BLACKOVÁ HP/FF

[12]

Mattheo

Když za mnou dneska v noci přišla Daniela, myslel jsem si, že je v tom nejhorším stavu, v jakém může být, ale to jsem se spletl. Nejhorší stav, ve kterém člověk může být je ten, kdy nad sebou ztratí kontrolu a nemůže ovládat emoce, které se v něm zrovna mísí.

Když jsme vešli do Vstupní síně, uviděli jsme tam ostatní naše přátele a Daniela se pouze zeptala, jestli už jedli, když v tom na ni Millicent vyjela a začala jí nadávat. V jednu chvíli to vypadalo, že ji snad Daniela nějak prokleje. Jenže Millicent se na ni obrátila slovně a začala urážet její rodinu a říkat další podobný keci. To už Daniela nevydržela a úplně se zhroutila. Před skoro celou školou.

Najednou se tam objevil Snape a začal na všechny křičet ať odtamtud hned odejdou. Až když byli všichni pryč, tak se obrátil na nás a chtěl abychom mu okamžitě vysvětlili co se tam sakra stalo.

„No, my jsme s Danielou šli trochu později na snídani, když už ostatní byli po jídle. Potkali jsme je tady a Daniela se jen zeptala, jestli už jsou po jídle a Millicent na ni začala být bezdůvodně nepříjemná a když se Daniela snažila bránit, tak ji a její rodinu začala urážet," objasnil jsem jedním dechem s Danielou stále v náruči. Chtěl jsem ji nějak uklidnit, ale nevěděl jsem jak.

„Ale ona mě chtěla zaklít," bránila se Millicent.

„Ne, nechtěla tě zaklít. Ona se jen snažila bránit!" zařvala na ni Pansy, která už byla taky u Daniely, která stále nekontrolovatelně brečela.

„Ale..."

„Tak dost! Všichni máte školní trest!" přerušil ji Snape.

„Ale pane profesore, já za nic nemůžu," ozval se nenuceně Theodor.

Vždycky, když přijel k Malfoyovým spolu s Blaisem na dva týdny na prázdniny, tak jsem se s ním bavil a nepřipadal mi zas tak špatný. Považoval jsem ho za přítele. O tom, že chodil ve třetím ročníku s Danielou jsem se dozvěděl o letošních prázdninách. Párkrát se o tom bavili a zasvětili mě do situace. Konverzaci o tom začínal vždycky on a byl až moc útočný. Několikrát se nevyhnul ani nadávkám na ni. Už v tu dobu mi připadal, že to až moc hrotí. Obzvlášť, když ho kluci několikrát upozorňovalo, aby se krotil. Párkrát vytáhnul i soukromější informace, které sdělila pouze jemu a nechtěla, aby o nich mluvil. Nikdy to však nebylo o jejích problémech s jídlem nebo, že si ubližuje.

„To mi je, pane Notte, úplně jedno," Snape se na něj podíval a jemu povadl úsměv na tváři. Napomohlo tomu i to, že na nás Snape zakřičel, což, vzhledem k tomu, že jsme z jeho koleje, bylo divné. „Zítra ve tři vás VŠECHNY očekávám ve svém kabinetě!"

„A teď jděte okamžitě všichni pryč!" poručil. Na nic nečekal a hned odešel pryč. Dost pravděpodobně měl na práci lepší věci, než se zaobíral dramatem puberťáků.

„Stejně všichni víme, že to, co říkala Millicent je pravda," Theodor se zasmál a já dostal strašnou chuť ho praštit. Ano jsme na škole čar a kouzel, ale to neznamená, že bych nemohl dát nějakýmu idiotovi pěstí.

Proč si o tom nechat pouze snít, když jsem to mohl udělat. Zvedl jsem se a předal Danielu do Pansyiných rukou. Ta si ji přitáhla k sobě co nejblíž a přitiskla si její hlavu na prsa. Přešel jsem k Nottovi a jednu mu vrazil.

Nott to nečekal, a proto se nijak nebránil. Hlava se mu otočila o devadesát stupňů. Všiml jsem si, že mu dokonce začala téct krev ze rtu. Ten pohled byl jako pastva pro oči.