"Díra v srdci se už nevyléčí tak už drž hubu!"

13.

"Jimine... Byla to jen prdel" uchechtne se a rozcuchá mi už po několikáté vlasy. "Yoongi je jen kamarád. Víš co... Známe se strašně dlouho.. Gi je prostě dobrý kamarád jen když ho zpoznáš osobně. Musíš vědět jeho slabiny, jinak nepochopíš kým on vlastně je. Je to prostě skvělý člověk a budu dělat vše proto, abyste spolu jednoho dne byli. "usměje se na mě a já na něho.

" Hobie.. Podívej se kde jsem já a kde je on.. "zpochybuji jelikož vím, že Yoongi mě nemá rád." Co to povídáš! Jste oba úplně stejní! " vykulil oči ze vzteku a já se začal smát." Ne to opravdu ne. Já Yoongiho nemohu mít. Nejsem na něho dost dobrý" sklopím hlavu." Jimine on tě má taky rád. "vysloví Hoseok a já se na něho podívám.

" Jasně... a to ti kdo řekl? " sarkasticky se usměji." Sám Yoongi " tím mě na delší dobu umlčel a nechal se zamyslet

" O-opravdu? "zeptám se." Teď si nedělám prdel " jsem zmatený... Jak mě může mít Yoongi rád, když jsem taková troska?

" Jimine dám ti radu.. Nepochybuj." pohladí mě dnes už nespočetkrát po tváři a sleze z houpačky." Pojď už musím tak tě aspoň dovedu zpátky domů " podá mi ruku a společně se vydáme domů.

Na křižovatce jsme se oba rozprchli každý svoji cestou.

"Jsem doma!" oznámím po příchodu do našeho domu. "Ahoj. Dneska odjíždíme myslím, že se vrátíme příští pondělí. Konečně jedeme si někam odpočinout. Tae bude celý ty dny pracovat, takže tu budeš sám. Jo a prosím tě... Udělej tyto úkoly. Vím, že jsi v tom dobrý díky" usměje se na mě máma a odejde do kuchyně kde začne otevírat troubu.

"Večeře je nachystaná!" oznámí nám a my si sedneme všichni ke stolu. Toto je snad po dlouhé době, že všichni u jednoho stolu jíme stejnou večeři a ještě uvařenou.

"Bylo to moc chutné" poděkuji a dám mamce nádobí do dřezu hned po tom jdu do pokoje kde ulehnu a začnu přemýšlet.

Měl bych se jít vykoupat. Jenže.... Jsem líný...

Po chvilce jsem vstal a došel si udělat sprchu a večerní hygienu. Potom jsem skočil zpět do postele a začal přemýšlet

Má mě tedy Yoongi rád? Jestli ano... Proč mi to nedá najevo.. .

ČTVRTEK

Dnes jsem vypadl do školy bez snídaně, takže si budu muset něco koupit u automatech na jídlo. Strašně se těším na ty zlé skupinky. Chci, aby tam šel semnou Yoongi....

"Hej Jimine!" zamával na mě Jin vycházející z autobusu. "Ahoj" usmál jsem se a mírně mu oplatil mávnutí. "Tak co? Už jsi dosimuloval?" zasmál se a šťouchl mě do ramena. "Strašně vtipné haha." protočil jsem pobaveně oči. "Nic si z toho nedělej mám dneska blbou náladu. Brácha mě sere." zasměje se, ale hned nám upadne úsměv, když uvidím Yoongiho s tím Hoseokem.

Vypadalo to jako by se drželi za ruce a vykousávali se. "C-co?" byl jsem zmatený. Nechápu co se to děje. Jak jsem si mohl dovolit dělat tyto posrané věci? Má přítele a já se mu jako děvka pletu pod nohama. "Jimine to je jen kámoš určitě něco hrají. Yoongi má rád tyto hry." Jin mě začal uklidňovat, ale marně stál jsem jako socha pár metrů od nich a nic nedělal. Začaly mi téct slzy z očí. Nedivím se, že mě nazývají děvkou už to chápu....

Tyto hry má rád.... Se nedivím..

"Jimine hej" stoupl si předemnou Jin a zatarasil mi cestu "Přestaň... Toto je jen hra" usmál se. "Ano hra na to, abych mu skákal do pastí. On se líbá s JEHO přítelem a mě nechává trpět chápeš to? Ano! Je to jeho hra!" naštval jsem se a odešel do třídy. Ještě tu nikdo nebyl. Aspoň se nachystám a upravím se.

"Jimine" udýchaný Jin vkročil do třídy a přišel zamnou. "Omlouvám se.." povzdechl si. "Za nic nemůžeš, ale nech mě. Jsi s ním v jeho bandě." odsekl jsem ho. "Mmm... Pokud si mě připustíš zase k tělu řeknu ti jedno tajemství" nabídl mi nabídku.

Jin je velice inteligentní a dobře si věci promýšlí i když navenek vypadá jako idiot s pochmurnýmy vtipy.

"Fajn. Pod jednou podmínkou." usměji se. "Vezmete mě do vaší party" rozhodnu a čekám jak odpoví.

"Dobře beru. Tajemství ti řeknu o velké přestávce na tenisovém kurtu jasný?" kývl jsem a tím Jin odešel. Já si podepřel hlavu a začal nanovo plakat. Jsem blázen. Jsem závislý na něm...

Hned na zvonění přišel udýchaný Yoongi. Šlo vidět, že měl fialový flíček na krku a červené rty. Bylo samostudium, takže jsme se učili no ehm... Učili samostatně však chápeme se.

Najednou přišel zamnou a klekl si k mé lavici, protože nebylo nikde na sednutí místo. Začal jsem, ale se začátkem konverzace já.. "Měli bychom ukončit naší vzájemnou pomoc" řekl jsem přísně a důrazně, aby pochopil, že to posral.

"Jimine tak to ani náhodou... Hráli jsme hru.. Já za to nemůžu... Já bych platil kdybych to neudělal..." šlo vidět, že byl z toho nesvůj, ale s Jiminem to nic neudělalo.

"Jak ani náhodou!? Myslíš si, že kolem tebe budu chodit a říkat ti kam házet přes síť, abys za každou hru dostal bod mezitím co se vykousáváš se svým přítelem a jsi úplně v pohodě?!" Zakřičel jsem přes celou třídu. Všechny překvapené pohledy zamířili na nás a začali si navzájem předávat názory

" Nejsem děvkař doprdele! Absolutně jsem ti nic nedělal. Máš jen postižené myšlení, tak bych to řekl! Neustále se zpochybňuješ a svůj život dáváš někomu kdo si ho ani nezaslouží! Víš co jsi!? Troska! Správně. Takže já být tebou bych si našel někoho kdo by ti z tvého stavu dostal, protože máš na to být někým lepším! " Vykřikl Yoongi zlostnym hlasem. Do očí se mi nahrnuly slzy a měl strach cokoliv říct. .

" Našel jsem ho... A chceš vědět kdo to je? Tak přestaň myslet tak povrchně a idiotsky a budeš to vědět. " zatl jsem zuby a odešel ze třídy. Na pohledy ostatních jsem docela kašlal, ale na pohled Yoongiho nikdy nezapomenu.

A tenhle člověk mě má rád? Tak to silně pochybuji....

Když už je těch 300 followers tady tak jsem napsala i kapitolu <3

Jinak dnes už je den D kdy se jde do kin na BTS!! 💜 💜 💜

I purple you A.R.M.Y 💜 💜 💜

~1032~