Odvážný nový svět (Snarry)

40.kapitola

Vysvětlení

Právě do smutně známého prostředí se Harry probudil. Nemocniční křídlo. No a kde jinde by mohl být? Závěsy kolem postele měl zatažené a pokud mohl soudit, byl sám. V hrudi měl podivnou tupou bolest a měl pocit, jako by z něj byla vytržena veškerá dobrota. Mysl měl rozmazanou a nebyl si jistý, jestli ho nohy podrží, kdyby se pokusil vylézt z postele, ale strašně moc chtěl vědět, co se děje. Co se mu stalo? Moc si toho nepamatoval; věděl, že byl v Brumbálově kanceláři, a věděl, že ho ředitel informoval o... něčem, ale tehdy poznal jen silnou a nesnesitelnou bolest.

Potřeboval... něco, ale nevěděl co. Věděl jen, že ta syrová, drápající bolest v jeho nitru je něco podobného abstinenci narkomana a potřeboval, aby to přestalo. Ať tak či onak, muselo to přestat.

Pomalu vylezl z postele, při tom se mu ozvala bolest v žebrech, ale nebylo to nic ve srovnání s bolestí v hrudi. Musí najít něco, co by to mohlo ulehčit. Když procházel nemocničním křídlem, matně si uvědomoval, že mu madam Pomfreyová říká, aby přestal, ale zdálo se, že jeho nohy mají jiné představy a ženiny protesty zůstaly bez povšimnutí.

Bolest se stupňovala do neodbytnějšího tepání, které se nedalo ignorovat, a musel to nějak zastavit, než se stane naprosto nesnesitelné. Skoro to nevypadalo, že by ušel nějakou vzdálenost, ale zjistil, že stojí u paty schodiště, které vedlo do ředitelovy kanceláře. Stoupal v téměř oparu, cosi za dveřmi ho táhlo a volalo na něj. Bolest teď byla silná a on se soustředil výhradně na to, aby ji zastavil, ať už jakkoliv. Došel k ředitelovým dveřím a byl přesvědčený, že je ve snu, protože za masivním dubovým dřevem slyšel hlas svého manžela a ten muž nezněl moc šťastně.

„...nemůžete mě od něj držet, Albusi. Co vám dává právo zasahovat do našich životů? Musím ho vidět, on mě potřebuje, on –"

„Severusi!" Vykřikl Harry, když téměř propadl dveřmi, ve větší bolesti, než kdy předtím v životě.

Než stačil mrknout, byl v Severusově náručí a najednou, jako zázrakem, bolest zmizela. Obtočil se co nejpevněji kolem manžela a vděčně plakal, když ho mužovy silné paže obklíčily, chránily ho a utěšovaly. Cítil, jak mu po tvářích stékají slzy, jak ho zaplavila čirá úleva a nabízela balzám na syrovou, trhavou bolest, kterou protrpěl.

„Ššš, ššš," konejšil ho Severus a mnul Harryho po zádech. „To je v pořádku, jsem tady, jsem tady." Pevně ho držel a Harry zabořil hlavu do ohbí mužova krku, čímž načerpal co největší útěchu.

„Strašně to bolelo, Severusi, nedokázal jsem to zastavit," vzlykal muži do ramene.

„Já vím, Harry, já vím. Ale už je to v pořádku, všechno bude v pořádku, slibuji," zamumlal Severus tiše.

„Prosím tě, už mě neopouštěj," zaprosil Harry.

„Neopustím Harry, neboj se.„

„Severusi, já–" začal Albus, ale Severus ho drsně přerušil.

„Neopovažujte se, Albusi. Beru ho zpátky do našich komnat a až mu bude lépe, možná zvážím, že si s vámi ještě promluvím.„
************

„Je bolest lepší?" Zeptal se Severus měkce, zatímco mu Harry ležel na prsou a pevně se k němu tiskl.

„O dost" zamumlal Harry v odpověď. „Teď už skoro nic necítím. Těžko uvěřit, že ještě před půl hodinou jsem byl přesvědčený, že zemřu.„