Odvážný nový svět (Snarry)

32.kapitola

Návrat domů

„Severusi? Kde je Severus?" Zeptal se Harry chraplavě, oči rozostřené a tělo bolavé.

„Jsem tady, Harry," řekl Severus, přistoupil k němu a vzal ho za ruku. „Víš, kde jsi?" Zeptal se něžně.

Harry na něj vrhl chabý úsměv a řekl: „Řekl bych, že ano, byl jsem tu víckrát než kterýkoliv jiný student v minulosti nebo současnosti." Pevně držel Severuse za ruku a tiše řekl: „Našel jsi mě.„

To nebyla otázka; Harry to věděl stejně jistě, jako věděl, že obloha je modrá, ale Severus přesto přikývl a řekl: „Právě včas. Málem jsem tě ztratil.„

Harry zavrtěl hlavou a pousmál se: „Ne, neztratil.„

Severus se mu podíval do očí a zvedl volnou ruku, aby jemně pohladil Harryho tvář. „Už tě nikdy nespustím z očí.„

Harry se nepatrně zasmál a řekl: „To mi vyhovuje." Lehce zakašlal, škubl sebou bolestí, která jím projela, a Pobídl tak madam Pomfreyovou, která předstoupila a řekla:

„Opravdu musím trvat na tom, že tě před dalším rozhovorem prohlédnu.„
*******

"Mohl bys ty lékořice dát někam jinam? Dělá se mi trochu nevolno, jen když se na ně podívám.„

Severus pobaveně sledoval, jak se Harry prodírá dary, z nichž většina byly věci, které absolutně nenáviděl, ale byl příliš zdvořilý na to, aby je jednoduše hodil do koše, jak to udělal on. Celý den z chlapce nespustil oči, sotva se odvážil uvěřit, že se osud uráčil ho vrátit a nechtěl si nechat ujít ani chvilku. Bylo to, jako by se snažil vtisknout do své mysli každičký detail Harryho, jen pro případ, že by mu chlapce znovu sebrali. „Měl bys být v posteli, nejsi dost zdráv, abys byl vzhůru a pobíhal všude kolem."

"Madame Pomfreyová je výborná léčitelka, kromě pár řezných ran a modřin jsem v podstatě zdravý. Nevím, proč mě nechce pustit domů; Můžu se snadno zotavit ve vlastní posteli jako tady.„

„Protože," řekl Severus, jemně ho chytil za ramena, zabránil mu v přechodu k oknu a otočil ho čelem k sobě, „chce na tebe dávat pozor, protože nejsi 'zdravý', takže by ses měl přestat chovat tak jak se chováš.„

Harry dobromyslně obrátil oči v sloup a odpověděl: „To nejhorší se díky medicíně a magii zahojilo. Kromě toho, že se cítím trochu rozbolavěle, mi je dobře.„

„Harry," řekl Severus pevně a zvedl ruku, aby spočinula Harrymu ve vlasech, „jestli se o sebe nechceš postarat kvůli sobě, tak to udělej kvůli mně.„

Harry se na něj zářivě usmál a tiše řekl: „Dobrá, ale jen proto, že jsi mě tak hezky požádal... a jsem trochu unavený," dokončil rozpačitě.

„Pak postel," řekl Severus a jemně ho postrčil k posteli. Harry mu vyhověl a vrátil se na nemocniční lůžko, znovu si upravil peřinu a udělal si pohodlí. Ohlédl se po Severusovi, který se znovu usadil na nepohodlně vyhlížející židli.

„Co děláš až tam?" zeptal se měkce. „Je tu místo pro nás oba," řekl, podržel deku stranou a usmál se na muže.

Severus mu úsměv oplatil, vstal ze židle a tiše došel k posteli. Harry se trochu posunul a Severus se k němu připojil, ovinul mu ruku kolem ramen a Harry mu položil hlavu na hruď. Ach, jak tohle postrádal a teď byl chlapec zpátky v jeho náručí, už ho nikdy nenechá odejít.