"Díra v srdci se už nevyléčí tak už drž hubu!"

25.

Dnes je středa. Probudil jsem se opět v sedm hodin ráno. Yoongiho probudím až udělám snídani. On dělá večeře. Dohodli jsme se tak a vyhovuje mi to. 

Vstal jsem z postele a protáhl se. Prokřuply mi záda a já se tak uvolnil. Prošel jsem se po pokoji, abych si vzpomenul co bych měl udělat. Ano otevřít balkónové dveře, aby se vzduch v pokoji provětral. Naštěstí je teplo i ráno a nikoho neprobudí zima. Než se to provětrá dojdu si do koupelny kde udělám ranní rutinu jako každý jiný den a převléknu se. To mi zhruba trvá patnáct minut takže patnáct minut větrání. To stačí. Přišel jsem proto do pokoje kde jsem zavřel dveře a šel do kuchyně kde jsem začal dělat snídani. Jsem rád, že mamka nepřišla z noční. Vždy když je doma tak kuchyň je její druhý dům a hned po tom obývák a workout videa na televizi. 

Udělal jsem nám tousty naposledy jsem je měl na začátku školního roku takže něco přes deset měsíců. To je dlouhá doba, že? Zavzpomínal jsem na tu chuť a hned se mi zbíhaly sliny. Usoudil jsem proto, že je čas vzbudit Yoongiho, abych se s ním společně nasnídal. Nemá rád když sním sám snídani. Další věc, která mě k němu více a více poute. Odejdu velkým průchodem do chodby a hned se s ním srazím nebo spíše já narazím do jeho hrudě hlavou což není zrovna příjemné. "Promiň v poho?" zasměje se Yoongi a podívá se na mě. "Jo v poho" syknu a otřu si bolavé místo rukou popravdě nebylo to tak strašné jen jsem chtěl hrát, že to moc moc bolí. "Pojďme se najíst. " poví a já za ním jako poslušný pejsek doskáču až do kuchyně kde jsou na stole položené tousty.

"Jiminie! Miluji tousty!" Otočí se na mě a usměje se. "Tak si nech chutnat" Mrknu na něho a usměji se. Oba si sedneme ke stolu naproti sobě a každý si vezme toust. "Dneska půjdeme nakupovat?" Zeptá se mě s plnou pusou a já kývnu. Ještě by mi všechno z pusy vypadalo. Mimochodem ještě si nevzal jiné tričko než to průhledné o kterém jsem mluvil! Určitě to dělá naschvál. Jen chce abych měl erekci, aby se mi vysmál. Už teď kdybych se na jeho tělo díval skoro pořád tak z něho ztvrdnu! To není fér.

Když jsme oba dojedli Yoongi se šel převléct do školní uniformy. Ano už od pátku nosí uniformu. Hodný Gi. I učitelé ho zdraví s tím, že si konečně bere každý den do školy uniformu. Chválím ho. No když přišel zpátky ke mě do chodby šli jsme do školy. Museli jsme spěchat, protože ty tousty nám dali dost zabrat než jsme si pořádně pochutnali a najedli. Holt tousty jsou tousty to nám musí prominout každý. 

"Tak pojďme" Podívá se na jméno školy na škole a vejde semnou do školy. Opět lidi potřebovaly informace neboli drby o mě si vyříkat a začali si předemnou šuškat různé pytloviny. Vůbec jsem je neslyšel ahh. "Nevšímej si toho" Řekl Yoongi se zdviženou hlavou a sebevědomou chůzí. Já tak mimochodem vůbec nevypadal. Měl jsem sklopenou hlavu a cupital jsem za Minem. "Ale jak?" Podívám se rychle na něho a hned sklopím hlavu. "Nějak takto" Zastaví se otočí se ke mně a zvedne mi hlavu. Pár holek udiveně vykulilo oči. Já mezitím stihl zrudnout a panikařit v sobě jako nikdy. "A takto" Přiloží své rty na moje čelo a dá mi jemnou pusu. Teď už musí všichni stočit pohledy na nás a být úplně udivení. "A nebo takto" Šeptne už po třetí a s úsměvem mě vezme za ruku a celou chodbou projde semnou v ruku v ruce. "Ale proč takto?" Snažím se napodobit Giho ačkoliv to musí vypadat blbě. "Protože ti vybuduji popularitu. Nechci aby jsi byl opět šikanován či byl pomlouvám nějak dost neslušně. " Podívá se na mě a vyjde schody do druhého patra. Toto co řekl mě neskutečně zahřálo u srdce a musel jsem se široce usmát. "Děkuji ti." Stisknu mu ruku a víc se k němu natisknu. Nevadí mu to a já si tak v sobě můžu udělat ještě větší guláš. Má mě rád ? Takto jsme šli celou dobu dokud jsme nepřišli do třídy a tam si sedli na svá místa.

První hodina byla chemie. Nic zajímavého. Další hodiny byli jako skoro každý jiný den. Korejština, Matematika, Zeměpis a další předměty o kterých nemám zájem a spíše mi přijde i ten výhled z okna na Sakury zajímavější. Chci už domů a mít prázdniny. 

"Těšíš se na Angličtinu? Máme tam prý novou učebnu. Dodělali jí během měsíce což se u nás moc neděje. Půjdeme si sednout vedle sebe?" Zeptá se mě Jin a vezme si svoje věci abychom opustili třídu. Vyjdeme z třídy a zamíříme to do naší nové učebny. Je pěkná. Lepší než předtím.

Sedl jsem si do třetí lavice k oknu a ke mě Jin. Lavice byly některé po dvou některé po třech až čtyřech. Bylo to různé a to se mi líbilo. No dost koukání po učebně učitelka přichází a já chci rozumět této látce. Je to sice opakování, ale každou hodinu nedávám pozor. 

"Hej nevíš kde jsou ti idioti?" Tím myslel tři lidi z naší třídy o kterých nemám páru jak se jmenují. Zase něco plánují a nebo jsou na střeše a tajně kouří, aby zahnali chuť. Idioti. "Nevím, doufám, že se nic nestane" Tím jsem myslel sebe, protože většinou mi něco udělají. Vždycky když jdeme do učebny anglického jazyka tak vždy mi něco udělají. Nechci to jenže u nás ve třídě nejsou kamery zapnuty ačkoliv tam jsou vybudované a učitelům to nechci říct.

"Neboj se když tak dostanou zprda ode mě." Zasměje se a dále se věnujeme zápisu, který postupně maže protože nemá trpělivost počkat. "To nemusíš" Dořeknu to a najednou začne zvonit. A ano je to tu...

Přijdeme do třídy a u mé lavice je skupinka lidí. "Hej" jemně žduchnu do jednoho žáka a podívám se co je tak zajímavého u mé lavice byly tam různé nadávky na moji osobnost: Kurva, děvka, jsi na nic, proč tu s námi jsi?, nechceme tě... Ahh strašně vtipné. "Běžte pryč. Myslím si, že jste se na to příliš dlouho dívali." Odseknu a žáci si odfrknou a odejdou k sobě. I když odešli začali se pomalu chechtat. Co jim je? Snědli směšnou kaši? Myslím si, že až moc. Nad tím jen protočím očima a sednu si do lavice. Uklidím si kolem sebe a na lavici. Nakonec zvednu židli a vezmu si tašku. Najednou všechno moje učivo a věci v tašce propadnou a všechno to spadne na zem. Třídou se rozezní smích a já se na ně podívám. Ti tři za to mohli. Začal jsem se hroutit, že je to jen zlý sen, ale nebyl byla to ta zlá a ukrutná realita. "To je blázen!" Řekne jedna holka a ukáže na mě. "Blbec!" Zasměje se druhá. Yoongi kde jsi? Jine? Prosím pomozte mi někdo. Sehl jsem se a začal si sbírat všechny věci. Jenže překazil to někdo kopnutím do mých věcí, které se rozletěli po třídě a smích nabral více na váze. "Tak a dost!" Zakřičí někdo na nás. Byl to nějaký učitel. Ano na Korejskou historii! Pan Jung! "Nejsme tady na pouti, ale ve škole! A je dávno po rozchodu ze školy! Kde máte být!? Buď doma nebo na kroužcích! Rozchod! A ještě než půjdete prosím vás nesmějte se nad neštěstím spolužáka, může se vám to oplatit! A teď běžte a na shledanou!" Všechno to křikne na žáky, kteří se mi posmívali a kteří náhle rychle odešli. Pan Jung si ke mě klekl a posbíral ostatní věci. "V pořádku?" Zní najednou tak klidně a důvěry hodně. "Ano v pořádku" Jemně se pousměji, protože kdybych se usmál, tak bych to dlouho nevydržel a začal brečet. "Dobře a... Co to máš na lavici?" Udiveně se na mě a na lavici kmitajíc pohledem dívá. "To já ne Pane učiteli Jungu. Nevím, kdo to udělal. I tu tašku jsem neměl roztrhlou" Sklopím pohled a vstanu se všemi věcmi v rukou. "To už bude třetí nová lavice. Nevíš kdo by to mohl udělat?" Dá si ruce v bok snažíc se mi pomoct. "Nevím pane učiteli. Neznám jména mých spolužáků. Bylo by těžké vám je popsat. Těžko si pamatuji i ty jejich obličeje. Neznám je a já musím už jít. Nestíhám" Vymluvím se a rychle se ukloním a odejdu. Ve třídě měl tašku jen Yoongi. Na něho jsem počkal u skříněk kde jsem se silně modlil za to, aby mě nikdo nepotkal. Naštěstí jsem nikoho až na Yoongiho nepotkal za což jsem byl rád.

"Tady máš tašku. Když jsem viděl jak jsi byl s učitelem skočil jsem do sborovny pro textilovou tašku. Jinou neměli" Podá mi látkovou tašku bílé barvy a já si tak do ní mohl dát všechny věci. Je mi líto mé tašky. 

Tak tady to ukončíme dneska jsme se dočetli až 1500 slov! Takže mi poděkujte. Zkusila jsem to jemně okořenit a myslím si že se mi to povedlo. Jinak v sobotu čekejte další!

~1490~