"Díra v srdci se už nevyléčí tak už drž hubu!"

17.

Zvedl jsem telefon. Nechtěl jsem dnes dělat nic kromě ležení v posteli a přemýšlení, jak napravit vztahy s lidmi, protože já.... Měl bych vše napravit.

Číslo na které jsem volal mi stále tipalo. Začínám být zase naštvaný a dnes mi to stačilo. Najednou jsem uslyšel zvednutí sluchátka a hlas říkajíc.

N= neznámé

N: Kdo je to?

Y: Suga.

N: Vyskytl se problém?

Y: Ano. Zrušíme schůzku ze dneška na zítřek děkuji.

N: Stalo se něco?

Y: Vedlejší problémy.

N: Dobře, tak zítra ve stejnou hodinu na stejném místě.

Y: Samozřejmě.

N: Tak fajn děkuji za info.

Y: Žádný problém.

Po mé odpovědi sluchátko zavěsil a já si silně oddechl. Aspoň se zítra vyspím a nebudu rušit rodiče. Naštěstí zítra odjíždějí do práce na noční.

Otevřel jsem okno od mého pokoje. Potřebuje hodně vyvětrat je tu strašné dusno. Ať už je podzim, ať nemusím řešit to strašné vedro, ale dnes výjimečně foukal i slabý vánek a já si mohl vyčistit vzduch v mém pokoji. Když jsem okoukal hezký výhled na naší zahradu, tak jsem se otočil zády k oknu a opřel se o parapet.

Měl bych si tu obzvlášť uklidit.

"Někdy příště" mávnu nad tím rukou a rozhodnu se jit k mé skříní a vzít si něco na spaní. Hned na to vejdu do své koupelny a zapnu vodu, která mi naplní vanu. Mezitím si vyčistím zuby a dám věci do koše mezi další špinavé oblečení.

Když se naplní voda ve vaně, tak vodu vypnu a až po hlavu se ponořím a ulevím si. Konečně mi po celém těle vládne teplo. Moje tělo to potřebovalo. Až mi pomalu docházel kyslík, tak jsme usoudil, že je pravý čas na tento hezky okamžik zapomenout a vynořit se zpět do reality.

Umyl jsem se a potom vylezl z vany. Utřel jsem si trochu své vlasy a obmotal si ručník kolem svého pasu. Koupelnu jsem tak trochu uklidil a oblékl se do oblečení na spaní. Vím, že je teprve pět hodin večer, ale pro dnešek jsem velmi unavený na to, abych šel spát takto brzo.

Zavřel jsem okno a zatáhl závěsy. Bylo šero. Nakrémoval jsem si obličej krémem, abych byl trochu s mým obličejem přijatelný a skočil do peřin. Ta měkká postel mi velmi chyběla. Zahrabal jsem se do postele jako malé dítě a zapl si mobil. Bylo půl šesté večer. Vzal jsem si na nočním stolku sluchátka, které jsem zapojil do mého mobilu a zapl si spotify kde mám nachystaný playlist, který mě naprosto uklidní a já půjdu poklidně spát.

Ráno

"Zatracený budík! Jaký idiot ho zapl! " křikl jsem a potom si uvědomil, že ten idiot o kterém jsem mluvil jsem já. Tak jsem se uklidnil doufal, že mě nikdo neslyšel a budík vypl. Odpojil jsem sluchátka od mobilu a položil si nohy na zem. Teprve osm ráno. Kdo by vstával tak brzo?! Jedině já.

Vstal jsem a jako zombie jsem došel do koupelny kde jsem se upravil a potom se převlekl. Došel jsem do kuchyně kde byl můj bratr a něco ťukal do mobilu. Uviděl jsem mamku u trouby. Začala vytahovat nějakou buchtu. Oh ne.

Vaří strašně divné buchty.

"Yoongi, posaď se dnes si dáš s námi snídani." donutila mě se posadit. Přede mě mi položila talíř se dvěma kousky buchty a s úsměvem se hrnula k Taehyungovi, který měl stejný pohled jako já když jsem uviděl ty buchty.

Ukázal jsem mu palec směřujíc nahoru, abych mu zvedl náladu. On jako odpověď vyplázl jazyk a z obličeje udělal nechutný úšklebek. Tomu jsem se tiše zasmál a začal jist. No... Vypadalo to jako když se malé dítě šťourá v jídle, aby našel kousek, který mu nejvíce chutná. Akorát já nic nenacházel a házel to do sebe jako při nějaké hře.

Snědl jsem to do pár minut a zvedl se od stolu. "Mami promiň dnes spěchám..." zamával jsem jí a šel do pokoje. Tam jsem si vzal černý batoh, abych ladil do jedné barvy a do kapsy si dal černou roušku. Nasadil si bryle a kšiltovku stejné barvy. Já vím, že na slunci umřu, ale mám v plánu být celý den pryč. Nejdříve totiž jedu za Jinem, který má v plánu mi říct zase nějakou blbost. Taky si tam něco zahrajeme a postupně za námi přijdou i ostatní členi.

Dojel jsem za Jinem k bytu a vyšlapal schody. Byl ve třetím patře, takže tak strašné to nebylo. Zazvonil jsem na jeho jméno a zaťukal.

"Ahoj Yoongi" usmál se když otevřel dveře a nechal mě projít.

"Co mi chceš říct?" sednu si na sedačku a čekám co z něho vypadne. "Omluv se Jiminovi. Ať už jakýmkoliv způsobem hlavně se mu omluv. Je totiž smutný a potřebuje někoho." začne mi u kuchyňské linky dělat čaj.

"A co já? Ja snad nepotřebuji nic takového? Jak se mu mám omluvit když sám mě nemá rád. " pokrčím rameny na náznak, že to nechci řešit. Jin položí naproti na stůl šálek čaje a sedne si do křesla.

"Hele... Jen chci říct, že by jste byli velmi dobrý pár. Jste prostě spřízněné duše." usměje se Jin a vypije čaj. "Jine ty víš, že já na takové kraviny nevěřím" protočím frustrovaně očima a dám ruce do kříže. "Hlavně, že jsi mu řekl, ať si vezme tvoje tělo jinak spácháš sebevraždu. " mrkne na mě.

"Promiň, ale nemyslel jsem to vážně" zavrhl jsem mu to, protože to není pravda. Nemyslel jsem to tak...

"Prostě se mu omluv kup mu čokoládu a hotovo, jasný?" všechno mu odkývnu a začnu čekat než zapne konzoli kde si zahrajeme nějakou hru. "Stejnak si přišel hrát, že?" prokoukne mě a já se uculím. "Bastarde" zasměje se a já potom též.

Vítejte u další kapitoly.

Ve středu další kapitola!

I purple you A.R.M.Y 💜 💜 💜

~945~