ho zase zapomněl. Je unavený takovým tím podivně bdělým způsobem, kdy mu připadá, že usne buď hned, anebo nikdy. A nikdy je zatraceně dlouhá doba, takže těžko říct, jestli by se o to měl vůbec pokoušet.

Vzdychne a nadzvedne se na loktech. Spolu s tím sklouzne pohledem ke klukovi, který leží vedle něj. V jeho posteli.

Gabriel má jednu ruku volně položenou na prostěradle a klidně oddechuje. A i když je v pokoji šero a obrysy nábytku mizí ve tmě, Michael má pocit, že ho vidí dokonale. Jenom jeho.

Bříšky prstů ho jemně pohladí po tváři až ke rtům a Gabriel tiše zamručí.

„Je na světě něco roztomilejšího, Garrete?" zeptá se Michael tiše. Nechá tu otázku doznít, než se opatrně vyhrabe z postele a zamíří ke dveřím. Po cestě sebere jednu z mikin a přetáhne si ji přes hlavu.

Rozsvítí na schodech a sejde dolů. Bosýma nohama došlapuje na parkety. V kuchyni je čisto a uklizeno, jenom ve dřezu se povalují misky se zmrzlinou, kterou s Gabrielem jedli před spaním. A na lednici visí rozpisy máminých směn. Dneska má noční.

Michael nějakou dobu zírá na grepový džus ve dvířkách, než se rozhodne pro sklenici studené vody. Ze stolu sebere laptop, vleze si s ním na gauč a nohy schová pod sebe. Postupně zkontroluje Facebook, Instagram a pak taky Pokec pro gaye, protože neví, co jiného dělat.

V místnosti je tentokrát plno, je tam dokonce i Legolas, který s někým mluví na skle. Michael si přečte právě tolik, aby pochopil, že jde o divokou debatu o sexu ve městě, už si ale není jistý, jestli je tím myšlený ten seriál, nebo prostě... sex. Ve městě. Radši rozklikne jednoho konkrétního uživatele a napíše mu soukromou zprávu.

mickey007: Ahoj

01Alfabet5: Mickeeeey!

01Alfabet5: Jak je, slaďouši?

01Alfabet5: Už jsem se bál, že se ti něco stalo

01Alfabet5: Mám pro tebe blbou zprávu. ☹ Zvadla nám všechna pšenka

Michael se tlumeně zachechtá. Není to tak dlouho, kdy se spolu s Alfabetem, uživatelem, začal starat o virtuální farmu, kde společně pěstovali kukuřici a chovali slepice. Od té doby uběhla neuvěřitelně dlouhá doba, aspoň Michaelovi to tak připadá. A neví, jestli se víc změnil svět kolem, nebo on sám.

Prsty přejede po klávesnici. Přemýšlí nad tím, co chce vlastně říct a nakolik si může dovolit být upřímný. Kde je ta zdravá míra ve svěřování se někomu, o kom téměř vůbec nic neví. V něčem je jednodušší mluvit s Alfabetem než třeba s Rogerem a s Pinkym. Ale v něčem naopak ne. To záleží.

mickey007: Hele, taky jsem tě tady moc neviděl

01Alfabet5: Hodně práce

mickey007: Měl jsem nehodu, trochu jsem se rozsekal

01Alfabet5: Na lyžích?

mickey007: Vole, proč na lyžích?

01Alfabet5: Budeš se divit, ale na lyžích se stává hodně nehod. Ale vážně, jsi v pořádku?

01Alfabet5: ???

Michael se mimoděk dotkne hrudníku a doopravdy se nad tou otázkou hluboce zamyslí. Jestli je v pořádku. Jsem. Možná nemůže spát právě z toho důvodu, že si na ten pocit zatím ještě nedokázal zvyknout. Vina sice zmizela, ale to neznamená, že by se o Gabriela přestal bát. Teď už to akorát není ten bezbřehý strach založený na výčitkách.