BLACKOVÁ HP/FF

[14]

Daniela

Teplá voda, která stékala po mém těle postupně uvolňovala všechny mé napjaté svaly.

Vzala jsem do rukou kondicionér a vetřela jsem si ho do vlasů. Pořádně jsem si promasírovala pokožku hlavy a vší silou jsem se snažila nemyslet na mé setkání s Millicent v našem pokoji. Od té doby, co jsem vešla do místnosti, dokud jsem nezalezla do koupelny, na mě celou dobu koukala a její kočka na mě syčela. Jenny lítala zase někde po společence.

Podívej se na toho tvého povedeného strýčka. Vrah mudlů a kouzelníka. Tvůj otec – MRTVEJ-. A tvá matka? Kde je? Odložila tě, jak kus nějakého hadru.

Pořád mi v hlavě zněla tato slova. Pořád a pořád dokola. Zařezávaly se mi hluboko do srdce. Bolelo to víc a víc. Ta bolest se už nedala vydržet, a proto jsem to musela udělat...

Se slzami v očích jsem vzala do ruky žiletku a s hlubokými vzlyky udělala další řeznou ranku, ze které se za pár týdnů vytvoří nová jizva.

Brečela jsem tak hlasitě až jsem se divila, že mě nikdo neslyšel.

Já tě mám rád. Kurevsky moc tě mám rád.

Mattheo. Sakra, co jsem to provedla. Proč jsem z té blbé postele lezla. Kdybych tam zůstala, nic by se nestalo. Nepotkala bych Millicent a její kočku a taky bych nevytvořila další budoucí jizvu.

Stěží jsem odhodila žiletku na zem. Domyla jsem si vlasy, vypla vodu a vylezla jsem ze sprchy. Zabalila jsem se do osušky a na svou krvácející ranku si přiložila papírový kapesníček.

Po chvíli, když už jsem myslela, že to přestalo téct jsem kapesníček odendala, jenže jsem se mýlila. Tentokrát to nepřestávalo krvácet.

Začala se mě zmocňovat panika. ‚Co s tím mám teď sakra dělat?' Přiložila jsem další kapesníčky a čekala. Po další chvíli jsem je odendala a znovu nic. Tento rituál jsem opakovala ještě dvakrát až to konečně přestalo krvácet.

Na sebe jsem si oblékla světle růžová krajkovaná tanga a světle růžovou podprsenku, které k sobě patřily černé legíny, a tentokrát světle fialový svetr. Kouzlem jsem si vysušila vlasy, posbírala jsem si všechny věci a odešla z koupelny.

Tentokrát jsem ze sebe nebyla nadšená. Cítila jsem se ještě hůř, než když jsem od Matthea odcházela. Chtělo se mi ze mě brečet, ale nemohla jsem. Musela jsem se udržet.

V pokoji nikdo nebyl, a proto jsem se rozhodla jít do společenky a zkusit štěstí tam. A ano byli tam, všichni kromě Millicent a Theodora. Byla tam dokonce i Jenny, která ležela na jediném volném místě na gauči.

Všimli si mě.

Došla jsem k nim a chtěla se posadit vedle Jenny, ale to se nelíbilo Mattheovi.

„Nevidíš, že už je tam plno. Pojď ke mně." Neznělo to jako návrh, ale jako jasná věc, a proto jsem přešla ke křeslu, na kterém seděl a čekala jsem, že mi udělá místo, ale nebylo tomu tak. Místo toho si mě stáhl k sobě, přehodil mi nohy přes opěradlo křesla a dal mi letmou pusu na spánek.

„No vidíš, to je lepší," přitáhl si mě k sobě ještě víc a já si položila ucho k místu, kde se nacházelo jeho srdce a poslouchala jeho tlukot.

Jenny ani na chvíli nezaváhala a přeskočila z Gauče na křeslo, kde si mi lehla do klína a já ji začala hladit. Mattheo si toho všimnul, a tak jedna z jeho rukou zavítala mezi moje vlasy a začala jimi vískat, a ta druhá si uvelebila mezi mými stehny, kde mi jedno začal hladit palcem. Byl to skvělý pocit. Nevím, co si mysleli ostatní, jestli byli zmatení, tak to na sobě nedali znát.