BLACKOVÁ HP/FF

[2]

Daniela

„První hodinu máme dějin čar a kouzel s Havraspárem. No to si děláš srandu." Zašklebil se Blaise.

„Hele, ale ber to pozitivně, aspoň se trochu prospíš." Navrhl Draco a nandal si na talíř pořádnou nálož jídla.

„To je pravda," přitakala jsem a ukousla si trochu ze svého toustu. „Co máme potom?" zeptala jsem se, i když jsem se mohla podívat sama.

„Potom máme péči o kouzelné tvory," odpověděla mi Pohotově Daphne, když se podívala do rozvrhu. „S Nebelvírem." Protočila očima a pustila se do jídla.

„To, kdo vymýšlel ten rozvrh." Zanadávala Pansy a plácla se do čela.

„No, počkej. To ještě není všechno." Řekl otráveně Draco. „Potom nás čeká dvouhodinovka Jasnovidectví." Protočil očima.

Už v tu chvíli jsem věděla, jak dlouhý a náročný den to bude. Při tom pomyšlení jsem si chtěla zalézt zpátky do postele a prospat celý den.

„Měli jste si ho vyškrtnout jako my s Millicent, Blaisem a Theem." Usmála se na nás Daphne a zamrkala svýma velkýma očima. Měla jsem chuť ji uškrtit, už jen proto, že mu říká Theo. Pro mě už to žádný Theo nebyl. Já jsem pro něj začala používat označení jako: debil, kokot, hajzl, hovado a před ostatními Theodor.

Byla jsem do přemýšlení nad tím, jaký idiot Theodor je, tak moc zabraná, že mě z něj probudil až hlas, který patřil někomu, kdo ještě za celou snídani nepromluvil. A ne Millicent ani Theodor to nebyli.

„Hej, to ses jako ani neuráčil mi říct, jak je to hroznej předmět?" Řekl Mattheo a bouchnul Draca do ramena.

„Tak sorry," řekl Draco a usmál se na něj.

Mattheo chtěl něco namítnout, když v tom k nám přiletěla velká sova a přistála Dracovi na rameni, poté co mu do klína shodila nějaký balík.

Rozdělal ho a jako první vzal dopis a rychle si ho přečetl. U našeho stolu nastalo chvíli ticho, jak jsme všichni čekali, co to je. Věděla jsem totiž, že to je něco od Dracovi rodiny. Byla to jejich sova. Poté, co dočetl dopis, udělal na stole místo a položil tam krabici.

„Matka nám všem posílá něco, abychom zvládli začátek školního roku." Sdělil nám, stručnou informaci o balíku a sundal víko z krabice. Objevila sepřed námi spousta různých sladkostí, Bertíkovy fazolky, skákavé žabky, žvýkačky...

„Jo, tak to se bude hodit." Poznamenala Pansy a vzala si jednu žvýkačku.

***

„Jak jsem se dostala ze společenky k sobě do postele?" Zeptala jsem se Pansy při dějinách čar a kouzel. Ráno, když jsem se probudila jsem neležela na gauči ve společenské místnosti, kde jsem usnula, avšak ve své posteli.

„Když jsem se vzbudila, nemohla jsem tě najít v pokoji, a tak jsem šla do společenky, kde seděl na gauči Mattheo a ty jsi spala. No a pak tě odnesl do postele." Zarecitovala mi šeptem, jak jsem se dostala do postele.

„Aha," řekla jsem zmateně. Takže Mattheo mě odnesl do postele potom, co jsem usnula. Proč mě Pansy sakra nevzbudila?!

„Já ti dám aha. Co jsi tam s ním dělala?" Šibalsky se usmála a mrkla na mě. Hned mi bylo jasné, na co myslí.

„U Merlina Pansy, co si o mně myslíš!" Obořila jsem se na ni. „Jenom jsme si povídali," řekla jsem prostě a zakmitala rameny. Nic na tom nebylo. Pouhý přátelský pokec. Tak nevím, co dělá.