Odvážný nový svět (Snarry)

38.kapitola

Caleb a Benji

Když Harry vyšel ven, vzduch byl chladný, tep měl stále zrychlený vztekem a v hlavě mu začalo tepat z náhlého přívalu emocí, který zažil. Byl večer, ale světlo ještě nepohaslo a ve vzduchu zavládlo klidné ticho, které se naprosto neslučovalo se vřavou citů v jeho nitru. Zhluboka se nadechl a poněkud roztřesenou rukou si prohrábl vlasy. Bylo v něm tolik emocí, které se snažily upoutat pozornost, že nevěděl, čemu se má věnovat dřív. Připadal si trochu hloupě, že se vyřítil tak, jak to udělal, ale byl tak rozrušený a nejhorší na tom bylo, že si nebyl úplně jistý proč.

Povzdechl si a posadil se na starobylé kamenné schody, lokty si opřel o kolena a zahleděl se na překrásné pozemky hradu. Byl frustrovaný a rozzlobený a bylo pro něj těžké udržet tyto emoce na uzdě.

Po několika okamžicích ucítil vedle sebe přítomnost někoho dalšího a otočil se tváří k osobě, která seděla vedle něj, a nabídl jí něco, o čem věděl, že je nepřesvědčivý úsměv.

„Vím, jak se teď cítíš," řekl Draco tiše.

„Jak můžeš? Sám si nejsem jistý, jak se cítím," odpověděl Harry.

„Nechceš, aby Severus odešel, o nic víc, než chci já, aby odešel Ron. Oba bez nich budeme nešťastní a budou nám šíleně chybět, ale musíme se postavit čelem k faktu, že jsme ve válce a je třeba přinášet oběti.„

„Jsem si dobře vědom faktu, že jsme ve válce, mám jizvy, které to dokazují, ale... nevím Drakeu, prostě... prostě mám pocit, že tohle všechno má nějaký postranní motiv, důvod, který prostě nevidím.„

„A možná v rozích hledáš duchy, kteří tam prostě nejsou," řekl Draco jemně.

Harry zavrtěl hlavou a odpověděl: „Jestli jsem se za posledních pár let něco naučil, tak to, abych nebral nic jen tak.„

„Budou v pořádku, Harry, co nevidět se k nám vrátí a... zapomeneme, jak moc nám chyběli.„

„Nejde jen o to," řekl Harry tiše a rozpačitě kroutil prsty.

„Tak o co?„

Harry si rozčileně povzdechl a vyhnul se blonďákovým očím, když odpověděl: „Já... já nechci být sám. Od té doby... od toho všeho s Aldringtonem... se bojím zůstat o samotě, zvlášť v noci," přiznal trochu zahanbeně. „Vím, že je to hloupé –"

„Nebuď směšný, samozřejmě, že to není hloupost," ujistil ho Draco rychle. „Po tom, čím sis prošel... Merline, kdybych to byl já, měl bych každou noc noční můry a už bych nikdy neopustil svůj pokoj.„

Harry se lehce usmál a tiše řekl: „Občas mám noční můry, ale je to v pořádku, protože se probudím a je tam Severus a vím, že všechno bude v pořádku. Ale když bude pryč... nevím, prostě to není něco, čemu jsem připraven čelit.„

Draco mu položil ruku na rameno, konejšivě ho stiskl, usmál se a řekl: „Mám pro tebe návrh. Co kdybych zůstal s tebou, zatímco naše polovičky budou pryč? Můžeme si dělat společnost a nevím, možná ti to pomůže cítit se bezpečněji.„

Harry se na blonďáka vděčně usmál a řekl: „Jsi dobrý přítel, Draco.„

Draco mu úsměv oplatil a řekl: „Učil jsem se od dvou šílených Nebelvírů.„
*************