Klukovina

40 GABRIEL

Usnul během filmu, takže když otevřel oči, pořád měl rozsvícenou lampičku a na posteli notebook s černou obrazovkou. Dokonce na sobě ani neměl pyžamo, protože myslel, že pak půjde ještě do sprchy a... Prostě to zalomil někdy mezi sedmou a osmou během sledování Tenetu, který byl tak složitý, že ho vůbec nepochopil.

Ale možná za to nemohl film, možná to všechno byla Gabrielova vina, protože poslední dobou jeho mozek nepobíral skoro nic. Jako třeba fakt, že mu od chvíle, co se probral, už dvakrát cinkl mobil, což bylo naprosto absurdní.

Kdo by mu – pohlédl na hodiny – psal tři minuty před půlnocí?

Protřel si oči, posadil se a stále s naprosto nechápavým výrazem mobil vzal.

Možná v hloubi duše už od první chvíle věděl, kdo mu napsal, protože nikdo jiný v tuto dobu nebýval vzhůru. Navíc Gabriel ani nikoho jiného neznal. Takže mohl čekat, že to bude KDOKOLI jiný než Michael?

První věta byla divná.

Michael: Jsi řádku

Druhá sice dávala smysl, ale nevysvětlovala, proč mu Michael právě teď píše.

Michael: Jsi v pořádku?

Michael: Gabrieli

Gabriel na ty zprávy koukal trochu vyjeveně, několikrát přitom mrkl, aby se ujistil, že nemá vidiny, taky si byl docela jistý, že to není sen, takže ano, Michael mu prostě jen tak v sobotu o půlnoci napsal, jestli je v pořádku.

Měl sto chutí mu napsat, že KURVA ANI NÁHODOU, ZROVNA BERU DO RUKY ŽILETKY, TY PITOMČE, což samozřejmě neudělal, protože přišla další zpráva a...

Michael: ?? ?..

... a Michael byl opilý.

Gabriel obrátil oči v sloup a hodil mobil zpátky na postel. Poté se potichu, aby nikoho nevzbudil, došoural do koupelny, osprchoval se, nějakou dobu kreslil prstem na zamžené zrcadlo kolečka, vyčistil si zuby a stejně loudavým a tichým krokem se vrátil do postele.

Nikam nespěchal. Věděl, že už dneska neusne, takže měl celou dlouhou noc pro sebe a své myšlenky.

Bezva.

První, co udělal, když se vrátil do pokoje, bylo, že zapnul stream, protože díky němu a těm pár lidem, co ho vždycky sledovali, měl dojem, že na světě není sám. Teda... věděl, že na světě není sám, ve vedlejší místnosti byli rodiče a přes chodbu brácha, ale oni spali, takže technicky vzato...

Jestli to nedávalo smysl, tak za to Gabriel nemohl. Jeho mozek poslední dobou prostě NEFUNGOVAL.

Teprve když nastavil stream, zkontroloval mobil. Což měl, jak následně zjistil, udělat mnohem dřív.

Michael: Myslel jsem na tebe a mám trochu strach , jes

Michael: Jestli jsi v pohodě.

Michael: mám strach

Ne, fakt nejsem. Zrovna si vážu oprátku. Bože. Gabriel znovu a naprosto automaticky obrátil oči v sloup, ale poté je nevěřícně vytřeštil. Michael se totiž nejspíš úplně pomátl.

Michael: ja přijedu, když neodepíšeš

Michael: Mám tě strašně rád

Těžko říct, která z těch dvou zpráv Gabriela víc šokovala a naštvala zároveň. Ta první byla naprosto idiotská, ale ta druhá ho zase nesmyslně dráždila, protože... Co s tím měl jako dělat? Uklidňovat se faktem, že ho má Michael rád?