BLACKOVÁ HP/FF

[23]

Daniela

Bylo pár minut před sedmou večer a já vycházela spolu s holkami z pokoje. Všechny jsme na sobě měly dlouhé plesové šaty, ve kterých jsme vypadaly jako princezny.

Pansy na sobě měla dlouhé zelené šaty na ramínka s rozparkem. Byly upnuté a krásně obtahovaly její křivky. Na nohách měla boty s podpatkem jako jehly. Obdivovala jsem ji, že na tom umí chodit, protože to já neumím. Vlasy měla sepnuté do rozcuchaného drdolu, takže spolu s těmi šaty krásně ladily.

Daphne na sobě měla tmavě modré šaty. Byly to šaty bez ramínek, které byly do pasu přiléhavé a od pasu dolů byly volné. Jejich sukně byla vrstvená a díky vrchní látce se na světle třpytily. Vypadala v nich jako princezna, co se stará o zvířátka v lese. Taková ta z pohádek. Napomáhaly tomu i obyčejné lodičky, které měla na nohách. Jejímu vzhledu princezny dopomáhaly volně rozpuštěné vlasy, které se jí točily do přírodních vln

Byla s námi i Millicent. Ne, že by mi to bylo příjemné, ale přeci jenom v tom pokoji bydlí a holky se s ní po nějaké době musely alespoň trochu usmířit, protože mezi sebou nechtěly mít dusno. No, a já jsme jejich rozhodnutí musela respektovat. Nebavila jsem se s ní, ale koutkem oka jsme k ní chvílemi zalétla. Měla na sobě černé šaty, které nebyly ani přiléhavě, ale ani ne volné. Na vrchní části těla seděly tak akorát, ale spodní část vypadala trochu zvláštně, protože sukně nebyla točivá. Byla spíše přiléhavá, ale ne úplně. No prostě jí nesedly, tak jak měly. Ani vlasy, se kterými se trápila minimálně hodinu tomu nepomohly, i přes její veškerou snahu byly rovné, takže se na to po nějaké době vykašlala a nechala je tak, jak byly.

A pak jsem tu byla já. Asi před dvěma týdny jsem z Matthea dostala to, že jeho oblíbená barva je červená, skoro až rudá, a proto jsem si na poslední chvíli sehnala šaty v této barvě. A ne jenom šaty.

Mattheo si myslí, že budu mít zelené šaty, stejně jako má Pansy. Dokonce je i viděl, takže nemá nejmenší tušení, že budu mít nějaké jiné.

Každopádně mé šaty měly rudou, až skoro vínovou barvu. Byly to šaty podobný těm, které měla Daphne. Také neměly ramínka, byly vrstvené, ale oproti těm jejím měly rozparek. Na nohou jsem měla boty s tlustým podpatkem, aby se mi lépe chodilo. Protože chodit v botách jako má Pansy neumím. Natož, abych v nich tancovala.

Svoje hnědé vlasy jsem sepnula v culíku tak, aby v něm byla pouze vrchní polovina vlasů a tu druhou, spodní, jsem nechala volně ležet. Nechala jsem je ve svých přírodních vlnách, které jsme však musela trochu poupravit, jinak by to vypadalo katastrofálně.

Došly jsme do společenské místnosti, kde na nás už čekali kluci. O něčem si povídali a byli do toho zabraní tak moc, že si ze začátku vůbec nevšimli, že přicházíme. Neměla jsem jim to však za zlé, přeci jenom nám to trvalo trochu dýl, než jsme jim původně řekly, ale řekla bych, že to stálo za to.

Čekala jsem na ten moment, kdy se Mattheo otočí, protože byl ke mně zády. Když se to stalo. Prve se tvářil zmateně, když si to uvědomil. Viděla jsem, jak se mu rozzářily oči a pak se sladce usmál. Usmál se!

Došla jsem k němu a první, co jsem si zasloužila bylo objetí. Chytl mě tak pevně, až jsem skoro nemohla dýchat.

„Nemusím mě udusit dřív, než si mě pořádně užiješ," zasmála jsem se a on mě hned na to pustil, ale nevyhnula jsem se ho tím. Vzal mou tvář oběma rukama a políbil mě. Silně a tvrdě. Šla z toho cítit vášeň a chtíč, ale na to si musel počkat ještě pár hodin.

„Kde jsi to sehnala, však jsi mi říkala, že si budeš brát něco úplně jinýho," zpustil hned, jak mě pustil a vrátil se na vhodnou vzdálenost.