"Díra v srdci se už nevyléčí tak už drž hubu!"

7.

JIMIN

Vstal jsem do dalšího slunečního dne. Dneska nebyla žádná známka deště ani bouřky. Jsem rád, protože je víkend a já se můžu vydat na procházku k mému jezeru. Není můj, ale ještě nikoho jsem za tu dlouhou dobu neviděl, že by u něho někdo byl, takže je můj.

"Mami dneska se jdu zase projít, však víš vrátím se buď odpoledne a nebo k večeru" Oznámil jsem mamce. "Jo klidně" řekla a dál ťukala do počítače.

Vzal jsem si nějaké menší jídlo a zabalil si ho do batohu. Taky jsem si vzal pití, klíče, peněženku, mobil...

Vyšel jsem v devět hodin, takže jsem tam do půl hodiny stál. Dal jsem si menší svačinku a posedával si v trávě u jezera. Je tu krásný klid. A jednou když jsem tu byl s kamarádem jsme si tu i zaplavali.

Asi tak o hodinu jsem šel od něho pryč, chci si projít trochu město. Dlouho jsem nebyl ani nakupovat. Bude to tak týden. Šel jsem tedy do jednoho z tisíce obchodních domů a našel si tam hezké tričko, které ani moc nestálo. Bylo proužkové a slušelo mi.

"Jo tohle beru" usmál jsem se do zrcadla a vydal se k pokladně, kde mi ho prodali. Dal jsem si ho do batohu a šel se naobědvat k nedaleké restauraci. Po obědě jsem si sedl na lavičku v parku a začal malovat neznámou krajinu.

Pomalu se blížil večer. Obloha se stmívala a já se procházel po nočním městě. Všude světýlka a lidi. Lidi teda byli i odpoledne, ale chápeme se.

Rozhodl jsem se ze půjdu domů kolem jezera, ale zastavil mě hluk v jedné uličce mezi domy. Spíše i krev před ní, kdyby mě neupoutala řekl bych, že jsou to puberťáci co se dohadují a šel dál, ale tady to trochu zašlo asi dál. Tak jsem začal poslouchat.

"Dej mi prachy a jsi u mě škrtnutý!" křikl jeden z mnoha mužských hlasů. "Kolik?" "Ty hovado jedno! Ty se mě ještě ptáš kolik?! To by jsi měl vědět sám ty špíno!" slyšel jsem velmi povědomý hlas, ale strach a klepání celého těla mi nedovolil dál poslouchat kdo to je.

Slyšel jsem kopání do těla a člověka, který křičí. "Jestli mi nazaplatíš končíš, jasný?!" "Neslyším tě!" vyjekl jiný mužský hlas. "A-ano!" vzlykavý hlas mi napověděl, že je blízko jeho bezvědomí. "Špíno. Ani neví kolik má dluhů. Hlavně že má z čeho hrát a dávat prachy děvkám!" nutkání se podívat mě táhnulo více, než utéct.

Když jsem se podíval viděl jsem dva muže v masce a další tři co byli za nimi též v maskách. Přesný počet Yoongiho bandy. Na zemi se válel jeden kluk. Osoba vzala toho kluka za vlasy a chtěla něco říct." Nech ho Sugo. Ještě tě budou pohledávat, že jsi ho zabil. Víš jak to dopadlo minule" Další chlapec položil ruku na Sugovo rameno. "Já ti říkám, že mu vybiju duši, aby dal ty zasraný prachy! Myslíš si, že mi nevadí, že každý den slyším od svého táty, ať mu dám ty pojebaný peníze?!" kluka zahodil a otočil se k chlapci co položil mu ruku na rameno.

"Sorry kámo, ale mám pocit, že nás někdo sleduje. Neměl jsi mu je dávat. Dával jsi je i tomu, který měl dluhy větší než sám svoji výplatu a podívej jak to dopadlo. Málem jsi ho ubil k smrti. Ještě doteď má poškozené končetiny. Já být tebou bych se otočil na jeho rodinu a začal vyhrožovat. "pověděl jeden ze čtyř kluků. Nemůžu tu zůstat ještě na mě přijdou a zabijou mě! Co mám dělat? Udat to na policii?

" Běž to prohlédnout tady nikdo nechodí jen my. Rychle Jhope! " poslal kluka jménem Jhope, aby to prohlédl. Kurva! Kam mám jít? Polekaně jsem vstal a běžel rychlosti vlaku k nějakému křoví a tam si lehl. Viděl jsem jak Jhope hledá objekt, který je sleduje, ale marně. Nikoho neviděl ani neslyšel a jimin si povzdechl jaké štěstí má. Sedl si a vyčkával co bude dál.

Najednou uslyšel Jimin dech na svém krku. "Jiminie" vzdechl a Jimin se mohl zbláznit strachu. "K-k-kdo j-je T-to?" cítil jak se mu hrnuly slzy do očí. "Co tu pohledáváš?" ruka neznámé osoby sáhla na Jiminovo rameno. "F-fotím?" Modlil se ke všem bohům, aby tomu uvěřil. "Myslím, že si maximálně fotíš do své paměti tuto událost co Jiminie" rty jemně otíral o krk Jimina, který se nad těmito dotyky ošíval. "M-musím d-d-domů. M-mám tam sv-vého B-bratra" vzlykl. "Snad se mě nebojíš Ty víš kdo jsem já bych ti neublížil." Jeho hlas falešně posmutněl. "Zlato... Neplakej" do kapsy od kraťas mu dal peníze, které Jimin ani neviděl, a dokonce ani neuvědomil. "Nic neřekneš. Máš tam přes deset tisíc. Jestli to cekneš na poldech nebo někomu, tak víš co se stane broučku, že?" Jimin mlčenlivě ze strachu kývl. "Taky si myslím. V pondělí se uvidíme ty moje malé koťátko" naposledy se otřel rty o Jiminův krk a políbil Jiminovo rameno. Potom vstal a rozcuchal mu vlasy a odešel. Jimin se neopovážil ani vstát, či se pořádně nadechnout, natož se otočit za sebe. Slzy mu tekly jako Niagarské vodopády a tiše popotahoval. Bál se udělat jaký koliv jiný pohyb, než zvedat svůj hrudník. "Ehm co tu děláš?" Jimin vyjekl nad hlasem další neznáme osoby.

"Panebože vypadáš jako z hororu. Co se stalo? Jsi OK?" zeptal se mě a já se přitlačil ke stromu. "Nikomu nic neřeknu!" Zakřičel a nohy si přimáčkl k hrudi a hlavu si položil na kolena. "Ty jsi blázen! Jsem Jin a chodím do stejné třídy jako ty! Lidi mají pravdu jsi divný! Ani nemáš peněženku, že se ti tu valí peníze? Kdybych byl Kretén vzal bych ti je!" Jimin se podivil. "J-jaké pe-n-níze?" Přes jeho uslzene očí neviděl nic. "Máš tu deset tisíc. Na a schovej si je." Podal mu je a Jimin si je ještě více udiveně vzal. "Co se stalo? Rozchod?" sedl si ke mě.

"N-ne jen T-taková nehoda s k-kamarád-dem" chtěl jsem se usmát, ale bylo to jen pokrčení obličeje v nevhodný grimas. "Hmm ok. Já dnes rozchod měl hajzl." zaklel a sedl si naproti mě. "Hele vypadáš strašně na, tu máš kapesník. Jsi umazaný od hlíny. To jste tu měli sex?" zasmál se. "S-schoval jsem se. H-hrál-li jsme schovávanou" utřel jsem si slzy a vysmrkal se. Bylo mi lépe. "Proč jsi tu?" další otázka. "To stejný se ch-chci zeptat T-tebe" "Před chvílí tu byla jedna banda byl jsem o pár uliček dál a rozcházel jsem se s mým ex. A ty?" usmál se. "Poslouchal jsem je s mým kamarádem. Když šel pikat schoval jsem se tu. Nenašel mě a potom mě seřval, že jsem mu nic neřekl a sám byl polekaný." Můj hlas se uklidnil natolik, abych mohl mluvit. "Aha. Víš, že není správné lhát, že?" "co?" Jimin se začal opět bát.

"Jsem v té partě....Stačilo říct, že jsi poslouchal něco co by jsi neměl a ne vymýšlet si kamaráda." drcl do mě a zasmál se. "Poslali mě za tebou, abych tě uklidnil, protože Jhope má dobré srdce a ne jak Suga." napil se nějakého alkoholu. "Kdo jste?" podíval jsem se na Jina. "Parta kámošů co jezdí v lomech na kolech a sem tam se takto pohádame. Jen to nikomu neříkej. Sám tě varoval" mrkl na peníze v kapse. "Hm dobře. Budu muset jít" zvedl jsem se a chtěl jsem se dostat co nejrychleji domů. "Hlavně už nikoho neposlouchej cestou. Nevíš co by se ti stalo, kdyby na tebe přišli." zastavil mě Jinuv hlas. "F-fajn" jen připomínka toho, že jsem mohl dopadnout opravdu špatně mě strašila.

Přišel jsem domů pozdě večer. "Byl jsi venku dlouho. Je vše v pohodě?" zeptala se mě máma, která byla v objetí táty u televize. "Jo vše je v pořádku " zalhal jsem a šel se osprchovat.

"Musím zjistit kdo to byl" než jsem ulehl do postele jsem si řekl úkol, který nebude, tak lehký zjistit. Suga.... A Jhope?.... Zajímavé jména. Jin chodí do mé třídy? Takže to nebude Yoongiho parta. Ten má z jiné třídy ne? Mám v tom guláš, protože neznám pomalu ani své jméno na této škole...

Další díl zase v pohodě doufám.

Vítejte u další kapitoly 🌸❤️💜🌺🌻🌸
Mám pocit, že to zase nebude dobrá knížka, ale je to jen pocit může se to změnit.

Hezký víkend! 💜 💜

I purple you A.R.M.Y 💜 💜 💜

~1402~