Klukovina

44 GABRIEL

V televizi běžel Kámen mudrců, což byl jediný díl, na který měl Max dovoleno koukat, a na stůl rozložili Osadníky z Katanu, speciální edici pro dva hráče. Předešlou hru vyhrál Gabriel, takže byl Max přehnaně soustředěný, doslova karty na stole hypnotizoval a odmítal o čemkoli mluvit, aby mu náhodou něco neuteklo.

A tak během Maxova vzdychání a přemýšlení sledoval Harryho Pottera, přestože znal většinu scén zpaměti. Ne že by byl tak velký fanda (to byla máma), ale Harry u nich doma jel pořád.

Spolu s ním koukal i táta, který seděl v křesle a na klíně měl položený rukopis. Tvrdil, že s nimi hrát nemůže, protože si musí přečíst knížku, kterou má překládat. Ale za celou dobu přečetl asi jen první stránku, pak otočil na druhou a od té chvíle se pobaveně šklebil na Harryho.

Máma si mezitím šla k sousedce půjčit badyán, ale vzhledem k tomu, že odešla před hodinou, byl badyán pouze zástěrka a ve skutečnosti máma se sousedkou určitě popíjela víno.

Byla to vlastně docela klidná a pohodová sobota.

Než cinkl mobil.

Gabriel se nekoukl hned, protože zrovna hrál. A pak běžela scéna, kdy Harry chytil pamatováčka, kterou Gabriel prostě musel vidět, pak znovu hrál, než si vzpomněl, že mu někdo napsal.

Chvíli koukal na mobil trochu zmateně, protože mu na Messengeru svítila zpráva od... Pinkyho? Jako jo, jednou spolu seděli v autobuse a bylo to v pohodě, ale že by si spolu i psali? Přesto zprávu otevřel.

Pinky: Gabrieli!!! Jsi tady?

Znělo to naléhavě, což Gabriela přesvědčilo, aby napsal výstižné jo. A zatímco čekal, co mu Pinky napíše, uvědomil si, že se automaticky mračí. Napadla ho spousta věcí, co by Pinky mohl chtít, ale samozřejmě úplně nahoře jeho pomyslného seznamu byl Michael. Teda to, že Michael Pinkymu řekl, aby mu napsal a zjistil, jestli nehodlá Gabriel v následujících dnech skočit z útesu, nebo tak něco.

Což bylo upřímně trochu k nasrání.

Jenže se nakonec mýlil. Pinkyho důvod byl úplně jiný.

Pinky: Nevěděl jsem, jak tě kontaktovat. Michael se rozsekal na motorce.

Gabriel si musel zprávu přečíst třikrát za sebou, aby mu došlo, co se v ní píše. Že se s ním Pinky pokoušel spojit, protože... Michael, jeho Michael, se rozsekal na motorce?

Prožíval klidný večer, koukal na film a hrál s mladším bráchou hru, aby stačila jedna jediná vteřina, která všechno obrátila naruby. Gabriel měl pocit, že je najednou i on sám převrácený naruby. Že mu někdo násilně vyrval orgány z těla. Možná proto to bylo tak divné a bolestivé. Proto se mu špatně dýchalo, proto srdce bušilo jako o závod, proto mu hučelo v uších, vyschlo v puse a polilo ho horko. Možná proto se mu chtělo okamžitě zvracet, když měl žaludek naruby.

Michael se rozsekal na motorce? Michael?

Přišla další zpráva, ale Gabriel musel nejdřív stokrát zamrkat, aby dokázal zaostřit. A když ji konečně přečetl, chtělo se mu brečet.

Pinky: Je v nemocnici, ale nic víc nevím. Jeho máma nám dá vědět, jak na tom je. Teď nás k němu nepustí.

Michael, jeho Michael, žil. Rozsekal se na motorce, ale odvezli ho do nemocnice, takže žil... Michael...

Uvědomil si, že vedle něj najednou sedí táta a pokládá mu ruku na záda. A taky něco říkal, pohyboval rty, přestože ze začátku žádné z jeho slov nedávalo smysl. Jenže Michael žil! Byl v nemocnici, takže Gabriel musel sebrat veškerou energii, veškeré soustředění, aby orgány zase narval zpátky do těla a přesvědčil je, aby fungovaly správně. Potřeboval je, zrovna teď nemohl mít ruce z gumy, nemohl mít místo mozku břečku!