"Díra v srdci se už nevyléčí tak už drž hubu!"

21.

"Buď prosím semnou..." Ozve se zamnou Yoongi, který mě drží za zápěstí. "Nevyspíme se" Vysvětlím mu to, ale stále mě nepouští. Povzdechnu a podívám se na něho. "Omlouvám se.." Pustí mě a nechá mě jít. "Neomlouvej se Yoongi.." Řeknu do tmy a lehnu si na zem. Otočím se zády k posteli a začnu se snažit usnout. To co se stalo dneska na to nezapomenu nikdy. Yoongi byl jiný. Nebyl jako když přijde do školy nebo když jsme na hřišti. Je opitý. Určitě se zeptám ráno. Zajímá mě to a nenechám to jen tak.

RÁNO

Probudil jsem se v posteli i přesto, že jsem byl na zemi. Přes mě byla položená ruka a na svých zádech jsem cítil tělo. Paprsky přes záclony vylézaly a pokojem projelo ranní světlo. Na hodinách na mém nočním stolku ukazovalo osm hodin. A já byl plně vyspaný. Jen jediné mě trápilo. Jak jsem se dostal ze země na postel? Pravděpodobně mimozemšťani nebo to udělal Yoongi. Nevím kdy z něho vylézá alkohol, ale musel to udělat během čtyř hodin. 

Opatrně se otočím k Yoongimu. Ten má zavřené oči a sladce si pochrupkává. Je nádherný. Usmívám se na něho jako na nějaký zázrak. Vlastně tohle je poprvé co jsme spolu spali v posteli pokud neberu jak usl u filmu. Shoulil jsem se k jeho hrudi a rukou mu obmotal pas. Konečně se po dlouhé době cítím dobře, ale na jak dlouho? To nevím. Bojím se udělat jakýkoliv pohyb, abych nezkazil tuto chvilku. Jenže se po chvíli Yoongi probudil a otevřel své oči. "Huh? Jimine?" Podívá se na mě a na naše ruce a polohu. 

"Promiň moc se omlouvám. " Chci se zvednout, ale Gi mě zatlačí zpátky a já lehnu opět k němu. "Jak jsme se takto k sobě dostali?" Zeptá se mě a porozhlédne se po pokoji. "To sám nevím" Uchechtnu se a zrudnu. "Vyrušil jsem tě nějak pozdě večer?" Opět se mě zeptá a já mu odpovím. " Spíše brzo ráno. Ve tři jsi přišel a vzhůru jsme byli do čtyř, protože jsi se nchtěl převléct do čistého trička. Potom jsem šel spát na zem a ráno jsem se probudil takto vedle tebe." Nervózně se usměji a počkám jak zareaguje. " Promiň, že jsem tě vzbudil. A počkej- Mám jen tričko!?" Podívá se pod peřinu. "Neboj nic se nestalo jen nemám tvoji velikost nejsem obchoďák a jsem zvyklý. Můj brácha takto taky chodil po domě." Zasměji se a on semnou.

"Jenže já nejsem tvůj brácha" Odpoví a přitáhne si mě více k sobě. "Ještě jednou se ti omlouvám. Nechtěl jsem tě takto probudit v tom stavu. Doufám, že jsem moc nebláznil" Smutně řekne, ale hned ho ze smutku vyvedu. "V pořádku nic se neděje nebyl jsi tak strašný zvládl jsem tě nakonec." Usměji se. "Měli bychom vstát. Určitě musíš jít domů a máš své povinnosti i když je neděle." V tomto okamžiku se Yoongi zasekl a nic neřekl asi jsem řekl něco špatného. "V pořádku? Nic se neděje?" Obávám se, že jsem řekl něco co mu nebylo příjemné a zkazil jsem teď poměrně všechno. "Ehh nic.. Nic v pohodě" Usměje se, nevypadá jako před chvílí. "Řekni mi to.. Vím, že nejsme nejbližší, ale přece jen nechci, aby ses cítil nějak špatně a ani já se tak nechci cítit." Řeknu a Gi si povzdechne. Nadechne se a začne mi vše vyprávět.

Po tom co mi vše řekne o jeho otci sklopí smutně hlavu. "To mi je líto. Máš někde nějaké bydlení?" Pokusím se ho obejmout a vyjde to. Začnu ho hladit jemně po zádech. Po chvilce se odtáhne a se slzami zakroutí hlavičkou. "Kde chceš teda být? Máš něco už sehnané kde by jsi byl?" Se starostí se ho ptám dál jak bych mu mohl pomoct. On jen pokrčí rameny. "Dnes si půjdu pro věci" Po dlouhém mlčení mi ozámí toto a já se usměji. "Možná tě mamka nechá u sebe." S nadějí, že by se to mohlo zachránit navrhnu, ale rychle to ze mě opadne, protože mi Yoongi říkal, že o tom neví a kdyby se to někdo dozvěděl, tak se může jít rozloučit se vším. "Promiň. Nevím, kde by jsi mohl být. Rád bych ti nějak pomohl." Smutně se na něho podívám a on též. Stal se z toho dlouhý oční kontakt dokud Yoongiho nenapadla věc. "Je mi to blbé, ale nemohl bych být chviličku u tebe? Jen třeba týden potom bych si něco našel. Vím jak to máš s rodiči, ale prosím nemám jít kam. " Je mi ho dost líto a proto mu řeknu ano. Horší bude to zkonstantovat s rodiči. 

Proto se Jimin a Yoongi rozhodli, že půjdou spolu k Yoongimu pro jeho věci. Jimin si celou cestu připravoval text a představoval scénáře kde bude vyslýchán rodiči co dělá Yoongi u Parků. Bál se byl nervózní, ale co má nadělat? Odříct to nemůže a nechce ranit Yoongiho. Nechce aby se z něho stal bezdomovec. Možná má kamarády, ale ne natolik, kteří by mu nabídli společné bydlení. 

Oba přišli k Minům. Nikdo nebyl doma nebo všichni spali. Jimin následoval Yoongiho do pokoje. Naposled tu byl kdy mu hrál Gi krásnou skladbu na klavíru. Neustále mu hraje v hlavě ať chce nebo nechce. Když vešli do pokoje všechny vzpomínky se mu vrátili. Není jich moc, ale o to si pamatuje víc jako by byly až reálné. Jakoby nikdy neskončily. 

"Klidně si sedni na postel já si vezmu věci ze skříně a nějaké důležité maličkosti. Bohužel tu musím nechat piano. Nevím jak bych ho vzal." Zasměje se i když mu do něho není. Je dokonalý jak umí zakrýt bolest. "Dobře kdyby jsi potřeboval pomoct řekni rád ti pomůžu." Všechen vztek jsem opustil. Yoongi je teď můj spolubydlící a neměl bych k němu mít nenávist. Nevím jak to má on ke mě, ale aspoň já bych mohl být k němu milý. Nemá to teď jednoduché.

Černovlásek si vzal kufr ke skříni a začal skládat vše potřebmé do kufru. Vzal si i batoh s učením a nějakou tašku s věcmi z pokoje. Měl toho docela dost, ale přesně tolik kolik se vleze do mého pokoje. "Hotovo?" Zeptám se a vstanu mu vzít aspoň tu tašku. "Jo všechno co potřebuji. Doufám, že ještě než vymění zámky nic nezapomenu." Mírně se pousměje a spolu odejdeme z domu. " Jimine počkej tu hned přijdu." Položí před vchodovými dveřmi všechny věci a nechá mě stát a počkat na něho. Jen jsem kývl. 

Yoongi přišel zamnou s klíčky nějakého auta. Vypadá to na Audi. "T-to je tv-voje?" Udiveně se zeptám a když ho uvidím vykulím oči. Tak hezké auto. "Jo je to moje dostal jsem to ještě než jsem dostal řidičák. Neboj umím řídit. Už ho mám." Mrkne na mě a vezme mi věci z ruky, které dá  do kufru a nechá mě posadit vedle řidiče. On si sedne na místo řidiče a rozjede se z garáže. Ta se za ním zavře a otevře se brána. Úplně stejně se zavře jako vrata od garáže. 

Celá cesta proběhne bez žádné konverzace. Jedině co zní je motor od auta. Já se zajímal o to jak řeknu svým rodičům, že u nás bydlí můj kamarád a on se věnoval řízení. 

"Zaparkuji před vaším domem doufám, že vám to nebude vadit." Najednou se ozve a já k němu stočím pohled. "Jo jasně všechno vysvětlím rodičům. Neboj trochu to pozměním." Uklidním ho, aby se nějak nestrachoval a on zaparkuje před mým domem. Vylezeme a vezmeme věci z kufru Yoongi mezitím zamkne auto a já otevřu dveře. Spolu vejdeme a dojdeme do pokoje kde všechny věci položíme a nechám Giho dát věci do mé skříně a na poličky. Pomohl jsem mu kam co má dát, protože je to stále můj pokoj a nechci aby se nějak hrabal v mých věcech. 

Vím, že je to kapitola celkově o ničem, ale aspoň víme kde bydlí Yoongi. Mělo by se to převrátit k hezkému. Doufám, že se vám tato kapitola líbila. Musela jsem dnes zveřejnit dvě kapitoly jelikož jsem neměla čas a byla zaneprázdněná a nevydala ve středu kapitolu. Proto teď vám nic nedlužím a ve středu vám přijde další. Kdyby se něco vyskytlo co by zkazilo vydání tak vám řeknu. 

I purple you A.R.M.Y. 💜💜💜
~1354~