Klukovina

50 GABRIEL

před třinácti lety

Některé dny bylo těžké ho najít. Uměl se dobře schovávat a málokdy se objevil na jednom místě dvakrát. Ale občas zanechával stopy. Zlomené větvičky, pošlapané listí, odkopnuté kamínky... Museli být hodně pozorní, aby ho dokázali vystopovat a stejně se jim to téměř nikdy nepovedlo.

Ale jiné dny, a těch bylo mnohem míň, se neschovával. Právě naopak. Číhal ve stínech, sledoval je a možná je tím i vyzýval k boji. Ovšem vždy jen v době, kdy s naprostou jistotou věděl, že na něj zrovna nemůžou.

Jako právě teď. Kdy byl schovaný za knihovnou.

Gabe seděl na zemi mezi stovkami kostek, dával je na sebe a zkoušel postavit opevnění, které by ho ochránilo. Nebál se, dokonce se na něj několikrát za sebou podíval a vyplázl jazyk, ale to bylo tak všechno, protože čekal na Mickeyho. Bez něj by do boje nikdy nešel. Bez něj by nejspíš žádný Král příšer ani neexistoval.

Mickey totiž jednou na hřišti zíral mezi stromy, pak sebral ze země klacek a řekl: „Vidíš, jak na nás kouká? Určitě na nás chce poslat svoje příšery. Ale neboj se, my ho porazíme a všechny zachráníme."

Gabe se nejprve vážně trochu bál, protože i když mu máma říkala, že příšery pod postelí, ve skříni nebo na půdě nejsou, stejně si nebyl tak úplně jistý, jestli tomu věří. Ale Mickey vypadal, že strach nemá, a tak ani Gabe nechtěl být za poseroutku. Tak si našel klacek a začal s ním šermovat, dokud mu ho vychovatelka nevzala se slovy, že tím brzo někomu vypíchne oko.

Mickey jí řekl, že o to přece jde, vypíchnout oko Králi příšer, což nepomohlo.

A tak od té chvíle museli být opatrnější a chránit školku tajně. Tak, aby je žádná z vychovatelek nenachytala.

Včera jen tak tak přežili obrovskou bitvu, ale konečně se jim podařilo přemoct věrného pomocníka Krále příšer. Jednu z největších příšer, vysokou jak strom a širokou jak paní kuchařka. Byl to sice Mickey, kdo ji zahnal do úzkých (příšeru, ne paní kuchařku), ale poslední ránu nechal na Gabeovi. A pak se objímali a skákali a smáli, protože to pro ně bylo velké vítězství.

Možná kvůli tomu byl teď Král příšer schovaný za knihovnou a sledoval Gabea, který právě stavil obrannou věž. Gabe dával jednu kostku na druhou a vůbec poprvé se mu povedlo dát jich na sebe jedenáct. Měl z toho velkou radost, ale skoro se bál dýchat, aby věž neshodil.

Zrovna chtěl zkusit i dvanáctou, když vedle něj doskočil kluk s blond vlasy, pihovatým obličejem a nejšibalštějším úsměvem. „Čauuuu," vykřikl radostně a téměř okamžitě se začal rozhlížet kolem, nejspíš aby očíhl situaci. Pořád měl na sobě bundu a trochu červené tváře z horka. Ale taky působil spokojeně. Aspoň teda do chvíle, než se vedle něj objevila vysoká žena v kabátě a odvedla ho zpátky do šatny, zatímco se Mickey zmítal a bručel, že nechce. Což mu ale vůbec nepomohlo, protože ta žena – Gabe měl dojem, že je to Mickeyho máma – byla neoblomná.

Za chvíli ale Mickey proletěl místností podruhé a úplně stejně jako poprvé skočil vedle Gabea přímo do sedu, tentokrát už bez bundy, a zase měl úsměv od ucha k uchu.

„Čau!" vyhrkl Gabe a podal mu jednu z kostek. „Stavím pevnost. Chceš taky?"

Mickey okamžitě přikývl. „Chci." Ukázal na nejvyšší věž z jedenácti kostek, kterou Gabe právě dostavěl. „Tohle dej sem," pronesl a plácl na místo, kam ji měl Gabe přesunout. „A tady vodní příkop. Přijdou vojáci a vžuu.... Všechno spadne." Ta představa ho tak nadchla, že nadšeně vyskočil a následně zase skočil zpátky na kolena. „Mám pro tebe dárek!" vyhrkl nečekaně a šmátral rukou v kapse tepláků.

Gabea to upřímně překvapilo. Pokud věděl, a to věděl naprosto přesně, neměl narozeniny a ani nebyly Vánoce, takže s žádnými dárky nepočítal. „Juu, jaký?" chtěl vědět a celý se rozzářil, protože dostávat dárky byla ta nejlepší věc na světě.

Mickey se naklonil blíž a tajemně pronesl: „Prd!" A začal se hlasitě chichotat a Gabe se taky chichotal, protože dostat prd bylo vážně legrační.

Nakonec ale Mickey z kapsy přece jen něco vyndal. Držel to schované v pěsti a teprve, když natáhl ruku před sebe, rozevřel ji a na dlani mu ležel hnědý náramek. „To je na ruku," vysvětlil. „Pro tebe. Když si to zavážeš, budeme nej kámoši navždycky."

Gabe na dárek nejprve vyjeveně koukal a teprve poté si ho vzal.

„Hele," vyhrnul si Mickey rukáv, aby ukázal, že má úplně stejný náramek. „Vezmu si ho i do bazénu," slíbil.

Gabe přikývl a svatosvatě slíbil, že si ho nikdy nesundá. „Nej kámoši navždycky," zopakoval, zatímco mu ho Mickey s vyplazeným jazykem vázal kolem zápěstí.

A pak měli každý svůj a Gabe cítil neskutečnou radost, protože být s Mickeyem nej kámoš byl jeden z nej dárků, jaké kdy dostal. Téměř nábožně po náramku přejel prsty a koukl kamarádovi do očí. „Je super," usmál se. Hned nato ale zvážněl, protože teď už to nebyla jen hloupá hra, teď byli s Mickeyem svázaní jako dva rytíři.

Gabe pohodil hlavou směrem ke knihovně. „Furt na mě čučí. Od chvíle, co jsem přišel."

Mickey přikývl a koukl tím směrem. Ve tváři měl vepsané naprosté odhodlání porazit Krále příšer, ale nejspíš věděl, že teď, když jsou vevnitř, nemá smysl bojovat, protože vychovatelky by jim to zase zakázaly, a tak jen odevzdaně prohodil: „Asi je naštvaný kvůli včerejšku. Až půjdeme na zahradu, dojde k bitvě. Určitě má celou armádu."

„Jo," souhlasil Gabe.

„Ale teď může jen blbě koukat," uchechtl se Mickey a Gabea tím rozesmál. Taky chvíli na Krále příšer koukali, dělali ksichty a vyplazovali jazyk, než vzal Mickey kostku, kterou měl nejblíž. „Dostavíme tu pevnost?"

Gabe přikývl a přesunul věž z jedenácti kostek na místo, na které předtím Mickey ukázal. Sice nejvrchnější kostka spadla, ale to nevadilo, protože se pak klukům povedlo společnými silami postavit věž z třinácti kostek! Což bylo totálně boží a oni z toho měli neuvěřitelnou radost. Přesto ji hned zbourali, protože se blížili vojáci a tohle byl jediný způsob, jak je zastavit. Takže vžuu... Všechno spadlo.

Na Krále příšer na chvíli zapomněli. Ale on rozhodně nezapomněl na ně. Pořád tam byl a čekal. Sledoval je a sbíral síly na odpolední bitvu na zahradě.

KONEC

Autor: Klára Pospíšilová

Závěrem: 

Přátelé, je to tady. Poslední kapitola. Konec dalšího velkého příběhu, který jsme spolu stvořily a s vámi ho prožili. ♥ Moc děkujeme za vaši podporu a komentáře. Doufáme, že se vám příběh Michaela a Gabriela líbil a že se k nám znovu vrátíte u další knihy/novely. Nezapomeňte nás sledovat na Instagramu: szabi.writers, kde pravidelně zveřejňujeme info k příběhům a k tomu, co se bude dít. Neváhejte nám tam napsat otázky ke Klukovině, pokud vás něco zajímá - v dohledné době budeme natáčet podcast, kde je s radostí zodpovíme. :)

Eva + Klára