Odvážný nový svět (Snarry)

27.kapitola

Velikonoce

Draco Malfoy nebyl nervózní. Bylo to hluboko pod úrovní Malfoyů, aby se zabýval tak nízkými, nehodnými emocemi, a kromě toho neexistovala situace, která by ho mohla znervóznit. Pokud by však někdy znervózněl, mohlo by tomu tak být ve chvíli, kdy by se ocitl tváří v tvář vyhlídce, že bude s celým Weasleyovským klanem. Říkal si, aby se přestal chovat jako dítě, vždyť to byli jen Weasleyovi, proboha! Čelil mnohem horším věcem, i když nesporně nikdy předtím nebyl u rodiny svého přítele. Ale opravdu, jak zlé by to mohlo být? Velmi zlé, ozval se mu vzadu v hlavě hlásek, a když nervózně vztáhl ruku a zaklepal na dveře Doupěte, musel se hodně snažit, aby ho nevnímal.

Po tom, co mu připadalo jako věčnost, se dveře otevřely a odhalily jeho usměvavého přítele, který zvolal: „Drakeu! Jsi tady," a vrhl se vpřed, aby mu zasadil polibek na rty. „Stýskalo se mi po tobě," zašeptal.

Draco se usmál a cítil, jak ho trochu napětí opouští. „Samozřejmě, že ano, a komu ne?„

„Bastarde," řekl Ron. „Pojď dál a neboj se, všichni se chovají podle svého nejlepšího svědomí."

„Hned se cítím líp," zamumlal Draco a následoval Rona do domu. Draco musel připustit, že i přes vytříbenou výchovu a prostředí, na které byl zvyklý, shledal Doupě okouzlujícím. Molly na něj čekala s vřelým objetím a veselým pozdravem, což jí Draco zdvořile oplatil, podal jí kytku v květináči a poměrně drahou láhev vína a řekl: „Děkuji mockrát, že jste mi dovolili zůstat, paní Weasleyová.„

„Ale to vůbec nic nebylo, drahoušku, a prosím tě, říkej mi Molly. Dvojčata jsou někde tady a Bill s Charliem dorazí někdy večer, takže se tu mezitím porozhlédni a chovej se tu jako doma.„

Draco jí ještě jednou poděkoval a pak následoval Rona do pokoje. „Jsi v pokoji se mnou, ale dvojčata bohužel také, takže se obávám, že to pro nás nebude žádná legrace," řekl s úsměvem, když sledoval, jak Draco rychle prohlíží místnost.

"To jsi nemohl trochu uklidit?" zeptal se blonďák se zdviženým obočím.

„Drzý blbečku. Pojď mě pořádně pozdravit," rozkázal, popadl Draca za hábit a přitáhl ho k polibku. Draco objal Rona kolem krku, rozplynul se v polibku a přitiskl se k Ronovu silnému tělu. Když se nakonec odtrhli, řekl Draco s úsměvem:

„Tak pojďte, pane Weasley, proveďte mě po tomto místě, kterému říkáte domov.„

Ron strávil odpoledne tím, že provázel Draca po domě a po pozemku, a později ho vzal do vesnice, aby se porozhlédli. Zpočátku byl dost nervózní, když chtěl Dracovi ukázat svůj domov; věděl, jak byl Draco vychován. Viděl luxus, v němž Draco žije, a bál se, že si bude myslet, že jeho životní podmínky jsou mnohem horší. To vše však bylo zažehnáno, když viděl úsměv na Dracově tváři a to, jak blondýn mluvil o celém místě jako o „krásném". Dorazili zpátky do Doupěte právě ve chvíli, kdy se objevili Bill s Charliem a oba Weasleyovi nadšeně, i když trochu hrubě, poplácali Draca do zad a chtěli, aby jim vyprávěl, jak jde život v Bradavicích.

Večeře začala hned, jak se vrátil Artur, zdvořile Draca pozdravil a oznámil mu, že je u něj doma vítán. Dvojčata byla po celou dobu jídla v dobré formě, drásala a škádlila Draca, i když nikdy zlomyslně, a Draco jim k Ronově úlevě dokázal dát to nejlepší, co uměl. Ke konci už s nimi dokonce rozmlouval o jejich současném plánu s obchodem, se zájmem poslouchal a nabízel jim rady.