"Díra v srdci se už nevyléčí tak už drž hubu!"

31.

"Jen tenhle idiot bude řešit takové zbytečné věci. A co? Tak jsme gayové." křikne u nás Yoongi. "Kdyby to neřešil celá škola by to neměla tak dlouho v paměti! A ještě k tomu rodiče! Co si o nás budou myslet?!" Řekne naštvaně Jisung. "Byl jsi to ty kdo to vyvěsil, tak buď laskavě zticha. To my máme horší problém. " Protočí Gi očima a rozejde se před nás, aby si dal do skříňky věci. My ho následujeme. "Prosím tě běž někam! " zavrčí a chodbou se rozlehne vřískot bouchnutí skříňky. "Ale Yoongi přestaňte." osobně nemám rád hádky. Ještě tady je to na hraně. " Jimine běž do třídy" otráveně se na mě otočí a bez žádného dalšího slova je opustím. Začala druhá hodina. Popravdě jsme to řešili takto hodinu. Teď tam přijeli rodiče. No já jen doufám, ať z toho nebude takový problém.

Projdu chladnou, prázdnou chodbou a ocitnu se přes dveřmi do třídy. Mě se tak nechce! Všechny ty pohledy. No fuj. Silně se nadechnu a vydechnu. Takto to opakuji třikrát než sáhnu na kliku a otevřu dveře. Ve dveřích se ukloním a bez žádného dívání na ostatní se posadím. Nachystám si věci a snažím se být co nejvíce v klidu. "Jimine a ostatní. Jestli ještě jednou pomalujete tu lavici, tak se to bude řešit o stokrát hůře. Peníze jen za lavice rozhodně dávat pořád nebudeme. Nejsme banka na to, abychom platili každou zničenou věc od vás. Sami jste si četli školní řád, tak jestli nejste ochotni ho přijmout a chápat ho, tak vás také můžeme vyhodit. Je vám to jasné? Dobře. Zpátky k učivu. " ozve se učitelka, která si stoupla k tabuli a začala psát něco na tabuli. Moc jsme nevnímal, protože jsem byl natolik vystresovaný, že to ani nešlo pochopit nebo vnímat.

Ačkoliv jsem si myslel, že bude vše v pořádku doma se to hned vyvrátilo a já dostal strašně seřváno.

"Jimine? Můžeš mi laskavě říct, co to znamenalo ve škole? Musíš se líbat s klukem na veřejnosti, když víte, že máš zlé lidi na škole?! Nenapadlo tě to snad?! Co si o nás budou myslet?" Zdeptaná matka si sedne ke stolu na dřevěnou židli a začne přemýšlet. "Zklamal jsi mě." uslyším otce. "Moc se omlouvám. Ujelo mi to. Je to moje chyba" sklopím hlavu a snažím se udržet slzy. Nechci vést horší hádky. Radši si to poslechnu.

"Proč tě to vůbec napadlo?!" bouchne do stolu a podívá se zlým pohledem na mě. "J-já nevím" odpovím jim. Oba ztichnou a nechají mě být dokud nepřijde bratr. "Brácho. Přemýšlej než něco uděláš" projde kolem nás až k ledničce, kde si vezme vodu v petlahvi a odejde. "Ano Přemýšlej sakra Jimine! Víš jak mi je to líto?" Najednou se matky hlas zlomí a začne vzlykat. Rychle se na ní podívám a zeptám se "Mami... Jak to, že pláčeš?" jsem šokován. Otec se na mě podíval a objal mamku. Ona objala jeho a dále nahlas vzlykala.

"Jiminie.. Já bych si tak přála, aby na tebe nebyli zlí" vzlykne. Co jsem to právě teď slyšel? Ona si přeje, aby na mě nebyli zlí? "Tak moc si to přeji. Kdyby nebylo Yoongiho... Považovala bych to za nemoc a tvojí chybu" vezme si kapesník, do kterého si utře své slzy. "Nechci, aby ty fotky byly rozházené po škole, ale určitě se chci naučit tě podporovat. Yoongi mi otevřel oči. Nebýt jeho... Jsi opravdu můj úžasný syn. Tvé známky, povaha.. Já se za tebe nebudu stydět. Jen měj trpělivost. Musím se snažit." najednou moje matka vstane a vší laskyplnou silou mě obejme. Tady se mi spustí slzy a začnu stejně vzlykat jako ona. Otec se na nás dívá. Váhá... Vím, že to pro rodiče je nová odemčena komnata.

" Jsem rád, že ti Yoongi otevřel oči. Víš, že tě mám opravdu moc rád. Prožili jsme si toho dost. Měli bychom to uzavřít." pohladím jí po jejich dlouhých černých vlasech a dám do nich pusu. "Ano. Máš pravdu." odtáhne se a jako správná matka dá pusu na tvář svému synovi.

Jsi opravdu štěstí Yoongi. Děkuji za tebe. Za tvoji existenci. Za to jak jsi mi pomohl.

Ahojte!
Tak tu máme další kapitolu!
Prosím vás. 28. 5. Vyjdou čtyři kapitoly. Jelikož máme pro vás připraveny event (_writinginpurple_) tak buďte připraveni.

I purple you A.R.M.Y 💜 💜 💜

~706~