Odvážný nový svět (Snarry)

23.kapitola

Večeře s Remusem

Leada u nich nechala Daniela druhý den brzy ráno a Harry ji ujistil, že se se Severusem o malého chlapce dobře postarají a že se nemá absolutně čeho bát. Harry byl v nebi od chvíle, kdy Daniel dorazil, a přestože Severus nebyl se situací ani zdaleka spokojen, těžko to mohl někomu, kdo vypadal tak šťastně, vyčítat.

Jakmile se ujistili, že mají všechny Danielovy věci, vyrazili rovnou na panství. Věci si dali do pracovny, včetně Danielovy postýlky a jeho různých dalších potřebných věcí. Rozhodli se, že se ten den zaměří na kuchyň a vzali Daniela s sebou do ohrádky, aby na něj Harry mohl dohlížet. Stahovali a natírali stěny, a tak Severus kolem Daniela umístil ochrannou bublinu, aby ho chránila před výpary nebo čímkoliv škodlivým.

Byla to zdlouhavá a náročná práce, ale naštěstí se o minulých víkendech vypořádali s většinou kuchyně a všechny spotřebiče a pracovní deska byly nové a plně funkční. I když to byla těžká práce, Harryho to bavilo. Bylo příjemné mít na co se soustředit, a když měl práci, mohl zapomenout na všechno ostatní, co se dělo ve světě kolem něj.

Několikrát musel přestat, aby se podíval na Daniela, ale sotva si stěžoval. Daniel se však choval bezvadně a k Harryho velké radosti mu nedělal skoro žádné potíže a z nějakého důvodu se zdálo, že hocha fascinuje, když oba muži začali malovat.

„Víte, je tu jisté uspokojení, když se to dělá ručně, a ne kouzlem," řekl Harry, když míchal barvu, zatímco Severus se pustil do pečlivější oblasti lemovacího prkna, což bylo něco, na co Harry rozhodně neměl talent.

„Když to říkáš," odpověděl Severus a posunul se dřív, než mu kolena úplně zdřevěněla. „I když připouštím, že to vypadá mnohem lépe.„

„Nemalou měrou díky výběru barvy. Kdyby bylo po vašem, celé místo by bylo odshora dolů černé.„

Severus jen obrátil oči v sloup a pokračoval ve své práci ve snaze vytěsnit Harryho bezmelodické pískání. Chlapec by neudržel melodii, ani kdyby na tom závisel jeho život.

„Pottere," řekl Severus, „jestli nepřestaneš s tím falešným pískáním, možná tě budu muset zabít.„

Harry přestal pískat a podíval se na Severuse s předstíraným zděšením. „To je hrozné, co říkáte! A jak už jsem vám řekl milionkrát, je to Potter-Snape!" Řekl, zagestikuloval štětcem a omylem postříkal Severuse barvou. „Ach! Ups, omlouvám se, nechtěl jsem to udělat," řekl a potlačil smích.

Severus si prohlédl šaty a otřel z nich trochu barvy, pak vstal a upřel na Harryho tvrdý pohled, ale Harry zachytil záblesk v mužových očích.

„No tak Severusi, byla to nehoda, buďte hodný!" Harry couval, když se snažil vytrhnout Severusovi štětec z ruky.

„Zmijozelové nejsou hodní," opáčil Severus, když dál pronásledoval Harryho přes kuchyň.

"Ach, ale vy jste výjimka," odpověděl Harry s nadějí v hlase a nadskočil, když si uvědomil, že jeho záda právě narazila do zdi a Mistr lektvarů ho dobře a skutečně zahnal do kouta.

„Vzdáváš se?" Zeptal se Severus hladce.

„Nikdy!" Prohlásil Harry melodramaticky.