BLACKOVÁ HP/FF

[18]

Daniela

Z poklidného spánku mě vyrušila strašlivá bolest v podbřišku.

‚A sakra, dostala jsem krámy.' Otočila jsem se, abych se ujistila, že Mattheo spí a já se můžu odplížit do svého pokoje. Avšak, když jsem se otočila, zjistila jsem, že není nikde v pokoji. ‚Asi se šel nasnídat,' pomyslela jsem si.

Rozhlédla jsem se po pokoji a přemýšlela jsem nad tím, co bych na sebe mohla rychle hodit na přesun do svého pokoje a pak zas zpátky. Když v tom jsem to našla.

Na opěradle židle ležely Mattheovy šedé tepláky. Rychle jsem je na sebe oblékla a co nejrychleji jsem pospíchala k sobě do pokoje, kde jsem si vzala taštičku s menstruačními pomůckami a zamířila jsem rovnou na záchod.

Dostala jsem menstruaci. Při všech těch problémech jsem úplně zapomněla, že mám dostat krámy. Momentálně jsem nebyla dostatečně připravená, ale co jsem mohla dělat.

Při té příležitosti jsem si dala i sprchu. A následně se vrátila do pokoje. Chvíli jsem přemýšlela, jestli tam nemám zůstat, ale po krátkém přemýšlení jsem dospěla k názoru, že bych se měla vrátit k Mattheovi do pokoje. Přešla jsem tedy ke dveřím od pokoje, ale když už jsem je zavírala, vyběhla ven Jenny, která se rozhodla jít semnou.

„Kampak jde naše hvězdička tentokrát?" uslyšela jsem za sebou známý hlas.

„Myslím si, že to není tvoje starost," ohradila jsem se na tu osobu stále zády k ní.

„Doopravdy?" zeptal se sladkým hlasem a já se k němu otočila. Chtěla jsem něco říct, jenže než jsem to stihla začal mluvit první.

„Víš, já tě měl fakt rád. Chvíli jsem si myslel, že tě dokonce miluju. Ale to se změnilo, když si začala mrdat s každým na potkání. Jen abys věděla, měl jsem dopodrobna naplánovaný naše první milování, ale ty jsi to očividně nemohla vydržet a musela sis najít někoho staršího a zkušenějšího," řekl a při tom se mi díval přímo do očí. Potom sjel pohledem na moje ústa, a potom níž a ještě níž. To se mi ale nelíbilo.

„Theodore, nevím, kdo ti to napovídal, ale nic z toho, co si o mně myslíš není pravda. Skončilo to jenom, protože jsi namyšlený pitomec a musí být vždycky po tvém."

„No nic, vidím že jsi frustrovaná. Jdi se raději uklidnit k tomu, kdo ti teď zlepšuje náladu."

„Přeji ti krásné a nezávazné šukání," dodal a usmál se.

„Jen abys věděl," napodobila jsem ho. „Jsem pořád panna." Tím jsem náš rozhovor utnula, zašla jsem k Mattheovi do pokoje a tam se opřela zády o dveře. Položila jsem si ruce na srdce a zhluboka dýchala. Pitomec, pitomec, pitomec. Začaly se mi třást ruce a lapala jsem po dechu. Další panická ataka.

***

Nevím, jak by to dopadlo, kdybych sebou nemela Jenny. Nevím, co bych dělala, kdyby zrovna nepřišel Mattheo a nepomohl mi.

Zbytek dopoledne a poledne jsem měla v mlze. Vzpamatovala jsem se, až když mi Mattheo oznamovat, že mám zůstat v pokoji zatím, co oni budou plnit školní trest od Snapa. Řekl mi, že můžu klidně zůstat u něj v pokoji a dělat tam, co budu chtít, a tak jsem se ho zeptala: „Třeba ti změnit zelenou barvu na růžovou?"

On se na mě pouze s úsměvem podíval odpověděl: „Třeba." Nad tím jsem se usmála. Je tak milý a trpělivý.

Poté, co odešel jsem se usadila ke stolu a vytáhla si mudlovský papír a obyčejnou tužku. Na uši jsem si nasadila sluchátka od walkmana a pustila si dávku písniček, které mi začaly procházet celým tělem. Vzala jsem tužku do ruky a začala s ní přejíždět po papíře. Tam, zpátky, tam, zpátky. Chvíli jsem na tužku tlačila a zanechávala za ní tlustou lesknoucí se čáru. Chvíli jsem papír pouze hladila tak, že za sebou tužka zanechávala slabé těžce viditelné šmouhy.