Odvážný nový svět (Snarry)

43.kapitola

Zpochybňování budoucnosti

Po schůzce Řádu se Harry, Hermiona, Draco a dvojčata rozhodli zaskočit do Prasinek, aby oslavili Hermionino nové postavení. Severus byl samozřejmě pozván, ale odmítl s tím, že se musí věnovat lektvarům. Trochu se potuloval, aby si promluvil s Remem a Moodym, vyptával se na Rona a jeho postup s Broomfieldem a informaci zanesl, aby ji Harrymu mohl sdělit později. Nakonec se družina rozešla a Severus už byl na odchodu z kanceláře, když ho Brumbál tiše zavolal zpátky.

Jedna jeho část chtěla prostě jít dál. Netoužil s tím člověkem mluvit a představa soukromého rozhovoru s ním se mu nezamlouvala. Navzdory všemu, co se stalo, však k tomu člověku stále cítil nepříjemnou loajalitu, a právě ta ho udržovala ve starcově kanceláři.

„Ano, pane řediteli?" Řekl chladně a s nesmiřitelným výrazem se obrátil k muži.

„Máš chvilku, aby sis mnou promluvil?„ Zeptal se ředitel.

„To záleží na tom, o čem chcete mluvit.„

Brumbál si povzdechl a zdálo se, že se na chvíli snaží vzchopit. „Nemůžeme pokračovat v současné situaci tak, jak je," řekl tiše.

„Není to moje dílo," odpověděl Severus škrobeně.

„Severusi, snažím se to napravit.„

„Napravit? Nebýt vašich poddajných a intrikářských akcí, nebylo by co napravovat. Zdá se, že podceňujete rozsah škod, které jste mohl napáchat, nemluvě o mých pocitech k celé záležitosti. A teď jen tak mimochodem mluvíte o nápravě? Někdy jste opravdu neuvěřitelný.„

„Severusi, jsme ve válce, nemůžeme si dovolit pěstovat napětí ve vlastních řadách.„

Severus vydal frustrovaný znechucený zvuk a vzdálil se od ředitele. „Napětí by neexistovalo, kdybyste si hleděl svého a přestal se snažit kontrolovat každého a všechno," řekl rozzlobeně.

„Myslel jsem si, že jsem jednal podle toho
nejlepšího.„

„Myslel jste si?" Zopakoval, otočil se znovu k Brumbálovi, přimhouřil oči a hlasem prakticky zasyčel. „A co vám, prosím vás, dalo právo nějak jednat? Co vám dalo právo hrát si na Boha a zasahovat do mého a Harryho života? Jak se opovažujete dělat taková rozhodnutí a považovat je za oprávněná?" Zeptal se a snažil se udržet svůj hněv na uzdě, ale začal být nebezpečně blízko neúspěchu ve svém snažení.

„Protože bojuji ve válce Severusi! Dělám, co musím, abych vyhrál!" Odpověděl Brumbál s modrýma očima tvrdýma a chladnýma.

„A copak to nevím?" Řekl Severus se zavrčením. „Mám za sebou dvacet let vašich manipulací a machinací, všechny ve jménu 'výhry', a upřímně řečeno, je mi z toho zle. Můj život je teď můj a zbytek hodlám strávit s Harrym, bez ohledu na to, co k celé věci cítíte.„

Brumbál si povzdechl a řekl: „Mám z vás obou velkou radost –"

„Jen proto, že to teď zapadá do vašich plánů," skočil mu Severus drsně do řeči. „Kdy už si konečně uvědomíte, že nejste Velmistr loutek?" Zeptal se a opřel se rukama o opěradlo nedalekého křesla. „Nejsme vaši, abyste nás ovládal a velel nám, a to byste měl raději začít chápat, než si lidi navždy znepřátelíte.„