Klukovina

41 MICHAEL

Na parkovišti jsou čtyři totožné autobusy. U nich v hloučcích postávají studenti a nahlas spolu klábosí. Vesměs mají jenom batohy, ale najdou se i tací, kteří táhnou velký kufr na kolečkách, jako kdyby se chystali na dovolenou k moři, a ne na obyčejnou exkurzi.

Michael všechno sleduje z dálky, opřený o kapotu Porsche. Vstal brzy, ještě před zazvoněním budíku, a trvalo další půl hodinu, než vyšlo slunce. Znovu už neusnul. Převaloval se na posteli, zíral do zdi a pak do mobilu, a dokonce na chatu zastihnul Alfabeta, tak si s ním zahrál online hru. V jednu chvíli ho napadlo, že by skočil do kuchyně pro něco k pití, potažmo k jídlu, ale nebyl si jistý, jestli je máma doma, anebo na noční, a opravdu ji nechtěl potkat.

Poslední dny se jí spíš vyhýbal, přitom ona s ním při každém setkání komunikovala s chladnou zdvořilostí, což se dalo snést. To na tom všem možná bylo nejhorší. Že se to dalo snést.

Přitom má od chvíle, kdy poslal Gabriela pryč, neodbytný pocit, že je jen krůček od toho, aby zešílel. Neschopnost spát mu rozhodně v ničem nepomáhá. Je unavený, otupělý, podrážděný. Paradoxně se naposledy dobře vyspal zhruba před týdnem, když se po propité noci probudil v hotelovém pokoji, kam ho dotáhli Pinky s Rogerem. A to ležel celou dobu zkroucený v křesle s jednou rukou visící přes opěradlo, zatímco si tou druhou podpíral hlavu!

Takže aby se vyspal, očividně musel pít. Ale takovou vstupenku do protialkoholní léčebny si rozhodně nepřál, tím pádem... Zkrátka je vzhůru častěji, než by chtěl.

Nejlaskavější jsou k němu pak ty noci, kdy Kluk_Za_Sklem streamuje.

Zívne, až mu do očí vyhrknou slzy. Otevře přední dveře a v palubní přihrádce hledá žvýkačky. Potřebuje se zbavit té nepříjemné pachuti, která mu v puse zůstala po tom, co vypil černé espresso. Jak hluboko ještě může klesnout?

„Zdar!" pronese někdo za jeho zády.

Michael se otočí.

Roger má velkou krosnu, plnou zhruba do poloviny. A vlasy rozcuchané, takže si na rozdíl od Michaela asi nepřivstal. Vedle něj postává Pinky, který prakticky okamžitě pronese: „Zapomněl jsem si ořezávátko."

„Je ti snad pět?" zeptá se Michael pobaveně a strčí si dvě žvýkačky do pusy. „Nějaký ti seženem. I kružítko."

„Ňuňu," udělá na Pinkyho Roger.

Pinky ale navzdory tomu, že si z něj dělají legraci, působí docela spokojeně.

„Můžeme jít? Nebo na co čekáme?" chce vědět Roger.

„Tak. Trochu před cestou... odpočíváme," odvětí Michael rozvážně a znovu se opře o kapotu.

Roger a Pinky si vymění pohled. Možná to na něm poznali, jak blízko šílenství se nachází. Ale co by jim měl asi tak říct? Pravdu? Že si s Alfabetem dokonce založili virtuální farmu, kde ještě před hodinou sklízel obilí?

Studentů přichází čím dál víc, druháci i třeťáci. Spolu s tím začínají ukládat svoje cestovní tašky do úložných prostorů.

Gabriel kráčí přes parkoviště a jde rovnou k autobusu. Má na sobě červenou mikinu a působí... v pohodě. Michael z něj nespustí pohled, a teprve když Gabriel zmizí uvnitř, kývne na kluky. „Tak jdeme." Vezme černý batoh, zamkne auto, a aniž by klukům cokoli řekl, rozejde se pryč.

„My jsme jako čekali na Garreta?" pronese Roger nechápavě.

„Čekali jsme, až řekneš něco vtipnýho, ale tolik času zas nemáme," vysvětlí Michael vážně, čímž Pinkyho rozesměje.