Odvážný nový svět (Snarry)

49.kapitola

Hubený muž se mdle usmál, zůstal ve dveřích, a tiše řekl: „Ahoj Severusi.„

Severus na něj chvíli mlčky zíral, stěží schopen plně pochopit, co má tak jasně před očima. Harry cítil, jak jejich spojením proudí mužovy smíšené emoce, a dělal, co mohl, aby je zmírnil, i když Severus si kromě muže před sebou téměř nic neuvědomoval.

„To není možné," zašeptal Severus.

Marcus se ušklíbl, výraz, pokud to bylo možné, mu seděl lépe než Severusovi, a řekl: „Ujišťuji tě, bratříčku, že je to docela možné." Vešel do ředitelny a pomalu za sebou zavřel dveře, přičemž po celou dobu udržoval oční kontakt se Severusem. „Omlouvám se, že jsem tě takhle překvapil. Byl bych poslal zprávu, ale nemohl jsem riskovat, že mě někdo objeví," řekl hlubokým a sytým hlasem jako Severus, kdyby Harry zavřel oči, byl by přísahal, že patří manželovi.

"To nedává smysl," řekl Severus tiše, neschopen odtrhnout oči od muže před sebou. „Jsi... jsi mrtvý.„

Marcus se tiše zasmál a řekl: „Ve všech ohledech ano, ale obávám se, že zprávy o mé smrti byly značně přehnané, jak vidíš.„

„Marcusi, prosím, pojď se posadit," řekl Brumbál a uvedl muže dál do místnosti. Popošel dopředu, zastavil se před Severusem a natáhl ruku.

"Potřeseš si se mnou rukou, Seve?" Zeptal se jemně s nejistým úsměvem na tenkých rtech.

Severus chvíli zíral na nataženou ruku, stále v naprostém šoku, a jeho nedůvěra ho téměř paralyzovala, než pomalu natáhl vlastní ruku, sevřel bratrovu a těžce polkl.

Marcus se usmál trochu víc a kývl na Severuse. Otočil se k Harrymu, který celou scénu sledoval s uchvácenou pozorností, a tiše řekl: „A tohle... musí být můj švagr.„

Harry přikývl, byl ve stejném šoku jako jeho manžel, a řekl: „Harry Potter-Snape, těší mě, i když jsem nikdy nečekal, že dostanu příležitost.„

„To jsme dva," řekl Marcus kysele. „Ale jsem moc rád, že se setkávám s mužem, o kterém si Sev myslí, že je dost dobrý na to, aby byl jeho manželem.„

Harry se usmál a podíval se na Severuse, který vypadal, jako by měl nesmírné potíže s vyřízením celé situace. „No," řekl Harry, „pokud to není příliš citlivá otázka, co se to sakra děje?„

"A teď je v tom pohádka," řekl Marcus s povzdechem, posadil se a Severus s Harrym následovali jeho příkladu, Severus stále nedokázal odtrhnout oči od bratra, jako by se bál, že v momentě, kdy se na něj přestane koukat, Marcus zmizí. „No, na vlastní oči vidíš, že nejsem mrtvý. Je mi líto, že jsem tě přesvědčil o opaku, ale v tu chvíli to bylo nutné.„

„Ví... ví otec...?„

„Ne, věří, že jsem mrtvý; částečně právě kvůli němu jsem potřeboval nafingovat svou smrt.„

Severus se zamračil a řekl: „O čem to mluvíš?„

Marcus vydal frustrovaný povzdech a spletl své dlouhé prsty. „Nejsem tak statečný jako ty, Seve, nikdy jsem nebyl. Měl jsi odvahu vystrčit na každého dva prsty a jít si svou vlastní cestou, bez ohledu na následky. To bych nikdy nedokázal. Pokud jsem chtěl z toho světa utéct, musel jsem to udělat jinak... zbaběle.„

„Ty nejsi zbabělec, Marcusi, nikdy jsi nebyl," řekl Severus pevně.

Marcus se usmál a řekl: „Každý muž by měl mít mladšího bratra, který si myslí, že nemůže udělat nic špatného, dělá to divy se sebeúctou.„