"Díra v srdci se už nevyléčí tak už drž hubu!"

16.

YOONGI

Další a poslední školní den v týdnu. Poslední dobou si všímám, jak Jimin zmenšil pozornost na sebe. Jindy se na mě díval jak na Svatý obrázek nebo se usmíval a byl šťastný, teď ho vidím s rukama v kapsách se smutným výrazem v obličeji a s žádným úsměvem nebo pohled na moji osobu. Vím co jsem udělal beru to na vědomí, ale přece musí vědět, jak se cítím. Cítím se provinile, jenže on to nevidí.

Nechám být Jimina Jiminem a dojdu do kabinetu pana telocvikáře. Chodba byla prázdná, protože všichni už odešli na své kroužky či domů. Naštěstí jsem mohl být ještě v chladu školy než se ocitnu na tom zapařeném slunci.

"Dobrý den," nuceně se usměji. "Dobrý den Mine. Chci vám jen říci... Vím, že to už víte jen vám chci říct buďte klidný na ostatní členy, protože vím, že dokážete být velmi agresivní k osobám, které nejsou ve vašem silovém poměru. Mezi ně jak víte patří Park Jimin váš spolužák, tak vás prosím buďte trpěliví. On je skvělý ve volejbale a věřím v něj i v ostatní, že to zvládnou s tebou a ty s němi, " usměje se též a já na vše kývnu." To je vše. Můžeš jít " jeho pohled se zavěsí na jeho papírech a přestane si mě nevšímat.

Tím usoudím, že je čas jít a potichu popojdu ke kaštanově hnědým dveřím a odejdu. Najednou jsem uviděl čtvrťáka. Ajéje co chce?" Nazdar. Jdeš taky za těma co jsou na tom na hřišti? " uchechtne se. Vypadá jako by tam nechtěl ani jít, natož hrát. "Jo jdu máš nějaký problém?" zeptám se a zvednu obočí. Doufám, že nebude mít problém jinak ho budu mít já.

"Ne jen je otrava se štvát s těmi mrňaty." na to protočí očima a otevře dveře na hřiště. "Tak pojďme" řeknu otráveně.

S každým jsem se seznámil. Jimin mi nepodal ani ruku ze slušnosti. Jaká vychovanost. Začíná mě hezky štvát.

Celý den uběhl nakonec rychle což jsem nečekal, ale byl jsem za to rád.

Když jsme se rozloučili uviděl jsem Jimina odcházet rychle od nás. Bravo... Jsi strašně nenápadný. Rozloučil jsem se a rychlím krokem šel za tou malou osobou.

"Hej Jimine" našel jsem ho na chodbě. No jo mě neutečeš. "Co chceš?" v jeho hlase šla poznat otrávenost. Když se otočil měl jsem možnost ho uvěznit, tak aby nemohl nikam utéct. "S Hoseokem se dnes rozcházím. Mě a mé tělo ti odevzdávám nebo spáchám sebevraždu" sakra co jsem to zase řekl za nesmysl! Moje věta ho probudí a otevře pusu dokořán. "Tohle nedělej!" Zakřičí a nahrnou se mu slzy do očí.

"Proč mi to děláš? Však jsi úplně jiný než já!" sklopí hlavu, ale po chvilce je mnou nucen jí zvednout. "Nelži sakra!" křiknu, až se lekne a nadskočí. "Jsme stejní...." Povolím stisk. Sklopil jsem hlavu naopak já a začal vzlykat. Otočil jsem se zády k němu, aby neviděl jak brečím. "Uvědom si, že mám těžký život. Uvědom si to." otočím se k němu usměji se a klidným krokem odejdu "omlouvám se ti Jimine" šeptnu si pro sebe.

Když vyjdu ze školy vezmu si své kolo a rychle odjedu. Nechci ho opustit.

Přijedu domů a černé kolo zaparkuji k domu. Otevřu hlavní dveře směřujíc do domu když v tom uslyším Hoseokův hlas. "Yoongi!" nesmí mě vidět v takovém stavu. Otočím se a podívám se na něho.

"Co je? Nemám náladu dnes fakt ne" ruce si dám do kříže a čekám co z něho vyjde. "Promiň. Můžu ti klidně zvednout náladu." jeho smutný tón hlasu mě probudí natolik, abych si uvědomil, že se chovám neslušně. "Fajn, tak pojď" usměji se a nechám mu otevřené dveře. Vevnitř jsem se vyzul a šel do svého pokoje. Hoseok mě následoval.

"Stalo se něco?" sedl si na postel a vyčkal než odpovím. Neodpověděl jsem. Nemám sílu mu říct, že chci Jimina. Ví, že u nikoho nevydržím dlouho. "Poslední dobou mi není dobře ve škole. Bude to tím, že se blíží prázdniny a chci konečně od těch bláznů co si říkají učitelé klid." uchechtnu se. "Zlato.. To jsi mi měl říct dřív" stáhne mě k sobě na postel a dlouze mě políbí. "Promiň, ale nechtěl jsem, aby ses s tím zabýval. Jsou to jen stavy" usměji se a odtáhnu se od mého přítele.

"Chodíme spolu, tak bych to mohl vědět" odsekne a sedne si k čelu mé postele. "ano asi ano zapomněl jsem" sednu si zády k němu a chodidla položím na studenou podlahu. "Co ti je? Chováš se tak když něco skrýváš. Dneska máš být ok, protože si dneska jdeme pro prachy od toho týpka tak mi to buď řekni nebo tě nepustím pro ty prachy. Prý budeme mít i k tomu nadílku. Drogy bys nechtěl? Konečně nebudeš mít dlužníka" navrhne Hobi.

"Sakra Hobi! Já nic neskrývám a když tak ti do toho není absolutně nic! Jen mám spory s jednou kamarádkou, tak se do toho nestarej a budu více ok. Jdu pro ty prachy sám nepotřebuji tě tam." řeknu už vztekle. Dojdu si do koupelny kde si opláchnu obličej studenou vodou a hned na to do šatníku pro nějaké černé oblečení.

" Děkuji, tak když mě nepotřebuješ, já můžu jít. Vlastně ti to nemusím říkat nepotřebuješ mě. Nazdar" sleze z postele a třískne dveřmi až se leknu a projede mnou vlna leknutí. "Doprdele zase jsem to podělal!" zavrčím a rozbiju vázu, kterou mi dala moje sestřenice když mi bylo patnáct. "Ne ne ne ne!" otočím se na tu vázu a chytnu se za zátylek. "Yoongi přestaň přestaň..." říkám si dokola jak nejvíc to jde, ale víc se cítím naštvaně než klidně.

"Hej Yoongi otevři dveře" Ozval se můj bratr. "Neotevřu" odpověděl jsem a začal sbírat větší skla od vázy. "Fajn, takže co se stalo?" vejde do mého pokoje Taehyung. "Co po mě chceš? " vstanu a utřu si rukávem nos. "Ptám se, proč odtud odešel velmi naštvaný Hoseok a taky, že tu sedíš na zemi a sbíráš sklo z rozbité vázy se stejně naštvaným brekem jako měl Hobi? Už zase nezvládáš svoje stavy?" prokoukl mě jako průhlednou látku.

"Máš pravdu, takže teď se můžeš otočit a jít. Ty prášky jsou stejně k ničemu" vyhodím sklo do pokojového koše a podívám se do očí mého staršího bratra.

"Kdy mi řekneš pravdu Yoongi" Protočí očima a povzdechne si nademnou. "Až ty a naši rodiče si zvyknou na moji orientaci potom ti můžu povyprávět jak se cítím jako karkulku, která si myslela, že jí vlk říká pravdu. A běž nebo budu řvát a odneseš si to zle jako já, tak běž a ahoj." Trošku do něho drcnu, aby odešel z mého pokoje "Měj se" odpoví mi a odejde. "Promiň" zavřu dveře a zamknu se.

Pochopil bys mě kdybys byl já a měl takové problémy. Jak se vztahy tak sám ze sebou...

Určitě sledujte stránku _writinginpurple_ protože tam patřím a začínáme velký projekt tak ať vám nic neunikne!

Jinak vám chci říct, že mám dny kdy budu vydávat kapitoly. Ve středu neboli dnes ve 20:00 a v sobotu ve 20:00. Tak buďte připraveni.

A ještě připravuji novou knížku, takže se taky můžete těšit. Zatím teda nevím jak se bude nazývat a co se tam vše vyskytne, ale mini základ už mám promyšlený.

Tak užívejte dny jak nejvíce můžete a my se uvidíme v neděli.

I purple you A.R.M.Y 💜 💜 💜