"Díra v srdci se už nevyléčí tak už drž hubu!"

26.

"Kdo ti vůbec udělal to s tou taškou?" Zeptá se mě za chodu do centra Yoongi. "Já sám nevím... Mám jen tušení,  že to byli mí spolužáci..." Poklesnu s hlasem a sklopím hlavu. "Vyřídím si to s němi." řekne Yoongi a jdeme dál. "Doufám, že dneska nebude pršet" Podívá se nahoru na oblohu a já po něm též. Je pravda, že se zatahuje, ale pochybuji, že by dnes pršelo možná bude jen foukat vítr a pak se zase zlepší počasí. Uvidíme.

"Co by jsi chtěl nakoupit?" Usměje se když vejdeme do velkého centra plných obchodů. "Nevím. Nemám tu moc peněz." Uchechtnu se a pomalu se začnu rozhlížet kam bychom se podívali. "Už vím pojď" Vezme mě za zápěstí a začne mě rychle táhnout do školních potřeb. Počkat! Yoongi a školní potřeby?! Myslím si, že to je poslední člověk, který by tam šel. "Koupím ti něco na učebnice. S touto taškou nemůžeš jít do školy. Teda aspoň já nechci. Nehodí se to." Vysvětlí Gi a začne se dívat po různých batozích. "Hej nemusíš mi nic kupovat koupím si to sám" Zaprotestuji. "Pššt mám zatím dost peněz na to, abych utratil peníze za potřebné věci svému spolubydlícímu" Zasměje se a ukáže na jeden batoh. "Co třeba tento?" Podívá se na mě s černým batohem a po bocích s bílými skvrnami. "Ten není špatný. Kolik stojí?" Zeptám se a už se natahuji na cenovku, když v tom mě přes ruku plácne a přísně se na mě podívá. "Ani omylem" Přivlastní si batoh a dál se rozhlíží. "To není sranda. " Dupnu si nožičkou. "Jimine ticho" Protočí očima Yoongi a přejde k nějakým pomůckám. "Koupíme si společné propisky! Ať máme co fotit do našeho deníku." Vezme dvě fialové propisky s přívěskem čtyřlístku a sedmikrásky. "Tak fajn. Děkuji moc Yoongi" začervenám se a začnu být trošičku stydlivý. Proč by za mě kupoval věci? Však jsem pro něho nic, ne? Neměl bych mu dovolit, aby mi kupoval věci. Potom mi to vyčte a já nebudu moct za to všechno zaplatit. 

"Za málo" položí věci na pult u prodavačky, která to vše sečte a dá mu to za peníze. "Musíš mít něco na věci do školy" Dá mi batoh do rukou, ať si tam dám věci a čeká na mě. Vše si do něho vložím a dám si batoh na záda. Ještě jednou mu poděkuji a popojdeme dál. "Půjdu si něco na sebe koupit co ty? Dlouho jsem s Hoseokem nevyjel na kolách. Už by to chtělo. Půjdeš taky si něco koupit nebo chceš do jiné značky?" Pro jistotu se mě zeptá Gi a já kývnu, že můžeme jít klidně sem. Věcí je tam hodně. Nejsou to můj styl, ale co nezkusit něco nového? Je pravda, že poslední půl rok nosím to stejné. Takže by se mohl můj šatník trochu obnovit. 

Yoongi se tady vyžíval zatím co já se díval hlavně po cenách a stylu. Byl tu skoro stejný styl, ale určitě si tepláky, které vypadají jako pro slona kupovat nebudu. Nejvíc co mě tady zaujalo byla hudba z obchodu. Pěkná a akční. 

"Máš vybráno?" Otočí se na mě Gi s plnýma rukama. "Ehh..." vykulím oči na jeho plné ruce a začnu se rozhlížet rychleji, abych něco vybral a nečekal zbytečně na mě. "Co třeba toto?" Ukáže na jemně roztrhané tričko. Vypadám nejistě, ale přesto k němu stoupnu a podívám se s ním do zrcadla. "Nevypadá to špatně." Pousměji se a začnu s ním pózovat. Yoongi jen pohlíží na mě a nic neříká. "Jo to beru." Uculím se a ještě si vezmu na kolenou roztrhané džíny z poličky. Víc nechci ještě se podívám po dalších věcech. 

Vše jsme zaplatili a dali do tašek. Prošli jsme pár dalších obchodů, kde jsem si koupil plavky společně s Yoongim. Bavilo mě to s ním. Nikoho z naší školy jsme nepotkali a já byl jen rád. Moc jsem si tu užil a určitě si to zapíšu do našeho deníku. Další skvělý zážitek.

"Ajéjé o čem jsem to mluvil... Déšť jak prase." Zanadává potichu Yoongi když vyjdeme z obchodního centra. "Máš deštník? Já totiž ne" Vyšpulím rty a čekám než odpoví Yoongi. "Já mám jen jeden. Pod něho se vlezem oba." Vytáhne deštník a rozloží ho. Černý a velký. Přesně pro dvě osoby, ale stejnak jsme se museli k sobě více natlačit, aby nám nezmokly tašky. 

"Nepojedeme zítra na kole?" Zeptá se mě Yoongi. "Mhm můžeme není to špatný nápad. " Usměji se a najednou projede velkou rychlosí auto. Když to Gi zpozoruje rychle mě vezme k sobě a deštník namíří na velké množství vody pod autem. Strašně jsem se lekl a obmotal jsem ruky kolem Yoongiho krku. "Blbečku!" Křikne naštvaně a ukáže na něho. "Co si to dovoluješ?! Jsi ve městě ne na dálnici tady se jede normálně ne jako hovado! Ještě když prší!" Rozzuřený Yoongi stočí pohled ke mě a zastaví se. Jsme od sebe snad jen pár milimetrů. Vůbec nejsem červený jako rajče a vůbec nešílím co mám dělat. Po chvilce se odtáhneme a jako zmatení se postavíme rovně. Potom mě vezme opět za zápěstí už po několikáté za den a začne mě táhnout na autobusovou zastávku. Na lavičku si sedneme a začnu mu říkat. "Gi však se mi nic nestalo. Stejnak už je pryč. Děkuji za záchranu příště se budu spíše já dívat k silnici. Teď za to můžu i já za to, že jsi naštvaný" Posmutním a přisednu si blíže k němu. "Ty za nic nemůžeš to ten kretén co si myslí, že jet rychle po silnici  když prší je frajerské a schválně vjíždět do kaluží... Ten za to může!" Řekne mi do očí a povzdechne si. "Nemůžu vystát takové lidi. Hlavně že jsi v pořádku. " Jemně se pousměje a vstane když dojede autobus na zastávku. Oba si zaplatíme jízdenky ke mě domů a sedneme si dozadu na sedadla. 

Zbytek dne jsme si zkoušeli nové oblečení a dívali se na nějaký film. Byl to akčňák a komedie zároveň, tak jsme se aspoň zasmáli. Užil jsem si to. Hlavně když jsem měl po boku Yoongiho. Uvědomil jsem si, že on je můj lék, kterého nemůžu ztratit....

Tak a tady to hezky ukončíme. Určitě se tu stavte opět ve středu v osm hodin večer, protože zveřejním další kapitolu! I purple you A.R.M.Y. 

~1031~