BLACKOVÁ HP/FF

[29]

Daniela

Bylo 29. prosince. Přesněji den, kdy má Mattheo narozeniny.

Od plesu uběhly čtyři dny, což znamenalo čtyři dny od mého prvního sexu.

Během těch pár dnů se toho odehrálo docela dost. Když jsem Mattheovi sdělila to o Millicent a Orlovovi, začal se chovat úplně jinak. Hned poté, co jsme dojedli večeři, jsme si sedli do společenky na naše obvyklé místo. Když se ujistil, že nás nikdo neposlouchá, tak začal mluvit o Orlovi. O tom, co dělal těm nevinným dívkám a o tom, že s ním má nějaké nedořešené problémy. Všichni se prve tvářili zmateně, ale nakonec ho pochopili. Celou dobu, co jim to říkal se mi motala hlava a nebylo mi vůbec dobře.

Mattheo mi nechtěl dovolit nikde chodit samotné. Ani jednou to neřekl, ale měla jsem tušení, že se o mě bojí. Vždy, když jsme šli na nějaké jídlo nebo jsme se jen tak procházeli venku po pozemcích školy, tak byl neklidný. Držel mě za ruku tak pevně, jako by mu mě někdo měl kdykoli ukrást. Jeho strach však nebyl neopodstatněný. Taky jsem se bála.

Ze začátku jsem se to snažila brát na lehkou váhu, ale už jenom to pomyšlení, že by se mi něco takového mohlo stát, mě děsilo. Neměla jsem mu to tedy za zlé. Byla jsem ráda, že se o mě tak stará, ale zároveň jsem se bála, aby se z toho nezbláznil.

Také jsem nechápala, proč tak najednou. Několik měsíců jsem po škole chodila, aniž bych tušila, že mi něco takového hrozí. Nebo proč se tak začal chovat po tom, co jsem mu řekla to o Millicent. Měla jsem spoustu otázek, ale zatím jsem ho s nimi nechtěla zatěžovat. Nechávala jsem si je na někdy jindy, až se ta situace trochu uklidní.

Dnešní den však nebyl o strachu. Dneska měl Mattheo narozeniny a Blaise se mu rozhodl uspořádat tajnou oslavu narozenin. Byla tajná tak moc, že o ní věděli všichni až na Matthea.

Blaise však nebyl jediný, kdo něco plánoval. Když jsem si kupovala šaty na ples a set spodního prádla k tomu, koupila jsem si i nějaké další. Byla to vínová barva.

Mezitím, co jsem s Blaisem a ostatními připravovala společenku, byl Mattheo venku s Dracem. Donutili jsme Draca, aby si vymyslel nějaké životně důležité téma, které nemůže počkat a šel s ním ven. Měl ho zdržet alespoň na dvě hodiny.

To se mu povedlo, takže když se vrátili, tak jsme měli všechno připravené a jen, co se otevřely dveře, začali jsme zpívat ‚Hodně štěstí zdraví'. Mattheo se tvářil překvapeně. Připadalo mi to, jako by nebyl zvyklý na to, že s ním někdo slaví narozeniny, nebo dokonce, že si někdo vzpomněl.

Přešla jsem k němu a políbila ho. Snažila jsem se ho trochu odreagovat, aby se vzpamatoval.

„Všechno nejlepší k narozeninám Mattheo," zašeptala jsem mu do ucha, když jsem ho objala. Objetí mi opětoval.

„Děkuju moc, čarodějko," nepouštěl mě. Právě naopak. Držel mě tak moc, že jsem si myslela, že mě umačká.

„Nechci tenhle okamžik kazit, ale měli bychom jít za ostatními, protože za chvíli přijdou i ostatní ročníky a už to tu nebudeme mít jenom pro sebe." To byla pravda. Pomohla nám to domluvit Daphne, protože je ta z nás, která je milá a hodně komunikativní. Domluvila se se všemi z naší koleje, že party začne v devět. Řekla jim také, aby nechodili dříve, protože tu chceme něco přichystat. Díky tomuto jsme tu teď byli pouze mi, co jsme pro Matthea nejbližší.

Všichni, až tedy na Draca a Matthea jsme byli slavnostně převlečení. Já jsem si na sebe vzala dlouhé vínové šaty na ramínka. Obepínaly moji postavu. Ještě před pár týdny bych vyšilovala, že si je mám vzít na sebe, ale teď jsem s tím byla díky Mattheovi v pořádku.