BLACKOVÁ HP/FF

[1]

Daniela

Před očima se mi zjevil záblesk zeleného světla a najednou mě pohltila tma.

Konečně bylo prvního září a já se dostanu z toho domu plného špatných vzpomínek a atmosféry, která by se dala krájet.

Před chvílí jsme přišli na nástupiště devět a třičtvrtě a rozloučili jsme se s panem a paní Weasleyovými. Poté jsem se oddělila od ostatních rychlostí blesku a šla hledat své přátele.

Nikde jsem však nikoho nenašla, a tak jsem se posadila do volného kupé.

Po chvíli mě našli ostatní a přidali se ke mně, Theodor s nimi naštěstí nebyl. Nevím, jestli bych se mu po létu, kdy jsem většinu nocí probrečela nebo strávila v koupelně v kaluži krve, dokázala podívat do očí.

„Tak co prázdniny?" zeptala se Daphne.

„Úžasný," Odpověděla Pansy. „Upřímně mi to volno bude chybět." Dodala.

„A co ty Dany, jaký to u těch krvezrádců bylo?"

„Jo, bylo to fajn" Řekla jsem ledabyle a protočila očima.

„Vážně?" zeptala se Daphne důrazně.

„Jo... nebo ne. Já nevím." Řekla jsem smutně.

„Bylo to u těch krvezrádců tak špatný?" zeptal se Draco a já jen přikývla.

„Nikdo se tam se mnou nebavil, až na Ginny" Řekla jsem a obrátila oči v sloup.

„Chudáku," řekla Millicent.

„Díky za soucit, ale nepotřebuju ho, takže konec bavení se o mně a jdeme se radši bavit o tom, co nás čeká tenhle rok. Co třeba ten nový učitel na obranu? Co si o něm myslíte?"

„Moody? Ten bystrozor, co se bojí létajících popelnic?" Zasmál se Blaise.

„Jo," odpověděla jsem se smíchem, a to už jsme se smáli všichni.

***

Když jsme přijeli na nádraží do Prasinek, nasedli jsme do kočáru, který nás odvezl k hradu.

Po příchodu do velké síně jsme si šli sednout k našemu stolu, poté co všichni seděli, Brumbál začal svůj proslov. U Merlina, jak já ty proslovy nenávidím.

„Milí studenti, vítám vás v novém školním roce. Tento rok k nám do Bradavic přestoupil nový student z Kruvalu, bude navštěvovat čtvrtý ročník, tak doufám, že ho mezi sebe přijmete, ať už bude v jakékoliv koleji." Tak tohle už je něco jinýho.

'Doufám, že je hezký' projela mi hlavou myšlenka, kterou jsem hned zahnala. Nejsou to ani čtyři měsíce po mém rozchodu s Theodorem a já už přemýšlím nad někým novým. Merline, jak já se nenávidím. Jakmile tuto novinu Brumbál dořekl, celou velkou síní se rozléhal šepot.

„A teď, přivítejme nové studenty a studentky naší školy!"

Jako první vešla do velké síně profesorka McGonagallová, za ní šel student, o kterém Brumbál mluvil a hned za ním vzrušení prváci, kteří se rozhlíželi po celé velké síni.

Celou cestu, co zmíněný nový student šel k profesorskému stolu, jsem sledovala každý jeho pohyb, nemohla jsem z něj spustit oči.

Wow, tak to je něco. Začal ke mně promlouvat můj vnitřní hlas.