Odvážný nový svět (Snarry)

1.kapitola

Nikdy jednoduché

Proč vždycky skončil v Nemocničním křídle? Byl si docela jistý, že to místo zná lépe než kterýkoli jiný student, ať už z minulosti nebo současnosti. Protáhl se a vytáhl paže nad hlavou, hýbal hlavou ze strany na stranu a škubl sebou, když mu po páteři přelétla ostrá bolest. Dostal instrukce, aby ještě nejméně den nevycházel z postele, ale už toho začínal mít dost.  Prázdniny teprve začaly a nebyl tu nikdo, až na pár učitelů. Zoufale toužil po nějaké společnosti, i kdyby jen proto, aby nemusel myslet na nedávné události.

Dursleyovi byli mrtví. Alespoň mu to bylo řečeno. Nevzpomínal si na těch posledních pár minut, během kterých byli údajně zabiti. Útok byl tak náhlý, zničující svou přesností a nečekaný i těmi nejvyššími v Řádu. Harry bojoval podle svých nejlepších schopností, snažil se bránit sebe a svou takzvanou rodinu, ale nakonec to prostě nestačilo. Upadl do bezvědomí hned poté, co viděl, jak dveřmi vtrhli různí členové Řádu, z nichž poslední kterého si matně pamatoval byl Snape, který se postavil mezi něj a postupujícího Smrtijeda. Probudil se o den později v Nemocničním křídle a uviděl Remuse, jak sedí u jeho lůžka a v jeho unavených a opotřebovaných rysech byla patrná starost. Odpověděl na otázky, na které mu bylo povoleno odpovědět a Harry zjistil, že ho mužovo vysvětlení neméně uspokojilo.

Zdálo se, že Snape ztratil krytí jako špión; útok byl tak náhlý a naprosto nečekaný, že musel jednat na místě a nevyhnutelně dát najevo, že je věrný Harrymu a Řádu. O útoku na Zobí ulici věděl, jak se zdálo, jen sám Voldemort a Snape dokázal upozornit Řád, až když byli v samotném Malém Kvikálkově. Ten muž zřejmě očekával nějakou odplatu a řád byl ve střehu, aby očekával strašlivou odvetu za ztrátu, kterou Voldemort utrpěl v podobě Snapeovy zrady. Od té události toho muže neviděl, ale na to si zrovna nestěžoval.

Stále se cítil otupělý, zpráva o smrti jeho příbuzných na něj měla vliv. Nečekal zrovna, že bude brečet, ale čekal, že něco ucítí, cokoliv. Ve skutečnosti tu informaci nezpracoval, nic z toho pořádně nepřevzal, i když, pokud byl upřímný, nechtěl své pocity nijak zvlášť zkoumat.

"Dobré ráno Harry, už je ti líp?" Zaslechl ode dveří Remusův hlas, otočil se a uviděl unaveně vyhlížejícího muže, jak jde k posteli.

„Ještě to trochu bolí, ale přežiju to." Odpověděl Harry chraplavým hlasem, který se mu nelíbil.  „Vypadáš hrozně." Řekl bez obalu.

„Pořád okouzlující." Vrátil mu Remus suše a posadil se vedle postele. „Mám za sebou pár těžkých dní, to je všechno – Úkoly pro řád a věci okolo, je tu spousta úklidu od toho posledního útoku." Řekl s odmítavým mávnutím ruky.

„Nic z toho mi určitě neřekneš." Zamumlal Harry a když viděl, že se Remus chystá něco namítnout, řekl. „Promiň, nevšímej si mě. Jsem jen trochu frustrovaný, to je vše, byl jsem tu zavřený příliš dlouho.„

Remus se na něj jemně usmál, natáhl ruku a konejšivě ji stiskl. „Chápu Harry, všichni se jen snažíme dělat, co je nejlepší.„

Harry v odpověď jen přikývl, jeho láska a náklonnost k muži před sebou mu zabránily říci, že to, co ostatní považovali za nejlepší, mělo pro něj obvykle katastrofální následky. „Remusi?" Řekl Harry tiše, když konečně uviděl příležitost položit otázku, která ho trápila od chvíle, kdy se dozvěděl o smrti Dursleyových. „Co se stane teď, když jsou Dursleyovi mrtví? Technicky vzato nemám žádné zákonné zástupce, že?„