BLACKOVÁ HP/FF

[17]

Mattheo

Ze spánku mě probudilo klepající vzlykající tělo vedle mě.

Daniela. Měla další noční můru. Za posledních čtyřiadvacet hodin už podruhé. Škubala sebou ze spánku, z úst jí vycházely vzlyky a zpoza zavřených očí jí tekly slzy. Už zase brečela a mě to ničilo zevnitř. Nemohl jsem ji vidět takhle zničenou. Bylo mi strašně líto, čím vším si musela projít a čím si nadále prochází. Ničilo mě pomyšlení na to, co ještě bude muset zažít. Kvůli mně.

Něžně jsem ji pohladil po tváři a políbil ji do vlasů. Přitáhl jsem si ji blíž k sobě a začali jí přejíždět rukama po těle. S výkřikem se zvedla do sedu a lapala po dechu. S přicházející panickou atakou nemohla dýchat. Znal jsem to. Věděl jsem co dělat, protože jsem je někdy taky zažíval.

Strašně to bolelo, vidět ji v tomhle stavu. Nevěděl jsem, co se s ní děje a proč se budí z nočních můr. Chtěl jsem jí nějak pomoct. Musel jsem jí nějak pomoct.

Položil jsem jí ruku na hrudník a ona ji obemkla svými drobnými prsty na obou rukou.

„Pořádně se nadechni!" nařídil jsem jí a ona tak udělala. „A teď vydechni!" Při druhém hlubokém nádechu se zavzlykala. Položil jsem jí volnou ruku na záda a začal ji hladit.

Po nějaké době už mohla normálně dýchat, ale já ji nepouštěl. Na místo toho jsem si ji přitáhl k sobě. Čelo mi vyřízeně položila na rameno a nechala ho tam jen tak ležet.

Hladil jsem ji po celém těle a vkládal jí malé pusy do vlasů. Sice už nebrečela, ale věděl jsem, že k tomu nemá daleko.

Když jsem držel její křehké tělíčko v náručí, připadalo mi, jak kdyby se mělo v nejbližší chvíli rozpadnout. Neměl jsem však v plánu ji v nejbližší době pouštět. Co kdyby se jí doopravdy něco stalo.

„Tohle všechno ti nebudu v životě schopná oplatit," zamumlala skoro neslyšně. Znělo to, jako by zase začínala brečet.

„Co to povídáš. Mně stačí už to, že jsi tu se mnou."

Zvedla hlavu z mého ramene a podívala se na mě. Při pohledu do jejích očí mě bodlo u srdce. Měla rudé uslzené oči plné bolesti.

„Danielko," oslovil jsem ji, ale ona mě hned umlčela a políbila mě. Chtěl jsem se odtáhnout a ujistit se, jestli je v pořádku, ale ona se držela přilepená na mých rtech. Nechtěl jsem to dělat, nechtěl jsem využívat chvíle, kdy se necítí úplně nejlíp.

Znovu jsem se pokusil odtáhnout. Tím jsem však vyvolal opačnou reakci a ona se ke mně ještě víc přitáhla. Omotala mi nohy kolem pasu, potom se konečně odtáhla a přitiskla se k mému tělu jako by potřebovala cítit teplo něčího těla. Ruce jsem měl omotané kolem jejího drobného těla a pokusil se jí vyhovět a přitáhnout si ji ještě blíž. Hlavu si opět položila na moje rameno a ruce mi obmotala kolem krku.

Chtěl jsem se jí zeptat, co se jí zdálo, ale když jsem viděl, jak je spokojená, rozhodl jsem se to odložit na ráno.

„Nechceš jít spát?" zeptal jsem se jí po několika příjemných minutách a ona pouze zamumlala kladnou odpověď. Pustil jsem ji, ale ona se mě pořád držela. Lehnul jsem si s ní přilepenou na mém těle a přikryl nás peřinou.

„Pořádně se vyspi." Věnoval jsem jí letmou pusu.

„Dobrou noc, čarodějko"

„Dobrou noc."

***

Probudilo mě spokojené pochrupování vedle mě. Musel jsem se pousmát, když jsem spatřil Daniely obličej. Měla rozcuchané vlasy, po ránu jí na tvářích hrály červené odstíny a z pusy jí vytékala slina. Byla roztomilá.

Po pár minutách, kdy jsem se pouze díval na osobu vedle mě jsem se přiměl podívat jinam. Můj pohled spočinul na hodinách. Bylo osm ráno. Právě teď začínala snídaně. Přemýšlel jsem nad tím, jestli nám mám dojít pro snídani, nebo tady zůstat. Usoudil jsem, že ještě nejbližší hodinu bude spát.

Převlíknul jsem se, políbil ji na čelo a odešel. Cestou jsem narazil na Draca a Blaise. Ve společenské místnosti se k nám přidala ještě Pansy a Daphne.

„Jak jí je?" zajímala se Pansy

„To nevím, ale v noci ji probudila noční můra." Podíval jsem se na ně s obavou. „Mívala je už dřív?"

„Jestli jo, tak o tom nevíme." Daphne se ve tváři značil strach.

„Co se děje?" zeptal se jí Blaise. Ona si prohrábla vlasy rukama a chvíli je nechala spojené na temeni.

„Já ani nevím. Prostě mě štve, co se včera stalo."

„To asi všechny. Kdo by řekl, že se z Notta vyklube takovej hajzl," poznamenal Draco.

„Co uděláme s tím trestem?" zeptal jsem se a když se na mě všichni zmateně podívali dodal jsem: „Chci říct, nemůžeme tam Danielu pustit. Jediné, co teď potřebuje je ležet a odpočívat."

„V tom s tebou naprosto souhlasím," řekla Pansy, když jsme vešli do Velké síně, kde se rozléhal hluk vzrušených studentů, kteří si povídali o turnaji a o šampionech.

Sedli jsem si ke stolu a já chtěl pouze sebrat nějaké jídlo a zmizet u sebe v pokoji. Možná, že bych uvažoval o tom, že zůstanu a posnídám tady, jenže Draco zase vybral místa poblíž Kruvalu.

„Kam jdeš?" zeptal se, jakmile si všiml mého pohybu, kterým jsem se chystal k odchodu. „Nevím, jestli ti to nedošlo, ale Daniela by potřebovala taky něco sníst," připomněl jsem mu, ale on dál protestoval: „Ta se ještě nějakou dobu nevzbudí."

Ostatní jen přikývli, a proto jsem byl nucen tam zůstat. V takové blízkosti mé minulosti.