"Díra v srdci se už nevyléčí tak už drž hubu!"

14.

Celý den jsem byl mimo. Topil jsem se ve svých negativních myšlenkách. Ponižování se atd. Nesnáším se za to, že jsem takový idiot a svůj život zahazoval kvůli tomu kreténovi.

Na tělocvik jsem se omluvil, že mi není dobře, takže jsem si sedl na lavičku na balkóny v tělocvičně a začal opět přemýšlet.

Když skončila škola vstal jsem a rychle šel domů. Nechci nikoho vidět. A nechci se s nikým dnes bavit. Nemám náladu.

"Hej! Park Jimin!" uslyšel jsem hlas zamnou. Doprdele! Co všichni dnes mají?! "Pojď sem potřebuji ti něco oznámit." aha.. Učitel tělocviku. Otočil jsem se a šel za ním do kabinetu. "Dobrý den, co potřebujete?" nutně se usměji a sednu si naproti němu. "No jak začít... Ty a tvůj nově vybraný tým od prvního do čtvrtého ročníku se jedete účastnit velké soutěže v Seoulu. Jsi vynikající volejbalista a chci tě vidět společně s tvým týmem na té soutěži né-li někde v Koreji a potom ve světě. Hned přijdu. Představím ti tvůj tým." vychrlil to ze sebe strašně rychle. Cože? Jaký tým?

" Tak.. Tady jsou " usmál se. Ve dveřích stáli tři kluci." A-ahoj " vykulím oči. Toto je opravdu reálné?

" Ahoj" usmějí se a stoupnou si přede mě. "Já jsem Felix" podáme si ruku. "Jsem  Taemin" stejně jako s Felixem si podám ruku. "Sehun" "Kyuhyun" se všemi jsem si podal ruku, ale nikde jsem neviděl poslední dva. Možná nejsou ve škole a nebo mají nějaké kroužky mimo školu.

"Dva museli odjet, ale jeden chodí do tvé třídy a druhý je ve čtvrtém ročníku." usměje se pan učitel. "Ja jsem Park Jimin mimochodem a dobře zítra si všichni uděláme sraz na hřišti u školy." domluvím sraz a společně odejdeme.

"Ty hele... Ty jsi ten co má nějakou zápletku se Sugou?" zeptá se mě Felix. "Ehh co? Si mě s někým pleteš, ne? Neznám žádného Sugu" pokrčím obočím. "Jo aha.. Já jen, že jsem viděl někoho v nějaké uličce jak bijou člověka za to, že nezaplatil a potom že někdo utíká z té uličky. Promiň v tu dobu jsem se rozcházel se svým přítelem.. Ano jsem gay... Moc jsem nepřemýšlel kdo jsi tak jsem rychle utekl taky. Ale strašně mi ho připomínáš" zamyslí se..

A sakra to jsem byl já akorát jsem nebyl obětí, ale pozorovatelem." Nee to si mě s někým pleteš " zasměji se.

" No a z jakého ročníku jste? "zeptám se kluků." Taemin je ze stejného ročníku jak já. Jsme druháci" usměje se Felix s Taeminem. "No a Sehun jsou z prváku, že?" Sehun pokrývá hlavou . "Ahaa tak to já jsem ze třeťáku." usměji se.

"Tam bych chtěl být. Už chci být třeťákem. " postěžuje si Sehun "Já jsem byl rád, že jsem teprve v prváku. Však po střední jdeme buď všichni na další školu nebo se budeme dřít do konce našeho života v práci." Řekl jsem. "To je pravda jenže si ze mě dělají všichni srandu, že jsem prváku." ohrne spodní ret a já se nad ním uculím. Je roztomilý. "Neboj se mi tě ochráníme" zasměji se.

"No nic budu muset a vy asi také. Zítra na hřišti ahoj!" zamávám jim a odejdu. Ti kluci jsou jako překvapení. Zlepšili mi náladu aspoň trochu.

Vydal jsem se ihned cestou domů, protože nemám náladu jít do obchodu. Stejnak jsem si nevzal ani peníze. Dnes bylo doslova vedro. Nedá se venku dýchat, takže doma hezky v chladu.

Nikoho jsem naštěstí nepotkal jak venku tak doma. Proto jsem zasebou zavřel dveře od mého pokoje a lehl si do postele. Dnes to bylo velmi špatné co budu dělat?

Jak jinak jsem začal brečet, ale svoje vzlyky jsem kryl v sobě, abych nebyl slyšet. Přeci jen nechci řešit tyto problémy se zrovna tak skvělou rodinou ehm...

YOONGI

Ráno

Přišel jsem do školy o něco dříve než je u mě obvyklé. Začali jsme hrát hru pravda nebo úkol. No víte jak to dopadá s námi... Ještě včera večer jsme to hráli a dopadlo to tak, že si to Namjoon rozdal s Jinem, ale prý mezi nimi není nic a že v tom vládl hlavně alkohol. No kdo ví?