Klukovina

23 MICHAEL

Položí tác na stůl a znechuceně ho od sebe odsune.

Vezme místo vedle Rogera, rozdělá plechovku s ledovým čajem a napije se. Potom si ji přidrží na čele a zamručí. Potřebuje doplnit tekutiny po tréninku a očividně i cukr, protože, jak se tak říká, dostal pořádně nažrat. Trenér měl dneska obzvlášť špatnou náladu – už s ní přišel, ale všechno ještě vygradovalo ve chvíli, kdy zjistil, že se mu rozbil oblíbený zapalovač. Kluci tak museli skoro celou hodinu běhat z jednoho konce hřiště na druhý a vrážet do sebe. „A kapitán nesmí co, pane Cassidy? Padat jako přezrálá hruška!"

Michael skřípal zuby a mrkal o sto šest, jak mu po obličeji stékal pot. Ostatní na tom nebyli o nic lépe. Roger se dokonce v jednu chvíli natáhnul na trávník a odmítal vstát. Po tréninku stáli všichni ve sprchách, zmožení, a nikdo neměl potřebu mluvit.

„Vypadáte hůř jak o víkendu, a to je co říct, protože o víkendu jste vypadali všichni hrozně," poznamená Pinky lakonicky, zatímco si ořezává tužky.

„Děláš vůbec někdy něco jinýho, než že kreslíš?" pronese Michael málem vyčítavě. Spolu s tím pohlédne ke dveřím zrovna ve chvíli, kdy do jídelny vejde hnědovlasý kluk v černé mikině. Michael se napřímí... ale když zjistí, že to není Gabriel, znovu se uvolní a pokračuje v ochlazování čela.

Pinky si ho upřeně prohlíží, jako kdyby věděl, ačkoli Michael netuší, co by tak mohl vědět, a sáhne pro další tužku. „Stejně to ale bylo skvělý. I ta flaška, pánové. Líbat tolik holek se jednomu jen tak nepoštěstí."

Roger souhlasně přikývne. „Má někdo z vás číslo na tu zrzku? Michaele?"

„Možná."

„Jak možná? Máš ho, že jo? Podle mě schválně točila tak, aby to padlo vždycky na tebe."

Všichni se začnou chechtat, i Zach, který přitom ale dál klidně jí. Na tréninku byl vlastně jediný, kdo si nestěžoval. Trenér to dokonce vytáhnul, když ho za to přede všemi pochválil, načež Roger oponoval, že Zach si nestěžuje nikdy, což ale neznamená, že ho to neštve. Musel za to udělat padesát kliků (Roger, ne Zach).

Michael znovu zabloudí pohledem ke dveřím a plechovku teď posouvá po stole. „Někde jsem ho nechal, nevím. Ale přidala si mě na facebooku, tak vám ji přepošlu," oznámí nezaujatě.

Kluci si vymění pohledy.

„Co je? Nemusí se mi líbit každá," zasměje se Michael. A radši sáhne pro tác, dokonce snaživě napíchne těstovinu a přisune si ji k puse, když... „Sjedu někam na oběd, tohle je fakt hnus."

„Kámo, jestli budeš tak vybíravej, sníme to za tebe," řekne Roger mnohoznačně.

Pinky sebere další tužku a koutky mu cukají.

„Víte co? Přepošlu ji Zachovi. Vy si to rozhodně nezasloužíte. Zato tady Zach, ten potřebuje ukázat, co v něm dřímá. Za kance."

Kluci se znovu začnou smát, ale Zach trochu zrudne. A Michael je rád, že už se v tom nikdo z nich víc nerýpe. Poslední dny má beztak pocit, jako kdyby chodil po minovém poli. Připadá si pod drobnohledem, obzvlášť když je Gabriel nablízku. Michael vlastně dělá všechno pro to, aby ho nepotkávali, nikdy nic nezačíná, neřekne. Ale jak dlouho tohle může vydržet, než se něco podělá? Než si kluci všimnou, že je něco jinak?

Vstane, mávne na ně a jde ke dveřím. Možná mu pomůže, když si pročistí hlavu a staví se pro těstoviny v tom malém bistru, které vede skutečný Ital s přízvukem. Kde všechno voní čerstvými rajčaty a bazalkou.