"Díra v srdci se už nevyléčí tak už drž hubu!"

20.

Bylo mi opravdu smutno z Hoseokova mlčení. Nejsem na to zvyklý, protože on je ten, který začne všechny bavit a povídat si s každým kdo je v té místnosti. Dnes to bylo jiné. Kvůli mě. Měl bych si to urovnat.

Venku bylo chladno i přesto, že celý den pařilo slunce a bylo jasno po delší době. Na noc se zatáhlo a nejde vidět měsíc. Tím mi to ztížilo vidět na cestu domů...Domů? Kam mám vlastně jít? 

Pozastavil jsem se uprostřed silnice v nějaké prázdné uličce. Hoseok je dávno někde u sebe, protože nebydlí zase tak daleko a má to úplně na druhou stranu mé cesty. Proč jsem nepřespal u Jina? Nemám ani u sebe telefon, abych zavolal. Nikdo tu v okolí koho znám natolik, aby mi pomohl není. Namjoon stejnak bydlí s jeho rodiči. Co mám vůbec dělat?

Sklopil jsem hlavu a vyšel z uličky k pouliční lampě, abych věděl kde jsem. Ah ano jsem na křižovatce kde Jimin má cestu domů. Nemohu jít, ale k němu nebo ano? Mám takový strach jako jsem nikdy neměl. Je to podivný pocit. Je uražený nemůže mě takto vidět.

Usoudil jsem po chvíli, že půjdu do obchodu a koupím si nějaký alkohol. Musím někde přežít noc a opravdu nechci vědět kde. Vím, že to není zrovna dvakrát nejlepší, ale opít se je mi dneska vhodnější. 

Vešel jsem do menšího obchůdku naproti a šel do uličky kde se prodával alkohol. Koupil jsem si Soju. (Kdyby někdo nevěděl tak Soju má i 45% jen tak pro zajímavost.) Pán se na mě dost divně díval, proto jsem mu zaplatil, usmál se, vzal Soju a rychle odešel. Porozhlédl jsem se kde je lavička, ale nikde nebyla takže jsem se nakonec rozhodl, že půjdu k Jiminovi. Popravdě nechtěl jsem mu ještě více ublížit, ale je to jediná osoba, které věřím. Otevřel jsem si láhev a začal pít. Bylo to pro mě hořké. Nemusím alkohol, ale dnes mi to bylo jedno jsem plnoletý a mám právo.

Domky jsem míjel dokud jsem nenarazil na dům rodiny Parků. Bál jsem se jen vejít na jejich pozemek natož zazvonit a počkat jestli mi vůbec někdo otevře. Byl jsem natolik opilý, abych měl odvahu zazvonit a opravdu počkat než mi někdo otevře. Ze všeho nejvíc jsem se bál, aby neotevřel jeden z rodičů Jimina. Nebo aby mě Jimin odmítl.

Stoupl jsem si na schodek a nadechl se. Vzal jsem odvahu a krátce zazvonil. Sklopil jsem hlavu a zády se opřel o zeď jinak bych se skácel jako strom v lese a už bych se nezvedl. Byl jsem i prochladlý a začal posmrkávat. Noc udělá i takové divy. Cítím se jako v nebi a pekle zároveň.

JIMIN

Byl jsem sám doma. Bratr tajně odešel někam za kamarády a rodiče odešli opět na nějakou akci v matčiné práci. Klasika. Vzbudil mě domovní zvonek. Kdo to tak může být? Doufám, že to není nějaký nežádáný host. Sedl jsem si a promnul si oční víčka, protáhl se a silně zívl. "Tři ráno?" Podivím se a vstanu z postele. Nazuji si své modré papučky a odejdu do předsíně kde zvonil zvonek. Nemáme kukátko tak jsem se rychle pomodlil, aby mě nikdo hned u vchodu nezabil. Pomalu jsem otevřel dveře až vznikla škvíra na moje oko, abych viděl co je to za osobu. "Hej!" Šeptnu a čekám až zvedne neznámá osoba hlavu. Moc světla mi noc nedopřála. Mám jen rozsvíceno vzadu v chodbě a skoro vůbec mi nepomáhá rozpoznat toho člověka. "Jimine.." Ztěžka zvedne hlavu Yoongi a já zjistím kdo to je. "Mine..." Vykulím očima a několikrát zamrkám. Co mu je? "Jsi v pořádku?" Zeptám se se strachem jestli si něco nedal. "Ne..." Povzdychne si a stoupne s celou vahou na svoje nohy. Moc se mu to nepovedlo a pomalu se nakláněl ke mě. "Přestaň Yoongi!" Potichu křiknu. "Já.. Já za to.. Nemů..žu" usměje se na mě. "Buď ticho a spolupracuj.

Jimin se lekl když za ním přišel v takovém stavu Yoongi, protože se mu to nikdy nestalo. Vzal tedy Yoongiho do polohy, aby mu nijak nespadl. Yoongi mu nepomáhal spíše mu ještě více ztížil jeho odnášení do pokoje. 

"Sakra od kdy jsi tak těžký?! Vždyť vypadáš jakoby jsi měl jen pár kilo!" Zanadávám si a popojdu s ním přes práh mého pokoje. "Stůj prosímtě." Nechám ho se opřít o zeď a rychle pádím ke skříni kde začnu prohledávát nějaké velké tričko a popřípadě kalhoty. "Kde to je" Zamračím se a hledám dál. Yoongi tam postává a mele si to svoje. Jeho oči jsou divné jako jeho chování. Určitě se někde opil natolik, že ani neví jak se jmenuje. Idiot. Našel jsem velké tričko pro Yoongiho. Je bílé a trochu průhledné, ale to ho nezabije a mě doufám též ne. "Na. Tady máš" podám mu to a spadne to na zem. "Yoongi prosím..." Začnu se obávat, že to půjde po zlém. Respektive, že ho budu oblékat. "Nechci být v tomto" Poukáže na tričko a na bundu Yoongi. "Tak si to sakra vyslékni a obleč si toto" Ukážu mu nevrle kus oblečení a čekám než mu to dojde. Když mlčí nadechnu se a vydechnu toto bude ještě zábava. Ve tři ráno. skvělý.. "Ehm.. Tak nic." Vzdám to a začnu ho vyslékat. Je mi to krapet nepříjemné, ale určitě nechci, aby spal v tomto špinavém v mé posteli nebo na matraci u postele. Ještě budu muset prát peřiny. 

Vyslékl jsem mu bundu. Ta ještě šla. Horší bylo tričko a kalhoty. Totální smrt. "Pojď si sednout na postel." Rozkážu, ale nic. "Hmm... Nechci" Chová se jako dítě. Najednou přišel ke mě a objal mě. "Jiminie já tě mám tak... tak rád" Zasměje se a pomalu se semnou roztočí. "Já tebe taky ani nevíš jak. Nejradši bych tě tu políbil, ale nemůžu, protože nevím co uděláš tak si sedni ať ti můžu sundat boty." Protočím očima a jemně ho shodím. Spadne do neustlané postele a zvedne se do sedu. "Čekej" chovám se k němu jako k psovi, ale co mám dělat? Kleknu si k němu a on zvolá. "Co děláš? Chceš mi vykouřit?!" Zděsí se a já po tom co to dořekne taky. "Ne! Na co sakra myslíš!" Bouchnu ho poměrně silně do nohy a začnu mu rychle sundávat jeho boty. Potom mu svléknu tričko a naskytne se mi pohled na jeho vypracované tělo. Dokonalost.

"Co je?" Usměje se a mrkne na mě. "A pak kdo je tu úchyl" Protočím flustrovaně očima. " Zvedni se ještě ti vysleču kalhoty." Vezmu ho za ruce aby se zvedl. Ano je to dost divné, ale nechci aby byl v tomto. Má to od nějakého prachu a co já vím čeho. Proto jsem z nechutí a s poloúsměvem mu rozepl knoflík a následně zip. Stáhl jsem mu je a odhodil vedle něho. Rychle jsem vzal tričko návlékl mu ho a odešel do koupelny. 

"Jimine ty jsi ale debil" Bouchnu do desky u umyvadla a povzdechnu si. Ještě mu musím nachystat místo na spaní. Oddechnu si a opláchnu si obličej studenou vodou. Vejdu po chvilce z koupelny a přijdu k Yoongimu. Ten leží zahrabaný v mé dece na posteli a spokojeně se povaluje. "Jaká to drzost" Chci dojít ke skříni pro deku, protože mi zalehl matraci na zem, ale něco mi to nedovolí. Spíše někdo..

Tak a tady se to utne abyste se mohli těšit na další kapitolu. Ta vyjde hned po této, protože jsem nevydala ve středu. Mimochodem doufám, že se kapitola líbila. Jsem ráda že jí čtete tuto knihu i přesto, že je to totální bullshit. hah.

I purple you A.R.M.Y. 💜💜💜

~1234~