Odvážný nový svět (Snarry)

3.kapitola

Zabydlování se

Harry se druhý den ráno probudil trochu zmatený a dezorientovaný. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, kde je, pomalu se probouzel a s jistým pobavením si myslel, že Snape má zatraceně dobrý vkus na postele. Podíval se na druhou stranu a viděl, že tam je prázdné místo, za což byl Harry vděčný. Párkrát se v noci probudil a byla to ta nejpodivnější věc na světě, vidět Snapea ležet naproti němu. Upřímně nevěděl, jak celý ten zážitek přežije.

„No dobře, jeden den za námi, už jen rok." Zamumlal, odhodil přikrývku a škubl sebou, ať už bylo léto nebo ne, pořád byli ve sklepení. Natáhl si svetr a podíval se na hodiny – deset hodin, nebylo to tak zlé, i když Snape byl pravděpodobně vzhůru už od šesti a nepochybně bude mít co říct o jeho líných zvycích. Šálek čaje byl rozhodně na místě.

Snape seděl v jednom z křesel, v jedné ruce šálek kávy, v druhé pergamen. Když Harry vstoupil do místnosti, nevzhlédl, jen pokračoval ve čtení a řekl. „Napadlo mě, kdy mě poctíš svou přítomností.„

Harry obrátil oči v sloup a odpověděl. „Byl jsem unavený. Můžu si udělat čaj?„

„Dělej si, co chceš, jen tady nedělej nepořádek.„

„Tak zatraceně okouzlující." Zamumlal Harry, jen tak tak z doslechu, přešel do kuchyně a zapálil hůlkou plamen pod konvicí. Když se rozhlédl, podařilo se mu najít nějaké čajové sáčky a trochu mléka, byl podrážděný, že mu Snape jako normální lidská bytost nemůže jen tak říct, kde všechno je. Vrátil se do obývacího pokoje a posadil se do druhého křesla, zastrčil nohy pod sebe a přiložil k sobě hrnek, aby se trochu zahřál. „Musíte to tady udržovat jako v hrobce?" Stěžoval si.

Snape vzhlédl a pozvedl obočí. „Nějaký neduživý, Pottere?" Zeptal se s úšklebkem.

„Ne, jen jsem zvyklý na trochu lidštější teploty." Vrátil mu Harry.

Snape zavrtěl hlavou a mávl rukou směrem ke krbu, kde vzplál oheň a začal hořet. „Nemysli si, že budu vždy tak vstřícný." Varoval.

„Ach, to by mě ani nenapadlo." Zamumlal Harry, vděčný, že má konečně trochu tepla. Upíjel čaj, nezvyklý na ten, který používal Snape, a přál si, aby si mohl dát obvyklý čaj, který mají v nebelvírské věži. Zatímco upíjel čaj, na konferenčním stolku se zhmotnil balík dopisů.

„Žádné sovy?" Zeptal se Harry.

„Vzhledem k tomu, že jsme ve sklepení, jak by se sem sova asi dostala?„

„No, jenom jsem se ptal.„

Snape obrátil oči v sloup a probíral se poštou, odhazoval dopisy, které ho tolik nezajímaly, až narazil na jeden, který jako by upoutal jeho pozornost. Harry se díval, jak dopis otevírá, prohlížel si jeho obsah a tvář mu přitom zvážněla. „Musím jít a promluvit si s ředitelem. Věřím, že tě tu můžu nechat na hodinu o samotě?" Řekl, když mířil ke dveřím, zastavil se a ohlédl se na Harryho.

„Myslím, že to nějak zvládnu. Nejde o mě, že ne? Ten dopis, myslím." Zeptal se, zajímalo ho, jestli se o něm budou Snape a Brumbál bavit.

„Ne Pottere, ne všechno na světě je o tobě, jakkoli je to šokující. Jen se drž dál od problémů, zatímco budu pryč." Řekl a nechal Harryho samotného. Harry zvědavě přešel ke stolu a chtěl zjistit, co Snapea tak rozrušilo. Dopis stále ležel na stole, ale když se sehnul, aby ho zvedl, zmizel v obláčku kouře. Připadal si trochu pošetile; koneckonců byl to Snape, samozřejmě, že podnikl kroky, aby jeho dopisy nemohl číst nikdo jiný než on sám. Ale stejně, Harry by rád znal obsah dopisu. Povzdechl si, usadil se na pohovku, připravený, nedostat se za hodinu do problémů.
*********************