BLACKOVÁ HP/FF

[7]

Daniela

Probudila jsem se s kocovinou a strašným třeštěním hlavy.

„Do prdele, moje hlava." Zaskučela jsem do prázdna, nebo to jsem si aspoň myslela, dokud se kolem mého pasu nepohnula těžká ruka a za mnou něčí velké tělo.

„To máš z toho pití." Poznamenal s úsměvem hlas, který jsem hned poznala. Byl to Mattheo. Ale proč s ním ležím v posteli? Po chvíli zkoumání jsem přišla i na to, že to není můj pokoj, takže podle mého uvažování to musel být Mattheův pokoj.

Nehýbala jsem se a místo toho jsem dál ležela v Mattheově náruči. Přemítala jsem nad tím, co se dělo, ale nemohla jsem na to přijít. Hlava mě bolela už i z přemýšlení. Potřebovala jsem se nutně napít.

„Nemáš tady čistou vodu," oslovila jsem Matthea. „Prosím."

„Jasně," natáhl se na noční stůl pro nějakou lahev, kterou mi podal. Opatrně jsem si k vodě v ní přičichla. Přeci jenom, co kdyby mě chtěl otrávit. To většina lidí, co mě zná, nebo si alespoň myslí, že mě zná, chce. Když jsem neucítila žádný zápach nějakého jedu, opatrně jsem se napila. Byla to voda. Obyčejná čistá voda. Pořádně jsem se napila, zadělala lahev a podala ji zpátky Mattheovi, který ji položil zpátky na stolek.

„Co se stalo na tý párty?" zeptala jsem a promnula si oči.

„Ty si to nepamatuješ, že?" zeptal se a já prostě přikývla.

„U Merlina," zaklela jsem, když mi odvyprávěl, co se dělo. Jako vážně jsem se tady před ním svlíkala?! Jak moc namol jsem byla?

Musím odtud hnedka pryč. Půjdu omrknout, jak to vypadá ve společenské místnosti a potom se zavřu v pokoji, ze kterého do konce víkendu nevylezu. To zní jako skvělý plán.

„Em..." zarazila jsem se. „Mohl by ses prosím otočit, abych se mohla převlíknout?" Nevím, co bych dělala, kdyby řekl ne.

„Ne," lišácky se na mě usmál a mrkl.

Dobře, Dani, to zvládneš, už ses před ním jednou převlíkala, povzbudila jsem se.

Opatrně jsem se postavila a sebrala ze země svoje oblečení, které jsem následně položila na postel. Rozhodla jsem se, že si na sebe obléknu pouze šaty, abych před Mattheem strávila co nejkratší čas pouze v kalhotkách. Otočila jsem se k němu zády. Rychle jsem si sundala jeho triko a obratně si přes hlavu přetáhla šaty.

Když jsem se otočila zpátky, viděla jsem, jak na mě Mattheo pořád zírá. Doslova mě skenoval pohledem, avšak jakmile si všiml, že ho pobaveně pozoruji, odvrátil pohled.

„No nic, já je jdu zkontrolovat a jestli ve společence uvidím někoho, kdo tam nemá, co děla, tak uvidí." Řekla jsem se smíchem v hlase a než stihl cokoliv říct, vypařila jsem se.

Nemůžu být v jeho blízkosti, protože když jsem v jeho blízkosti, cítím pocity, které cítit nechci. Alespoň ne teď.

Zhrozila jsem se, když jsem došla do společenské místnosti. Celá společenská místnost byla vzhůru nohama. Blaise ležel na zemi pod prázdným gaučem, nejspíš na něm usnul a následně spadnul, dokonce byl i politý nějakým alkoholem. No to bude zábava ho čistit, pomyslela jsem si.

Další, kdo upoutal mou pozornost byla Pansy ležící na druhém gauči, avšak nebyla sama. Na jejích prsou ležela hlava pokryta rozcuchanými blonďatými vlasy.

„Vstávejte hrdličky" oplatila jsem jí včerejší ráno. Ona otevřela oči a hodila po mně vražedný pohled. Neřešila jsem ji a odešla se převlíknout do svého pokoje, kde jsem narazila na zbytek mých spolubydlících – Daphne a Millicent. Byly už obléknuté a vypadaly, že jsou na cestě na snídani.