Odvážný nový svět (Snarry)

31.kapitola

Spojení

Severus a Lucius se právě vraceli z Obrtlé ulice. Podařilo se jim z Borgina získat nějaké informace... nakonec, a Severus byl aspoň zaměstnán, mohl se soustředit na něco jiného než na strach o Harryho. Každá minuta, při které nebyla jeho mysl zaměstnána, byla minutou, kterou strávil nad Harrym a jeho mučivou bolestí. Nesmyslně se mučil rozjímáním nad tím, co se tomu chlapci mohlo dít, a bohužel věděl, čeho jsou lidé jako Aldrington schopni, věděl přesně, co by mohli Harrymu udělat. Bylo to hloupé, ale nedokázal to zastavit, a čím víc o tom přemýšlel, tím byl otřesenější.

Cítil se tak neschopný. Jediné, co mohl dělat, bylo sbírat informace, všemi dostupnými prostředky a snažit se pracovat s tím, co má. Řád byl zatím téměř k ničemu. Klidně mohli být na lovu velikonočních vajec, k čemu byli užiteční. Chtěl jimi všemi zatřást a zeptat se, na co si to sakra hrají. Ale k čemu by to bylo dobré? Jediné, co teď mohl dělat, bylo skřípat zuby a modlit se, aby Harryho tak či onak našli. Nebyl ochoten zabývat se myšlenkami, které by byly v opačném smyslu.

„No, aspoň máme s čím pracovat," řekl Lucius, když procházeli uličkou a vyhýbali se různým pochybným lidem, které cestou míjeli.

„Nic moc," odpověděl Severus. „Jen bych si přál..." Zmlkl, když náhle ucítil, jak ho zasáhla vlna závratě.

„Severusi?" Lucius se starostlivě podíval na svého přítele. „Co se děje?„

„Já... já nevím," řekl Severus roztřeseně a opřel se o zeď. „Cítím... slyšel jsi to?„

„Slyšel jsem co, Seve?„

„Zdálo se mi, že slyším, jak někdo vyslovuje moje jméno. Cítím se tak divně, je to jako..."

A pak už nebylo nic.

Když přišel k sobě, obklopovala ho jen bělost. Nebylo tam nic, absolutně nic, kromě malé černé tečky v dálce. Okamžitě byl na pozoru, zamračil se a díval se, jak se tečka zvětšuje a přibližuje a on si matně uvědomoval, že nabývá podoby člověka... tvaru člověka, kterého velmi dobře zná. Ale nemohlo to tak být, že? „Harry?" Zkusmo zavolal. „Jsi to ty?" Postava se k němu blížila až do chvíle, než byla u něj. Byl tam, usmíval se na něj, vyzařovala z něj podivná záře. „Harry!" Vykřikl radostí a objal chlapce pažemi, jen aby zjistil, že jím prolézají a že se objímá se vzduchem.

Harry se usmál a řekl: „Promiň Severusi, tohle je striktně nehmotný obchod.„

„Harry, co se to sakra děje?" Zeptal se Severus, náhle zaskočen děsivou myšlenkou, že by mohli být oba skutečně mrtví.

„Nejsem si úplně jistý, ale myslím, že je to spojení mysli skrze magii vzduchu. Moje mysl tě musela vyhledat.„

„Jsi v pořádku? Kde jsi?" zeptal se úzkostlivě.

Harry zavrtěl hlavou a odpověděl: „Nevím. Drželi mě v žaláři nějakého domu, ale podařilo se mi utéct. Šel jsem... nevím, jak dlouho, myslím, krajinou a pak... moje tělo prostě vypovědělo službu. Není to dobré Severusi, myslím, že jsem velmi těžce zraněný a nevím, jak daleko jsem od domu; mohli by mě najít a vzít zpátky. Víš, kde jsem, Severusi?„

„Nejsem si jistý," řekl Severus zklamaně. „Mám pár nápadů, ale... nevím, Harry, je to všechno tak...Viděl jsi někde kolem něco, co by mi mohlo pomoct přijít na to, kde jsi? Prosím Harry, cokoliv by pomohlo.„