BLACKOVÁ HP/FF

[10]

Daniela

„Pojďte se posadit sem," vyzval Draco studenty z Kruvalu. Kruvalští neváhali a šli se posadit k našemu stolu.

Malfoyi, ty kreténe jeden, pomyslela jsem si. Naštěstí jsem tentokrát seděla vedle Matthea. Opět jsem ho chytla za ruku a snažila se ho uklidnit. Ale marně. Věděla jsem, že to je marné a že to nepomůže, ale musela jsem to zkusit.

Předtím ve vstupní síni jsem mu slíbila, že to bude jen hodina, teď jsem nad tím však pochybovala. Přesvědčovala mě k tomu doba, kterou jsme tam strávili před tím, než se Brumbál odhodlal nám popřát dobrou chuť a taky k tomu nedopomáhalo to, že sedí Kruvalští u našeho stolu hned u nás.

Další věc, která byla na dnešku špatně bylo to, že na stole nebylo k jídlu nic jiného, než jídlo specifické pro Kruval nebo Krásnohůlky.

Po dlouhém vybírání jsem se rozhodla pro modrou polévku barvy, jakou mělo oblečení studentů z Krásnohůlek. Na talíř jsme si nandala malinko, protože jsem věděla, že toho moc nesním a nechtěla jsem, aby si někdo všiml toho, že nejím.

Vzala jsem do ruky lžíci a nabrala si s ní trochu polévky ze svého talíře. Opatrně jsem si ji vložila do pusy a polévku spolkla. Nebylo to až tak špatné, jak jsem čekala. Nebýt mého problému s jezením, tak bych snědla rozhodně víc. Chtěla jsem sníst víc, ale když jsem se o to pokusila a snažila jsem se sníst další lžíci z přidané polívky, nešlo to. Už jsem měla polévku v ústech a zbývalo jen ji spolknout. Co je tak těžkého na spolknutí blbé tekutiny? Však je to v podstatě voda.

Položila jsem lžíci do talíře a pod stolem jsem vyhledala Mattheovu ruku, kterou jsem chytila. On se na mě hned podíval. Zavrtěla jsem hlavou a on hned pochopil o co jde.

„No tak, o nic nejde. Je to jen jedna lžíce a pak už nic," zašeptal směrem ke mně tak, abych to slyšela jen já.

Nadechla jsem se a pak jsem zase vydechla. A potom znovu. Přiměla jsem se tu zatracenou polívku spolknout.

***

„Nastává velká chvíle," začal Brumbál. „Za okamžik bude zahájen turnaj tří kouzelnických škol. Rád bych ještě řekl několik slov na vysvětlenou, než přineseme truhlu –" od všech stolů se rozlehlo šuškání, „– abych objasnil pravidla, jimiž se letos budeme řídit. Napřed však dovolte, abych těm, kteří je neznají, představil pana Bartemiuse Skrka, vedoucího odboru pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci a pana Luda Pytlouna, vedoucího odboru kouzelných her a sportů." Postupně ukázal na oba muže, aby ti, co neví, kdo to je, věděli, o koho se jedná.

„Pan Pytloun a pan Skrk během posledních několika měsíců neúnavně pracovali, aby turnaj tří kouzelnických škol připravili," pokračoval Brumbál.

„A teď spolu se mnou, profesorem Karkarovem a madame Maxime zasednou v porotě, která bude hodnotit výkony šampiónů."

„Buďte tak laskav, pane Filchi, a přineste tu truhlu," pronesl směrem ke školníkovi, když se síní rozlehl šepot.

„Pan Skrk a pan Pytloun se už seznámili s pokyny k úkolům, které na šampióny letos čekají," vysvětloval Brumbál, zatímco Filch skříňku opatrně položil před něj na stůl, „A přijali potřebná opatření k tomu, aby každý úkol řádně zajistili. Půjde o tři úkoly, jejichž plnění bude rozloženo do celého školního roku a které prověří schopnosti šampiónů v mnoha různých ohledech... jejich kouzelnickou zdatnost – jejich odvahu – umění logické dedukce – a samozřejmě, jejich schopnost čelit nebezpečí." Velkou síň najednou pohltilo ticho. Všichni začali hltat jeho slova, protože věděli, že teď nastane ta vzácná chvíle.