Odvážný nový svět (Snarry)

39.kapitola

Trápení odloučením

Harry se probudil zmatený a dezorientovaný. Jeho první reakcí bylo, že sáhl po Severusovi, ale muž tam samozřejmě nebyl a Harry se přistihl, že se drží hromady prostěradel. Vydal podrážděný povzdech a uvažoval o tom, že Severuse osloví v mysli, ale nechtěl rušit muže, který nejspíš doháněl zasloužený spánek. Přinutil se párkrát zhluboka nadechnout, pokusit se dostat svou mysl do nějakého pořádku, ale úkol byl téměř nesplnitelný. Byl tak vyvedený z míry a hlavou se mu honilo tolik otázek, že se musel dostat z místnosti.

Odstrčil přikrývku stranou a přehodil nohy přes okraj postele, chvíli seděl s hlavou skloněnou k zemi a snažil se uklidnit, než se zvedl a vyšel do obývacího pokoje. Roztřeseně se posadil na pohovku a díval se před sebe. Byla zima a on byl ještě trochu otřesený ze snu. Mávl rukou směrem ke krbu a plameny se probudily k životu, čímž ho trochu zbavily chladu, který prostupoval celou místností. Bylo to skutečné? Opravdu se mu naskytl letmý pohled na jeho budoucnost? Nevěděl, co si o tom má myslet, ale nedokázal to dostat z hlavy. Zdál se být tak šťastný a chlapci... jeho chlapci... Bylo to opravdu to, co pro něj budoucnost znamenala?

Uslyšel za sebou dveře, otočil se a uviděl, jak se Draco s kalnýma očima vynořuje z Harryho pracovny, kde tábořil na přičarované posteli. „Jsi v pořádku?" Zeptal se blonďák a snažil se přizpůsobit oči světlu ohně.

„Ach Drakeu, promiň, jestli jsem tě vzbudil, já jsem jen... měl jsem sen.„

Draco si k němu přisedl na pohovku a starostlivě si ho prohlížel. „Noční můra?" Zeptal se měkce.

Harry pomalu zavrtěl hlavou. „Ne, ne, žádná noční můra. Nejsem si úplně jistý, co to bylo. Ach Merline, Draco, nemám ponětí, co se mi právě stalo. Já ne... já nemůžu...„

„To je v pořádku, bude jen chvilku trvat, než se uklidníš. Půjdu nám udělat čaj, pak mi o tom můžeš všechno povědět.„

Poté, co Draco uvařil silný čaj a trval na tom, aby to Harry všechno vypil, nařídil Harrymu, aby mu od začátku do konce řekl, co se stalo, a aby si vzpomněl na každý detail, protože i ta nejmenší věc by mohla být důležitá. Tiše poslouchal a čekal, až si bude jist, že Harry skončil, a pak řekl:

„No, abych citoval svou polovičku – zatraceně! To je určitě pekelný sen. A opravdu si myslíš, že to byl nějaký pohled do budoucnosti?„

Harry si rukama prohrábl vlasy a s povzdechem řekl: „Nevím, nevím, co to bylo, ale bylo to tak skutečné. Nemůžu... nedokážu vyjádřit slovy, co jsem cítil, když jsem viděl ty dva kluky. Vědět, že jsou moji, moji synové... Merline, sotva jsem mohl dýchat. Tolik bych si takový život přál, Draco – já, Severus a naše... naše děti," pronesl poslední slovo takřka s úctou.

Draco usrkl z čaje a zamyslel se nad tím. „A pak ti starší verze tebe řekla, že se to stane, jen když za to budeš bojovat? Že se tě lidé budou snažit zastavit?„
Zeptal se.

Harry přikývl. „To je to, co... co jsem říkal. Merline, Draco," řekl s povzdechem, „bojoval bych se samotným ďáblem, kdyby to znamenalo, že to všechno můžu mít. Je to všechno, co jsem kdy chtěl a teď je to tak blízko, že je to reálná možnost a já nenechám nikoho, aby mi to vzal.„

Draco se usmál a řekl: „Tomu docela dobře věřím.„

Harry se k němu otočil a tiše řekl: „Ach, Draco, kéž bys je mohl vidět. Jsou to ty nejdokonalejší kluci, co jsem kdy viděl. Je to hloupé, já vím, ale... teď, když jsem vzhůru, nemohu se ubránit pocitu nepřekonatelné ztráty. Chci, aby tu byli se mnou, ale nejsou. Merline ještě ani neexistují a už teď mám pocit, že bych pro ně zabíjel.„