Odvážný nový svět (Snarry)

54.kapitola

Harry měl pocit, jako by tam stál celé hodiny, ale mohlo to trvat nanejvýš půl minuty. Mžoural na Severuse, snažil se zpracovat to, co právě slyšel, ale zdálo se, že jeho mozek není ochoten spolupracovat.

„Cože?" Zeptal se měkce, neschopen utvořit delší větu.

Severus si povzdechl a spustil ruku dolů, aby uchopil Harryho, a Harry si jen mírně uvědomoval, že muž utahuje své dlouhé prsty kolem jeho. „Nejsem... nejsem si stoprocentně jistý, ale všechno k tomu směřuje.„

Harry vymanil ruku ze Severusova sevření a pomalu se spustil na pohovku, která byla naštěstí blíž, než si Harry uvědomoval, seděl se zamračeným výrazem a upřeně hleděl na nějaký neviditelný bod v místnosti. Bylo to, jako by se jeho mysl prostě nedokázala omotat kolem toho, co Severus řekl, a cítil, jak se mu za očima usazují začátky monumentální bolesti hlavy.

„Tomu nerozumím," řekl nakonec a podíval se na Severuse, který stál nad ním a pozorně si ho prohlížel.

„Musel jsi to cítit, Harry," řekl Severus tiše. „Od naší svatební noci to bylo... tak intenzivní. Potřeboval jsi mě, abych tě ukotvil víc než kdy jindy a spojení mysli je tak silné. Nemyslím si, že jsme skutečně byli nějakou dobu odděleně.„

Harry se mračil ještě víc a přinutil se pořádně zaostřit na Severuse, i když se jeho mysl stále snažila rozmotat zmatek myšlenek, které se nechtěly správně usadit.

„Tak proč ses tedy, pokud je to náš hlavní cíl, držel zpátky?„ Zeptal se. „Proč ses ode mě odtahoval?„

Přes Severusův obličej se mihl pocit viny a on se posadil vedle Harryho a díval se na něj, jako by se rozhodoval, jak nejlépe postupovat. „Měl jsem... strach," přiznal tiše.

Harry se na něj skepticky podíval a řekl: „Ty a strach?„

„Tohle všechno... bylo to... dost zdrcující, to musíš uznat.„

„Ale to je to, co potřebujeme," namítl Harry. „Všichni jsme hledali způsoby, jak bych mohl přenést svou moc na tebe... ty jsi to věděl a– co? Chtěl sis to nechat pro sebe a už se mě nikdy nedotknout? Nenapadlo tě, že až dosáhneme 20. výročí, začnu se divit, že jsme spolu už nějakou dobu nespali?„

„Nebuď takový.„

„A jaký mám podle tebe být?" Zeptal se Harry a cítil, jak v něm kypí vztek. „Říkal jsi, že mě podporuješ, že stojíš za myšlenkou, že ti dám své schopnosti. Je to naše jediná naděje, je to jediný způsob, jak porazit Voldemorta, víš to. Bude se snažit získat mé schopnosti, ale nebude podezírat tebe, že je máš, jsi jediný, kdo se k němu bude moci dostat tak blízko, aby -"

„Aby co?" Zeptal se Severus a Harry prudce zavřel ústa. „Je v pořádku přenést tvé schopnosti na mě, ale co pak? Jak je pak použijeme, abychom ho porazili? Stále se ani zdaleka neblížíme k řešení.„

Harry otevřel ústa a zase je zavřel, zasažen strašlivým poznáním, že Severus má pravdu. „Pořád to ještě neznamená, že se mi můžeš jen tak vyhýbat, aniž bys něco řekl!" Řekl konečně a doufal, že by ho jeho hněv mohl dovést přes hádku

Severus rezignovaně kývl hlavou a řekl: „Já vím, bylo to ode mne bláhové. Já jen... jen jsem potřeboval trochu času, abych si srovnal hlavu s tím, co se děje.„

Harry rozčileně zafuněl a zkoumavým pohledem pohlédl na Severuse. „Opravdu si myslíš, že tohle je odpověď?„

Severus se na pohovce posunul a podíval se Harrymu co nejotevřeněji do očí. „Nemůžeš mi tvrdit, že to necítíš," řekl tiše. „Přemýšlej o tom, Harry, kdy jsi mě naposledy necítil v koutku své mysli, kdy ses opravdu cítil, jako bys byl jen jediná bytost?„