BLACKOVÁ HP/FF

[20]

Daniela

Nějakou dobu poté, co skončil první úkol byla večeře, která byla opět velmi bohatá na cizokrajné pochutiny. Zkusila jsem trochu ze všeho ochutnat, ale nic mě moc nezaujalo, takže jsem se spokojila se svou klasickou večeří, topinky a zelenina.

Na rozdíl od dřívější doby jsem jídlo poslušně snědla, a dokonce jsem neměla pocit, že ho musím jít hned vyzvrátit.

Byl to pokrok, na který jsem čekala už dlouho a konečně nastal. Byla jsem na sebe pyšná.

„Kde budeš dneska spát?" zeptala se opatrně Pansy.

„Ve svém pokoji," řekla jsem dřív, než něco stihl říct Mattheo.

„A za svůj pokoj považuješ ten, který sdílíš se mnou a Daphne nebo s Mattheem?" opatrně se zasmála.

„Samozřejmě, že ten s tebou a Daphne. Ještě pořád tam mám věci." Nevím, co si myslí, že se teď najednou přestěhuju k Mattheovi do pokoje? No to rozhodně ne. Nemůžu ho pořád otravovat.

„Dobře, dneska budeš spát u sebe." Řekl Mattheo a chytl mě kolem ramen. „Slíbil jsem ti to."

„Hele lidi, přemýšlel jsem, že by bylo dobrý uspořádat zase nějakou party. Dlouho tady nic nebylo," řekl Blaise.

„Na kdy to plánuješ?" otočila se naším směrem Daphne, protože nějakou dobu koukala směrem k ostatním stolům. Nevěděla jsem, na koho přesně koukala, ale určitě se jí líbil. Šlo to poznat z jejího pohledu.

„Dneska."

„Počkat, není náhodou úterý? Zítra máme normálně hodiny."

„A není to jedno? Tak zítra řekneme, že nám není dobře."

„To je fakt," uznal Draco. „Tak rozdej úkoly, ať můžeme co nejdřív začít."

„Dobře," zamyslel se Blaise. „Tak někdo se mnou zajde do kuchyně, někdo přichystá společenku a někdo zajde pozvat..." Nestihl to doříct a už jsem mu skočila do řeči: „Pozvat koho? Nebylo to na začátku roku poprvé a naposled?"

„Bylo. Já hlavně nemyslím lidi z ostatních kolejí, ale máme tady na škole hosty a ti si zaslouží pozvánku. Alespoň šampioni." To sakra nemyslí vážně. Jednou Potter a teď Kruval a Krásnohůlky?

„No to snad nemyslíš vážně." A co Mattheo. Nestačí, že je musí vídat přes den? A teď se nahrnou k nám na kolej.

„Bude to jenom jeden večer. Musíme jim ukázat naši pohostinnost." Málem jsem se zakuckala. Draco bydlí s Mattheem už od mala a neví, co mu udělali?

Protože mu to Mattheo nikdy neřekl. Nechtěl mu to říct, a to už o něčem vypovídalo. Proč mu to nechtěl říct. Styděl se, nebo snad Dracovi nevěřil? Na to však znal odpověď pouze Mattheo a nikdo jiný.

„Jo, jo, jo. Dobře. Jeden večer a pak už nic. Pak budou jenom v okruhu naší koleji," souhlasila jsem.

„Pak už jen naše kolej," souhlasil Blaise.

„Tak a teď k té přípravě."

„Zdobím společenku," ohlásila jsem se rychle, protože zvát Kruval a Krásnohůlky jsem doopravdy nechtěla.

„Jo, já taky," přidal se Mattheo, poprvé za několik minut.

„Dobře," souhlasil Blaise a pokračoval: „Holky, skočíte za nimi teda?"

„Jasně, že jo."

„Takže my," podíval se na Draca, „Jdeme pro chlast."

„Komu máme teda říct?" zeptala se Pansy.

„Krumovi a Fleur. A vyřiďte, že si můžou vzít někoho sebou."

Pohladila jsem Matthea po ruce a naznačila mu rty, že to je v pořádku. Že se nemusí ničeho bát, protože tam bude hodně lidí. A jich si nemusíme všímat.

„Tak my jdeme," řekla Daphne a spolu s Pansy odešly.

„Jo, my taky," řekla jsem a zvedla jsem se. Čekala jsem, než se zvedne Mattheo a potom jsme ruku v ruce odešli z Velké síně.

***

Seděli jsme ve společenské místnosti na našem oblíbeném místě. Já s Mattheem jsme seděli na křesle, nebo spíš Mattheo a já na něm. Pansy, Daphne, Draco a Blaise na jednom gauči a naši hosté z Krásnohůlek a Kruvalu si rozdělili zbývající dva gauče a čtyři křesla. Na to že šampioni jsou z nich pouze dva jich tu bylo až až.

Kolovaly mezi námi tři flašky skřetího vína, jedna u nás, jednu u Kruvalských a jedna u lidí z Krásnohůlek. Při té příležitosti jsme hráli Nikdy jsem, můj nápad to nebyl. Já bych se nejraději zahrabala někam hluboko do peřin.

„Nikdy jsem nikoho nezaklel," zasmál se nechutným smíchem někdo z Kruvalu a samozřejmě, že se spolu se svými kumpány napil. Byli jediní. Nikdo jiný se nenapil. Nebo jsem si to alespoň myslela, dokud si Mattheo ode mě nevzal flašku a nenapil se. Hodila jsem po něm zvědavý pohled a on mi naznačil, že mi to potom řekne.

Další byly na řadě Krásnohůlky.

„Nikdy jsem neměla školní trest," řekl slabý hlásek nějaké dívky. Vzala jsem si od Matthea flašku a daly si pořádný lok. Dnešek jsem neměla v plánu přejít střízlivá. „A že jich bylo," dodala jsem a podívala jsem se na své přátele a podala jim flašku. Jak jsem viděla, tak v Kruvalu se napili taky všichni, zato v Krásnohůlkách se nenapil nikdo. Asi nepochopili, jak tu hru hrajeme my.

Jako další jsme byli na řadě my. Podívala jsem se na ostatní, abych zjistila, kdo se toho ujme. Byl to Draco.

„Nikdy jsem nikomu, jak se říká, neokořenil život. Ve špatným slova smyslu." Kurva, kurva, kurva. V Kruvalu se napili všichni, ale můj pohled se zaměřil pouze na jednoho z nich. Poljakova, který se díval naším směrem. Nebyl však jediný. Chytla jsem Matthea za ruku, ale věděla jsem, že se ještě budu muset napít. Vzala jsem si od Draca flašku a napila jsem se. Další věc, kterou jsem nečekala bylo to, že se Mattheo napil.

Takhle to pokračovalo ještě párkrát, dokud Krum nenadhodil: „Co třeba něco peprnějšího." Muselo mu být jasný, že když přijde na tyhle otázky, budeme v háji. Avšak nám nezbývalo nic jiného než souhlasit.

„Dobře," usmála jsem se soutěživým, ale zároveň opilým úsměvem.

„Tak začni, Blacková," pobídl mě někdo z Kruvalu, jehož jméno jsem si nebyla schopná zapamatovat.

„Nikdy se o mě neříkalo, že šukám s každým na potkání." Byla jsem už dost opilá a nevěděla jsem, co dělám. Vzala jsem si flašku a s pohledem upřeným na Kruvalský jsem se pořádně napila. Měla jsem hrdlo flašky přitisklý na rtech, do té doby, než mi flašku sebral Mattheo a podal ji Dracovi.

„Dobře, myslím, že ti to dneska už stačilo," zašeptal mi přísným hlasem do ucha. „Jdeme spát." Tohle už řekl nahlas, tak aby to slyšeli všichni v našem kolečku.

Mattheo mě vzal do náruče, jenže já se začala bránit: „Já ještě nechci jít spát."

Bránila jsem se a bránila, ale bylo mi to k ničemu. Byla jsem až moc opilá a měla jsem až moc málo síly. A proto jsem se nechala už jen nést do pokoje.