BLACKOVÁ HP/FF

[21]

Daniela

Jen, co se za námi zavřely dveře od pokoje mě Mattheo hodil na postel jako pytel brambor. Při dopadu na měkkou matraci jsem se odrazila zpátky do vzduchu a znovu na ni dopadla. Moje upnutá sukně se mi však vyhrnula až do poloviny boků a odkryla tak část mých kalhotek. Zachichotala jsem se a roztěkaně jsem se postavila vedle postele. Chytla jsem kraje sukně a stáhla si ji tak. Potom jsem chytla lem trika a přetáhla si ho přes hlavu. Jelikož jsem neměla podprsenku, tak jsem na bradavkách ucítila chladný vzduch, na který hned zareagovaly.

Dřív, než jsem stihla přesunout ruce ke svým kalhotkám, mě Mattheo zastavil a rychle mi přes hlavu natáhl svoje triko. Já jsem však nespolupracovala a neprovlíkla ruce trikem.

„No tak spolupracuj, prosím," řekl mi Mattheo a chytl jednu mou ruku. Nechala jsem se sebou zacházet jako hadrová panenka. Nechala jsem se oblíkat.

„No vidíš, že to jde," pomohl mi si lehnout do postele a přešel ke skříni, kde si vzal tepláky na spaní.

Netrvalo dlouho a byl u mě. Čekala jsem, že mě políbí nebo obejme, ale neudělal tak. Místo toho se posadil vedle mého ležícího těla a chvíli mě pozoroval.

„Co to, sakra, mělo znamenat!"

„Co myslíš?" divila jsem se. Byla jsem až moc opilá a až moc unavená na to, abych s ním vedla složitý rozhovor.

„Myslím to, co jsi říkala jako poslední," upřesnil, „Nikdy se o mně neříkalo, že šukám s každým na potkání," citoval má slova.

„No a co, je to pravda. Všichni to o mně říkaj," řekla jsem opilý hlasem a zadívala se na něj. Všimla jsem si, jak na něj přichází vztek.

„Kdo? Kdo to říká?"

„Všichni." Musím říct, opilí lidi jsou hodně náladoví. Ani nevím jak, ale z očí mi začaly unikat slané slzy.

„Kdo všichni?" naléhal na mě Mattheo.

„Theodor, třeťačky a ostatní," koktala jsem.

Zvednul se, přešel ke stolu, kde měl složené triko a oblékl si ho na sebe. Bez jediného slova přešel ke dveřím a chystal se je otevřít, když v tom jsem ho zastavila. Urychleně jsem se zvedla z postele a došla k němu.

„Ne, nechoď tam. Neřeš to. Je mi jedno, co říkaj. Jsem na to zvyklá," drmolila jsem ta slova, protože poslední, co jsem chtěla, bylo, aby šel Mattheo do společenské místnosti a udělal tam zbytečnou scénu.

„To bys neměla." Mluvil stále vážným a naštvaným hlasem. Jak jsem, tak u něj stála, natáhla jsem k němu ruce a spojila je za jeho krkem. Musela jsem se postavit na špičky, abych na něj dosáhla. Chtěla jsem ho políbit, a tak jsem to udělala. Spojila jsem naše rty a začala s nimi pohybovat. Chvíli trvalo, než začal spolupracovat. Potřebovala jsem, aby z něho opadl vztek a nešel to z nich vymlátit. I v podnapilém stavu jsem věděla, že dnešek pro něj nebyl nejlepším.

Na chvíli jsem rozdělila naše rty a obtočila nohy kolem jeho pasu. Jeho ruce si prodraly cestu na můj zadek, aby si mě přidržel. A já jsem tvrdě narazila na jeho rty, které jsem doslova hltala. Držela jsem se ho a nepouštěla ho. Bála jsem se, že by se najednou mohl na místě vypařit, a to jsem nechtěla.

Moje prsa se přes drobnou látku trika dotýkala jeho hrudníku. Jeho ruce pevně držely můj zadek. Chtěla jsem víc než jen líbání. Chtěla jsem jeho. Ne, potřebovala jsem ho. Každý jeho kousek.

„Mattheo," zašeptala jsem a zároveň pohnula boky. On to pochopil a přešel ke stolu, na který mě posadil. Nepřestával mě líbat, avšak své ruce přesunul na můj pas. Uchopil kraje mého trika a pomalu, velmi pomalu, ho začal vytahovat nahoru. Naběhla mi z toho husí kůže a ztvrdly mi bradavky. Oddělil naše rty a já dala ruce nahoru, aby mi mohl triko přetáhnout přes hlavu.