BLACKOVÁ HP/FF

[4]

Daniela

V úterý a ve středu nám přibyly další úkoly. A ještě k tomu ten idiot Longbottom roztavil v lektvarech už šestý kotlík. Dneska je čtvrtek a my máme jako poslední hodinu obranu proti černé magii s Nebelvírem. Protočila jsem nad tou myšlenkou očima.

„Tak dělejte nebo to nestihneme!" Zakřičela Daphne na kluky, kteří se táhli jak slimáci.

„Ty se na toho dědka nějak těšíš." Zasmál se Blaise.

„Jdi do prdele Blaisi," obšťastnila ho úsměvem. „Jen nechci přijít pozdě na další hodinu." Upřímně by mi to u této hodiny bylo jedno.

Tentokrát jsme do třídy přišli v čas. V klidu jsme si vybrali místa, na které jsme se usadili a čekali, než zazvoní. Já jsem seděla s Pansy, před námi seděla Daphne s Millicent, za námi Draco s Mattheem a za nimi Blaise s Theodorem.

Zazvonilo a do třídy se přiřítil Pošuk.

„To si můžete schovat," zabručel Moody, dobelhal se ke stolu a posadil se. „Myslím ty knížky. Nebudete je potřebovat." řekl a všichni ve třídě schovali knihy zpátky do brašen. Podívala jsem se po svých přátelích a nadzvedla jsem obočí.

To myslí vážně? Naznačila jsem a oni váhavě přikývli a začali schovávat věci do brašen. Následovala jsem jejich vzoru a ohnula jsem se pro brašnu mezitím, co Moody mluvil.

„Mým úkolem je vás naučit, co mohou kouzelníci způsobit jeden druhému. Mám rok na to, abych vás naučil, jak se postavit zlým -"

„Copak vy tu nebudete na trvalo?" přerušil Moodyho monolog Weasley.

„Vy jste syn Artura Weasleyho, že?" zeptal se ho a začal ho zkoumat svým umělým okem.

„Váš otec my před pár dny velice pomohl... Ano, zůstanu tady jen tento školní rok, abych vyhověl Brumbálovi... jeden rok, a pak zase budu v klidu užívat odpočinku"

„To doufám," zašeptala jsem směrem k Pansy.

„Pojďme tedy rovnou k věci! Zaklínadla mohou mít rozmanitou sílu a podobu. Podle ministerstva kouzel bych vás měl naučit jen protikletbám a dost. Jak působí zakázané kletby, to byste se měli dozvědět až v šestém ročníku. Domnívají se totiž, že teprve pak budete ve věku, kdy se jim dokážete postavit.

Profesor Brumbál však o vás má vyšší mínění je přesvědčen, že to zvládnete, a já říkám, že čím dřív budete vědět, co vám hrozí, tím lépe.

Copak byste se mohli bránit proti něčemu, co jste nikdy neviděli?

Kouzelník, který se proti vám chystá použít zakázanou kletbu, vám samozřejmě neřekne, co má v úmyslu; neudělá to vlídně a zdvořile a neohlásí vám to předem.

Musíte být připraveni. Musíte být bdělí a ve střehu." odmlčel se a pokračoval. Už teď mě jeho keci unavovaly.

„Takže... ví někdo z vás, které kletby jsou kouzelnickými zákony přísně stíhány?" Vyslovil otázku a já společně s několika dalšími studenty zvedla ruku, mezi nimi byl i Mattheo, nebo Weasley s Grangerovou. Ten dědek vyvolal Weasleyho.

„Em, taťka mi o jedné říkal... myslím že Imperius nebo tak nějak." Řekl váhavě a kupodivu byla jeho odpověď správná.

„Ano, jistě, tuhle váš otec určitě zná. Svého času dělala ministerstvu dost těžkou hlavu." Přešel ke stolu, na kterém byli nádoby s různým hmyzem. Otevřel tu, ve které byli tři velký černí pavouci a jednoho z ní vyndal.