"Díra v srdci se už nevyléčí tak už drž hubu!"

19.

Když to můj otec dořekl vše se ve mě zaseklo a ztuhlo. Můj otec mě vyhazuje z domu? Moje rodina mě nechce?

Zahnal jsem slzy a co nejvíce klidně jsem odpověděl. "Co jsem vám udělal? Vyhazujete mě protože nejsem pro vás dobrý? Nebo protože jsem gay?" Jsem zklamaný ze svého otce. Jak mohl.

"Vyhazuji tě jen já. Tvoje matka a bratr o tom neví. Řekneš jim že se stěhuješ kvůli škole. Budeš tam blíž a chceš už být sám. Jestli něco řekneš o mně tak tě zabiji ano?" jeho kamenná tvář mi znechutila celý svět.

"Fajn aspoň tě neuvidím. Myslel jsem si, že jsme opravdový syn a otec, které drží za jedno lano, ale jak vidím měl jsi mě jen jako panáčka, který za tebe udělá špinavou práci." bylo mi strašně.

"Ty si myslíš, že celých tvých osmnáct let tě vychovávám proto, abys byl můj syn? Poslouchej jsme lidi, kteří brání svůj gang tady nejde o to, že jsem tvůj otec. Biologicky ano, ale jinak ne. Myslíš si, že tě miluji jako svého syna? Nikdy." nakonci své odpověď se uchechtne a podívá se na mě jako na špínu.

" Jsem rád, že konečně takové hovado opouštím" začal jsem mít slzy v očích. Nemám náladu se s ním bavit. Proto jsem vstal a chtěl odejit akorát jsem uslyšel střelnou ránu. Lekl jsem se a otočil jsem se na otcovo místo. "Měj se synu" zamával mi pistolí. Idiot.

Otevřel jsem dveře a rychle ke mně přiběhl jin Namjoon a Hoseok jako poslední. "Jsi v poho?" zeptal se Namjoon. "Jdeme" zavelím a bez žádného rozloučení opustím místnost a následně celý bar.

Když nastoupíme do auta naplno se rozbrečím. Kluci se na mně udiveně podívají, ale nic neříkají. "To nic v pohodě. Jen je toho na mě moc" uklidním je, ale moc to tak nevypadá. "Víme, že se něco stalo." ozve se Jin. "Řeknu vám to pak" řeknu a Jin nastartuje auto.

Odjíždíme na místo kde se máme setkat. Není to nijak daleko za což nejsem úplně rád, protože jsem se nemohl dát do pořádku. Toto je po dlouhé době kdy mě něco takto zranilo. Cítím se strašně.

Ulice jsme míjeli a míjeli dokud jsme nepřijeli k velké budově. Dá se říct, že není plně dokončena.

"Tak pojďme" popožene nás Jin a poslušně za ním jdeme. Šli jsme úplně nahoru neboli do čtvrtého patra. Toto patro nebylo dokončené takže jsme mohli vidět základy budovy. Nikoho jsme nenašli. "Jsme tu moc brzo?" Optám se kluků. Nikdo nikde... Najednou jsme uslyšeli. "Přesně na čas" ozve se za námi. Docela jsem se lekl.

"Přinesli jsme vám novinku. Balíky drog. Máte to za ty dluhy. Dlužníky jsme vám nepřinesli. A peníze jsou tady" Hodil nám balík nějakých drog. Neznám žádné drogy. Jen jsem o tom slyšel. Otec většinou dělal tyto obchody, ale to tajně, aby se nic neřeklo. Co je to? Hned po tom nám hodil batoh "Přesná částka. Jak jsme se domluvili. Doufám, že tvůj otec nebude mít žádné narážky a nepošle tě." Zasměje se s jeho lidmi a čeká na mojí odpověď. "Díky. Proč si nezvýšil částku a dali jste mi rovnou drogy?" Zněl jsem nervózně. Nechci s tím mít nic společného. "Bojíš se?" Uchechtne se

"Nebojím jen to nechci " odmítnu. "Nech si to. Já tě nenahlásím sám bych šel proti sobě. " Vysvětlí a pomalu začne odcházet. "Měj se" rozloučili jsme se s ním a odejdu s klukama. "Sugo co s tím budeme dělat?! " Vykulí oči Namjoon. "Nemám ponětí" utíkáme k autu. Jedeme k Jinovi.

Když dojdeme k autu nastoupíme a Jin opět nastartuje. Je půl jedné ráno. Nikde ani noha. Aspoň nás nikdo nebude nepodezřívat. Odjíždíme.

"Tak co Yoongi už je ti líp?" Zeptá se mě Jin. "Dá se." Sklopím hlavu a začnu si hrát s prsty. "Řekneš nám co se stalo?" Podívá se na mě za jízdy Jin. "Otec mě vyhodil z domu. Nemám se vracet. Nemám kam jít. " Ticho. Nikdo neodpovídá. "Všichni máme plno. Jin bydlí s jeho kamarádem, Hoseok bydlí s jeho rodiči. Víš jací jsou. A já? Já bydlím se svoji sestrou, která mě zachvilku zabije za to co dělám. Je mi to líto Yooongie" pousměje se a pohladí mě po rameni. "to je v pohodě. Zaplatím si motel. Potom se rozhodnu." Pohladím Namjoonovu ruku na mém rameni a zadívám se ven.

"Jsme tu" oznámí Jin. Vylezeme a jdeme k Jinovi domů. Všude ticho. Jen naše kroky se rozhléhají po celé chodbě. Když dojdeme k Jinovým dveřím tak je odemkne a nechá nás projít. " Tak co s tím a co to je?" Po dlouhé době se ozve Hoseok. "Vůbec nevím" pokrčí rameny Namjoon.

Sedneme si na pohovku a rozděláme ten balík. Vysypou se z toho malé pytlíčky s názvem heroin. "Heroin?!" Vykřikneme všichni. "ticho!" Napomene nás Jin a dá si ukazováček přes pusu. "Ještě na nás přijdou" řekne a my se poučíme. "Šňupá se to a nebo vpichuje, ale injekce nemáme a zbytečně to bolí. " Postěžuje si Namjoon. "Idiote! Nebudeme s tím nic dělat! Budeme závislí" Hoseok bouchne Namjoona do ramene. "jednou nás to nezabije zkusme to." Přidám se na stranu Namjoona. "To se radši opít do němoty než zkusit drogy. Vy to zkuste já ne" řekne Jin a nechá si nás dělat cokoliv.

"Fajn dejte nám jeden balíček. Uděláme lajnu a tu šňupneme " povím a Jin nám dá jeden balíček. Nebylo ho tam dost, ale zase ne málo. Přesně pro oba. "Bojím se " řekne namjoon, který připravuje lajnu. "Já taky, ale zkusme to jen jednou a naposled. " Uklidním ho.

"Tak připravený?" Kouknu se na Namjoona a on na to kývne. "Takže... Tři. Dva. Jedna. Teď" vše vdechneme. " Je to divné" řekne Joon. "Máš pravdu. Ale začínám se cítit zvláštně" odpovím.

Po chvilce se nás Jin zeptá "Jaké to je?" Koukne na nás "Takové zvláštní. Trochu to svědilo v nose teď nic, ale začínám být asi sjetý. " Zasměji se. "Yoongiane zabiju tě a tebe taky Namjoone" naštve se na nás Jin. "V klidu" řeknu Jinovi.

"Já už půjdu" zvedne se Hoseok. Je mu to nepříjemné jde to vidět. "Doprovodím tě " zvedne se Jin a odejdou ke dveřím. "Jdu taky" zvednu se a odejdu za nimi. " Tak ahoj. Hlavně neblbni Yoongi bojím se o tebe a o tebe Hoseokie taky" usměje se na nás. "Jsi jak máma. Budeme v pořádku ahoj Jine. " Otočím se a odcházím. Hoseok se ještě baví s Jinem.

Já vím já vím. Kapitola o ničem. V příští se to rozjede tak čekejte ve středu v osm. Doufám, že se vám to aspoň trochu líbilo. Zvedla se hodně i sledovanost tohoto příběhu takže děkuji.

I purple you A.R.M.Y. 💜💜💜

~1068~