"Díra v srdci se už nevyléčí tak už drž hubu!"

35.

Týden uplynul poměrně jako voda. Je den turnaje. Mezitím jsem cvičil párkrát jen s klukama bez Mina. Ani jsem ho neviděl ve škole. Věci jsem dal na Giho oblíbené místo. A když si toho všimne.. Je mi to jedno. Možná si řeknete, že je to jen blbá hádka jenže když si představíte, že vás dříve šikanoval neměl vás rád tak se to vlastně vrátí. Moc mu nevěřím. Byl sice opilý, ale když bil Hobiho, tak by musel být opilý neustále. Sám mi ten večer říkal, že vždycky chodil do školy se svetrem. A to ať už bylo léto nebo zima.

Přišel jsem do školy v normálním oblečení. Vzal jsem si černé kraťase a černé tričko. Lidi, kteří se účastnili toho turnaje byli v černém taky. Takže jo je to oblečení od školy. Těším se docela na to.

Najednou uvidím Hobiho, který udýchaný běží zamnou. "Copak je?" Zasměji se. "Yoongi dnes nepřijde jdu místo něho já. Doufám, že ti to nijak nevadí. Jinak nebudete moc hrát. " Na jeden dech to všechno řekne a rychle si nadechne. "Jak jakto že Min nepřijde?" Mírně se rozčílím. "Klid Jimine. Je to idiot, ale buď rád,že  jsem se ti nabídl. Řekněte mi taktiku a já tak udělám. " usměje se. "My žádnou extra taktiku nemáme jsme prostě sehraní, ale dobře. Budeš vzadu s Jisungem jo?" Podívám se na něj a on kývne. Felix a ostatní se k nám připojí a přivedu je do situace.

Kolem desáté dopoledne jsme se dostali na hřiště. Začalo to v devet takže až po hodině. Byli jsme proti nějakýmu červenému týmu. Byla tam jedna holka takže možná taky někdo chyběl. Kdo ví.

Bylo to nerozhodné dokud Hoseok nezabral a nešel do hry jako o život. Potom jsme dostali bod a vyhráli první dá se říct souboj? Hru?

"Jsi skvělý" plácnu si s Hoseokem. Na to, že je úplně u nás nový tak jsme skvělí. Musím pochválit i ostatní. Dost se snaží a jsem velmi rád.

Stejnak mám, ale pocit, že mezi několika lidmi co se přišli z města podívat na nás se z nich dívá jen a jen na mě. Jeden člověk... Ta osoba mi nedá pokoj. A štve mě to.

Na dressu mám číslo 13 je mé oblíbené. Doufám, že mi dá štěstí a vyhrajeme. Záleží mi na tom. Chci se totiž dostat dál. Možná jednou budeme skvělý tým. Kdo ví.

Šli jsme se všichni napít a tím jsme dobili trochu síly. Všechno se to natáčí na stránky školy tak doufám, že tam vypadám hezky. No co nechci vypadat jako ten kluk co hral proti nám. Bohužel nevím jeho jméno.

Postupně se ukazovalo na tabuli kdo má jaké skóre. Byli jsme třetí. Není to špatné, ale lepší bude první místo.

Postupně jsme zjistili kdo vypadl atd. Týmů bylo osm což je dost. Pan tělocvikář vybral jen ty nejlepší což znamená... čtyřicet osm lidí ze školy. Fuuha to je dost.

Další hra proběhla tíž. Týmy jsou čím dál více aktivnější a více se snaží což chápu. Také to děláme a nesmíme prohrát. Jisung mi chrání záda. Sem tam i Seungmin dal bod. Vždycky vyhrajeme.

Hlas z mikrofonu paní učitelky tělocviku pro holky nás zmínila že jsme vyhráli a posunuli se na druhé místo. Celkem se bojím, že posledních pár her budeme dost vyčerpaní.

V půlce si každý dal pauzu. Jak diváci, tak my. Každý skončil na wc kde si oplachoval hlavu nebo obličej s rukama. Všude bylo plno. I spolužáci ze školy tam byli. Někdy se divím jak se tam vlezou.

"Felixi dobrá práce" potkám ho na chodbě a poplácám ho po zádech. "Díky taky jsi skvělý. Yoongi se na nás doslova vysral. Jsem na něho naštvaný ani s námi necvičil. " Když ho zmíní tak trochu posmutním, ale má pravdu vykašlal se totálně na nás. Ani pomalu nevím, kde teď bydlí. Ať už kdekoliv jsem docela rád. On mi jediný dolomil to srdce.

Zbytek dne jsme hráli. Dohráli jsme až kolem čtvrté. Jeden tam totiž zkolaboval. Což nebylo zrovna hezké. Do hry se tým pak nezapojil a proto nás zůstalo jen čtyři. Byli jsme už unavení a proto hra nebyla efektivní jak na začátku. Ale lidi to zřejmě nadále bavilo a jen málokdo odešel.

"Jimine!!" Křikne na mě nějaká ženská osoba. Když se otočím za hlasem uvidím tam svoji mamku. Můj obličej se rozzáří a začnu se ještě více snažit než předtím.

Dodalo to do hry takovou jiskru, že jsem se cítil jako kdybych hrál první hru. Kluci se na mě dívali a žasli jak hraji. To je zřejmě nabilo a hrají teď úplně stejně jako já. Hra byla potom jednoduší a my vyhráli. Z osmého místa jsme se dostali postupně na třetí, druhé a nakonec první.

Najednou se tělocvičnou rozezněl výkřik a tleskání. Byli jsme rudí jako rajčata, ale šťastní, že jsme to všechno zdolali. "Tým Parka Jimina vyhrál! A se svým skórem vyhrává i první cenu celého turnaje! Tím postupuje společně s týmem na druhém místě do dalšího kola! Poprosím stoupněte si nakonci tělocvičny rozdávají se ceny! Gratuluji!" Popřeje šťastně učitelka a všechny kamery se na nás vrhnou. Najednou přišel nás učitel a předal nám menší trofej. Všichni se rozjásali a já se štěstím rozbrečel. I přestože je to školní kolo jsem rád, že jsme to dotáhli tak daleko." Gratuluji kluci jen tak dále" potřeseme si rukama a uděláme fotku. Postupně se lidi dostávají z tělocvičny ven a odcházejí ze školního pozemku. Některé týmy už tu též nebyli. Poslední jsme byli mi. Ještě jsme měli menší rozhovor a tímto to skončilo.

Tak tímto konci tento event! Doufám, že jste si to užili!

I purple you A.R.M.Y 💜 💜 💜

~930~