Odvážný nový svět (Snarry)

5.kapitola

Jak se vypořádat s důsledky.

Hostina se Harrymu zdála nekonečně dlouhá a zaplavila ho úleva, když se konečně začala chýlit ke konci. Zírání a šepot nepřestaly celý večer a několik pohledů k hlavnímu stolu Harrymu prozradilo, že Severus je z celé situace stejně rozrušený jako on. Jakmile večeře skončila, i když většina Harryho zůstala nedotčena, omluvil se, a než vyšel ze sálu střelil pohledem na Severuse.

Venku na chodbě už se motalo několik studentů a Harry dělal, co mohl, aby se jim vyhnul, a cestou držel hlavu skloněnou. Nicméně nebyl tak pošetilý, aby doufal, že se skutečně dostane do sklepení bez jakékoliv konfrontace, a jistě, po několika minutách za sebou uslyšel hlasy a někoho, kdo křičel. „Pottere, jak se ti vede v manželství?" Majitelé hlasů ho nakonec dohonili a on zjistil, že je obklopen skupinou Havraspárů a několika Zmijozelů, kteří se očividně chtěli pobavit.

Povzdechl si a odpověděl. „Fajn díky, nemohl bych být šťastnější.„

„No tak, Pottere, na co si to hraješ?" Zeptal se jeden z nich, obzvlášť zlomyslně vypadající šesták, kterého Harry nikdy neměl zvlášť v lásce; chlapec měl jednu z těch tváří, které jste toužili proplesknout, zvlášť v tuhle chvíli.

„Já si na nic 'nehraju'. Oženil jsem se. Nechápu, proč se do toho musí každý plést. Záleží na mně, co udělám a s kým." Cítil, jak mu při té poslední poznámce rudne obličej, ale byl odhodlán stát si za svým, musel se ujistit, aby si tito lidé mysleli, že do manželství vstoupil z vlastní vůle, že je se Severusem naprosto spokojený.

"Myslím, že to byl opravdu jediný způsob, jak si zlepšit známky z lektvarů." Ušklíbl se chlapec. „Trochu času navíc na kolenou a bum – hvězdný student. Sranda, nikdy jsem si nemyslel, že jsi masochistický typ Pottere.„

Harry ucítil, jak se mu ohrnuly rty, a vzhlédl k chlapci s odporem a nenávistí v očích. „Je to Potter-Snape," Skoro odplivl, „a pokud si jen na vteřinu myslíš, že na tvém názoru nějak záleží, pak jsi vážně blb."

Chvilku stál tváří v tvář druhému chlapci, cítil, jak se z něj nenávist valí ve vlnách, a na jeden hrozný okamžik se bál, že by mohl chlapci něco udělat – věděl, že má tu moc a že má víc než dost důvodů. Cítil za sebou přítomnost, která ho naštěstí uklidňovala. Nepotřeboval se podívat; věděl, že tam stojí Snape.

"Je tu nějaký problém?" Ozval se mužův hlas, prolomil Harryho smysly a otřásl jím zpět k životu. Harry o krok ustoupil od opovrženíhodného chlapce, a když se snažil dostat se pod kontrolu, odpověděl,

„Ne, ne, tady není nic, co by stálo za náš zájem. Můžeme jít?" Řekl a doufal, že zněl alespoň o zlomek vyrovnaněji, než se cítil. Otočil se k muži za sebou a všiml si starostlivosti v jeho očích a pátravého pohledu, který na něj byl upřen.

Severus přikývl a odpověděl: „Dobrá." Pak upřel svou pozornost na chlapce. „Pane Ardene, jestli ještě někdy zjistím, že obtěžujete mého manžela, slibuji vám, že budete po škole ještě v době, kdy tu budou studovat vaše vnoučata. Teď mi zmizte z očí." Žádný z chlapců se s ním nechtěl dohadovat, takže se dali na odchod, vrhaje po Harrym cestou různé pohrdavé pohledy. Severus se otočil k Harrymu a zeptal se, „Jsi v pořádku?„

Harry zavrtěl hlavou, spíš zamyšleně, než aby odpověděl záporně. „To nevím. Na chvíli jsem si myslel...myslel jsem, že bych mu opravdu mohl nějak ublížit. Cítil jsem, jak ve mně roste hněv a jak se ze mě pomalu vytrácí sebeovládání. Kdybyste nepřišel... Merlin ví, co jsem mohl udělat. Děsí mě mít takovou moc a vědět, že by mi mohla uniknout.„