BLACKOVÁ HP/FF

[25]

Daniela

Tanec. Smích. Mattheo.

Takhle bych popsala dnešní večer.

I přes to, že to ze začátku vypadalo na nejhorší večer mého života se z toho stal jeden z těch nejlepších.

Hned po tom, co Brumbál a všichni ostatní domluvili se na stolech objevilo jídlo. Neměla jsem toho moc. Nechtěla jsem se přejíst před tancem, na který jsem se tolik těšila. Mattheo na mě sice hodil pár nepříjemných pohledů, ale nakonec to nechal být. Bylo mi jasné, že mu to vadilo, ale nakonec to pochopil. Taky si myslím, že se se mnou nechtěl dohadovat po tom, co se stalo.

Po jídle následovalo tancování. Začalo to tak, že tancovali šampioni se svými partnery a na další tanec se už přidali všichni ostatní. My jsme tam samozřejmě nesměli chybět.

Bála jsem se, že jsem už zapomněla kroky. Mattheo mě však perfektně vedl. Párkrát jsem mu dokonce šlápla na nohy a hned potom se mu snad milionkrát omluvila. On však vždycky zapíral, že se něco stalo.

Merline, jak já ho zbožňuju.

Každým dnem ho začínám mít víc a víc ráda.

Zrovna jsme seděli spolu s Pansy a Dracem u stolu. Bylo kolem jedenácté hodiny a už se netancoval ploužák a takové tance. Místo toho hrály Sudičky. To, co se momentálně odehrávalo na tanečním parketu se nedalo nazvat tancem. Chvíli jsme tam byli, ale po nějaké době nám vyschlo v krku a potřebovali jsme se jít napít.

Teď, když na to tak koukám, tak se mi tam už nechce. Místo toho mě napadlo něco jiného.

Vzpomněla jsem si na ty sprosté řečičky, které mi Mattheo šeptal do ouška na začátku večera před tím, než se všechno pokazilo.

Už se těším, až z tebe ty šaty večer sundám.

Najednou mi vyschlo v krku a všechna ta touha, která se ve mně v ten moment nahromadila a potom upadla se začala vracet. Začala jsem cítit nahromaděné teplo mezi nohama. Přitiskla jsem je k sobě.

Nebo to mám udělat už teď? Co takhle přímo tady, ať každý vidí, že jsi má.

Cítila jsem, jak se mi do tváří nahrnula červená barva. Ne. Doslova rudá. Kdybych byla alespoň trochu namalovaná, ale ne. Já si musela stát za svojí přirozenou krásou.

Cítila jsem Mattheův pohled, ale nechtěla jsem se na něj dívat. Měla jsem pocit, že by mi z očí vyčetl všechno, co mám na mysli.

Udělala jsem to. Podívala jsem se na něj. Byl to však jenom letmý pohled. Netrval ani pět vteřin. On si však všeho všimnul.

„Na copak myslíš, čarodějko?"

Zavrtěla jsem hlavou. Nechtěla jsem mu odpovědět, protože jsem se cítila tak trapně. Přeci jenom byli vedle nás Draco a Pansy, kteří to mohli slyšet. Nebo to jsem si alespoň myslela, protože bylo zcela nemožné, aby nás někdo slyšel, i když bychom mluvili normálně, kvůli hlasité hudbě.

„No tak, nestyď se." Položil mi ruku na stehno a já zalapala po dechu. „Vidím, jak máš rudé tváře, mělce dýcháš, dokonce i jak k sobě tiskneš ty svoje zatraceně sexy stehna." Jeho ruka se posunula o kousek blíže k mému středu.

Byla jsem si zcela jistá, že moje srdce přestalo bít. Nebylo možné, že bych byla stále naživu. Musela jsem utrpět srdeční příhodu nebo něco podobného.

„Řekni si o to, co chceš!" Jednou rukou vzal moji bradu mezi ukazováček a palec a natočil ji tak, abych se na něj musela koukat.

Nádech, výdech Blacková. Musíš dýchat a neřešit to, jak moc sexy vypadá a zní.

Zkousla jsem si rty a usmála jsem se.

Přesně tak, takhle je to správně.

„Tebe," řekla jsem odhodlaně a dívala jsem se mu přitom do očí. „Chci tebe."

Usmál se na znamení vítězství, ale ten úsměv se po chvíli změnil na něco jiného. „A co přesně chceš, hm?"

Chtěla jsem křičet frustrací. Věděl, co chci, ale rozhodl se mě trápit.

Zhluboka jsem se nadechla a potom hned vydechla. Tak jo, teď to řeknu.

„Chci, abys mě ojel." Svoje slova jsem pouze zašeptala, ale byly tak ohlušující, že jsem si myslela, že je slyšela celá místnost. Celá zasraná škola.

Moje slova měla za následek dvě věci. Jednou z nich byl Mattheo, který skoro neslyšitelně vzdychl. Tou druhou byl také on, který mě popadl za ruku a vytáhl mě na nohy.

Než jsem se stihla zorientovat z toho, co se stalo jsme už byli venku z Velké síně a mířili jsme rovnou do našeho pokoje. Úplně jsem zapomněla, že jsme ještě před chvílí seděli u stolu s Pansy a s Dracem, se kterýma jsme se nejspíš měli alespoň letmo rozloučit. Bylo mi jasné, že ví, co se teď mezi mnou a Mattheem bude odehrávat a také to, že se mně bude zítra Pansy ptát na spoustu detailů. To mi v tu chvíli bylo ale úplně jedno. V ten moment jsem byla pouze já a Mattheo. Nikdo jiný neexistoval.